Klid, zurčící voda v peřeji, zpěv strnadů a konipasů poskakujících po kamení, blankytná obloha a slunce nad korunami stromů, které se sklánějí nad pstruhovou říčkou. Tak nějak si představuji pohodu u vody.
text: Ivo Novák
Rybář chce vypadnout z ruchu velkoměsta a užít si rybolovu nikým nerušen. Ideální jsou menší říčky a potoky. Velké ryby se sem nevysazují, snad jen několik kousků. Masa chtiví pánové se sem tedy nehrnou.
Kdo by se nadál, že po chráněných krajinných oblastech a vyhlášených přírodních rezervacích se budou beztrestně prohánět terénní auta, motorky a čtyřkolky. Jo, připomínám pořekadlo: „Pozor si dej, rybáři, ať nemáš bahno na tváři.“
Tyto kraje navštívila bezohlednost. Místo kýžené pohody si člověk u vody připadá jak na mistrovství republiky v motokrosu. Zpěv ptáků je ten tam. Místo toho si může se zlobou vyslechnout čtyřtaktní motory různých kubatur. Jsou laděny tak, že řvou. Alespoň o nich víte a můžete jim včas uhnout. Nejedná se jen o jednice, potkáváte celé party!
Vůbec je nezajímá, že porušují zákon. Ale kdo je potrestá a kdo je chytí? Kdo jim dá pokutu, sebere řidičák a zbaví je bodů? Nikdo. A oni toto chlapci moc dobře vědí. Nějaké nadávky od rybářů by jim byly putna, kdy by je přes hluk motorů slyšeli. A ty mastné skvrny na hladině? Ty přece odplavou. A co ty vyježděné koleje v brodech? Jděte k šípku!
Při své poslední výpravě do údolí Střely jsem se potkal jak s partou urostlých chlapíků v džípu, tak i se skupinkou krosových jezdců. Trempíci zrovna dobalili svoje usárny a odjížděli po proudu řeky. Motor jim pěkně škytal a než přejeli přes brod, několikrát jim vypověděl službu. V maléru je však nenechal a z posledních sil se přehoupnul přes hranu nájezdu k brodu. Bublání motoru se po několika minutách vytratilo a já se šel podívat na jejich ležení. Tihle po sobě uklidili. Zvykem to nebývá.
Vyrazil jsem dál proti proudu a sotva jsem došel k dalšímu brodu, slyšel jsem burácení motorek. Raději jsem ani do vody nelezl a jen si odložil do patřičné vzdálenosti prut, připravil si fotoaparát a zaklekl u brodu připraven fotit ty, co porušují zákon. Pány zarazilo, že na ně někdo na ně číhá. Zastavili a radili se, co dál.
Moc dobře věděli, že tu nemají co pohledávat. Kdo by je ale mohl poznat, že? Dlouho se nerozmýšleli a prolítli brodem na plný plyn a rychle pryč. Myslím, že nikdo z nich nezastavil u naučné tabule. že tato místa jsou domovem různých druhů žab a mloka skvrnitého a že tu rostou i chráněné rostliny.
Vlídné a laskavé slovo tyto výtečníky nepřesvědčí. Jen uniforma s kolťákem u pasu a tlustým pokutovým blokem.
