Text: Zdeněk Hofnam, kresba: autor, foto: Lenka Hofmanová
Vystihnout správný okamžik k lovu vyžaduje dostatečnou znalost revíru a hlavně štěstí. Počasí je pokaždé jiné a tření se může posunout i o několik týdnů. Při komplikovaných výkyvech teploty se štiky v krajním případě nevytřou vůbec a jikry vstřebají. V našich klimatických podmínkách dochází k aktu lásky nejčastěji koncem března, při teplotě vody 8–10 °C. Pokud vyrážíme lovit na jih Švédska, bývá nejlepším obdobím přelom dubna a května. Tou dobou navíc táhnou kolem pobřeží Baltského moře nekonečná hejna sleďů a štiky řádí jako šílené. Vyhlášenou oblastí je například Vastervik.
Nástrahy v barvě sledě zde fungují stoprocentně. Revíry položené severněji mají toto zlaté období posunuté o několik týdnů. Do vzdálenějších oblastí proto vyrážíme na přelomu května a června. Neznamená to, že by zde vládlo drsnější klima, ale pokud lovíme v jezerech a řekách ve vnitrozemí, je zde rozhodujícím faktorem tající ledový sníh, který dokáže vodu ochladit a štiky se třou později.
Metody lovu
Nedávno jsem nakousl ožehavé téma… Lov štik na živou rybičku. Po přečtení některých názorů mi naskočila husí kůže. Nikdy mě nenapadlo, že je tato metoda tolik odsuzována. Rybičkáři či kačenkáři, jak bývá tato skupina rybářů označována, bývají velmi často nazýváni barbary, vrahy a masaři.
Vůbec nechápu, jak mohla taková nevraživost vzniknout. Pravdou je, že v posledních letech získává lov přívlačí obrovskou popularitu. Nové trendy většinou patří mladším a tedy horlivějším ročníkům. Staří matadoři sice vláčí taky, ale tuto metodu berou jako běžnou součást rybářského sportu. Mnoho moderních vyznavačů přívlače vyznává jen tento způsob lovu. Jejich jedinou municí jsou plechy, gumy a wobblery. Někteří chytají i na feeder, ale jde spíše o jarní čekání na zahájení lovu dravců.
Vznikla nová skupina rybářů
Rybářský průmysl pravidelně zaplavuje trh neuvěřitelným množstvím nových výrobků. A právě lov přívlačí dává výrobcům obrovský prostor. Orientovat se ve světě novinek je takřka nemožné. Ortodoxní přívlačáři proto žijí v jiném světě. Vybrat nejlepší prut či nástrahu vyžaduje každodenní studium aktuálních nabídek. Je logické, že takový arzenál stojí spoustu peněz. Na internetu můžeme zhlédnout podvodní záběry vedených nástrah, které hlásají, že jejich dokonalému pohybu žádný dravec neodolá.
Je to ale opravdu tak?
Nejsou tyto hračičky lákadlem hlavně pro nadšené rybáře, kteří si s nimi doma tajně hrají jako s autíčky? Štika, jak známo, útočí nejraději na kořist, která se chová podezřele, je nemocná nebo poraněná. Po zakoupení drahé novinky může přijít velké zklamání. Nástraha není tak úspěšná, jak se za utracený peníz očekávalo. Drahé pruty neumějí čarovat, dokážou pouze zpříjemnit pobyt u vody a znásobit požitek ze souboje.
Pokud dorazí v takovém okamžiku k vodě rybář s obyčejným cajkem, nastraží živou rybičku a během chvíle odchází s pěknou zubaticí, je logické, že uvede svého kolegu, který za nádobíčko utratil majlant, do těžkých depresí. Večer pak zdrceně usedá k počítači a ulevuje si odsouzením úspěšného kolegy.
Všechny tyto srdcervoucí články obsahují většinou stejnou větu: Přišel starší rybář (masař) s otřískaným teleskopem, laciným navijákem a… Právě hanlivé popsání rybářské výzbroje ukazuje, kde byl neúspěšný rybář nejvíce raněn. Vzniká tak mylný názor, že chytit velkou štiku na živou nástrahu není žádné umění.
Zvítězí láska k přírodě
V žádném případě nechci rybářský trh zatracovat, ba naopak. Rybářskou výbavu pravidelně doplňuji a novinky rád zkouším. Pokaždé, když rokuji s mladšími rybáři, žasnu nad jejich znalostí v technickém světě. Rád si nechám poradit, chci držet krok s dobou. Vláčet například na stejné pletené šňůry, jako před pěti lety, je nesmysl. Dnes se používají o polovinu slabší – se stejnou nosností. Velký úspěch slaví i stále rostoucí kvalita háčků atd.
Nikdy ale nezatracuji staré a osvědčené metody. Naopak každého, kdo je odsuzuje, se ptám, jestli tak někdy chytal. Když si vzpomenu, kolik času jsem strávil u prutů s živou rybičkou a nic nechytil, musím se smát názoru, že přelstít velkou štiku na rybičku není žádné umění. Nikdy jsem ale promarněného času nelitoval, protože promarněným nebyl.
Člověk, který miluje přírodu, může sedět desítky hodin u vody a bude šťastný, i když odejde bez úlovku. Mít otevřené oči a pozorovat život kolem sebe je darem z nebes. Mnoho příznivců Petrova cechu zná nazpaměť rybářský katalog, ale zapamatovat si a poznat necelých sedmdesát druhů ryb, které v našich vodách žijí, pro ně bývá velký problém. A co brouci, motýli a ostatní žoužel, která u vody žije? Další důkaz, že dokázat žít v přírodě, to je práce a studium na celý život.
Diskuze k článku (0)