Když si nevíte rady, sledujte domorodce!

Text: Ivo Novák, foto: autor

Domorodí rybáři to moc dobře vědí. A tak sledují svůj rybník snů a čekají na den, kdy se konečně ukáže vodní hladina a kdy ryby budou při chuti.

Tři dny po sobě jsem odpoledne vyrážel k vodě omrknout, jestli už konečně ledový škraloup povolil. Podíval jsem se na hladinu, otočil auto a jel si alespoň chytnout nějakou tu plotici, či tlouště na potok.

Pak jsem se konečně dočkal. Jenže „moje“ místečko už bylo obsazeno. Místní už byli na svých místech a čarovali.

„Jak to jde?“ zeptal jsem se.

„Kolem oběda tu ještě plavaly kusy ledu, vítr je zahnal a ryby berou slušně. Kapříci a cejni jsou při chuti. Velký ryby ale nejdou,“ uslyšel jsem.

Zbylo na mě místečko stranou. Než jsem rozbalil první udici, každý z okolních rybářů vytáhl rybu. Bylo to jako na rybářských závodech. Těšil jsem se na parádní představení. Rychle jsem nahodil. Krmení jsem měl koupené z obchodu. Speciální na feeder a pro cejny.

Bude jim šmakovat?

Na obou prutech mám klasické průběžné sestavy s 25g  krmítky, návazce z 0,16mm vlasce a čtrnáctky háčky ze slabého drátu, aby šli červíci dobře napichovat.

Po dvacetiminutovém čučení na špičky, které se ani nepohnuly, jsem znervózněl.  Co dělám špatně? Při pohledu na sousedy, kteří stále tahali rybu za rybou, mi to hlava prostě nebrala. A kolem šly hlášky: „Musím si chvilku odfrknout, už prostě nemůžu…“ „Dneska je to šichta…“ „Budu chytat jen na jednu udici, jinak se nezatavím…“ No deptalo mě to, morálka klesala k bodu mrazu. Už jsem ani na špičky prutů nekoukal a spíš se snažil pochytit nějaké to moudro od místních borců. Znají to tu a vědí, co ryby chtějí a co jim nabídnout.

Nástraha

Všichni chytali na lisovaný rohlík nakrájený na malé kostičky. Ten jsem neměl. Žebrat se mi nechtělo. Někteří chlapi chytali na feeder, jiní klasicky na položenou se špičkovým čihátkem. Všichni měli stejnou montáž. Jakou? Krmítko na konci kmenového vlasce.

Nad krmítkem krátký boční návazec, dlouhý zhruba 10 cm a 30 cm od něj druhý návazec s menšími háčky. Do krmítka dávali krmení z kukuřičného šrotu a strouhanky, možná i z dalších ingrediencí.

Foukal studený vítr. Usoudil jsem, že s tím, co u vody dneska mám, ostrouhám. Vzdal jsem to. Rozmíchané koupené krmení jsem namačkal do koulí a naházel je do vody, ať se ryby pomějí a se svěšenou hlavou odešel od vody.

Druhý den

Budu chytat jako domorodci! Koupené krmení jsem pochopitelně zavrhl. Strouhanku jsem měl doma, kukuřičný šrot jsem si koupil. Přidal jsem ovesné vločky a vanilkový pudink v prášku. Vanilku cejni rádi. Místním ukážu, že ryby chytat umím taky. Basta.

Vzal jsem si jeden wincklepicker a přibalil i medium feeder v délce 3,6 m. Na pickeru jsem nechal průběžnou montáž, na feeder jsem navázal sestavu s krmítkem na konci.

Když jsem dorazil k vodě, nebyl u ní nikdo. Mají už nachytáno? Nebo dneska neberou? No, aspoň si neuříznu ostudu, napadlo mě. Dáme se do toho… Ani jsem nestačil dopnout vlasec a na feederu byl první kapřík.

Krásný záběr! Jako kdyby nebyl leden, ale červenec.  Vyháčkoval jsem ho ve vodě. Druhé nahození… Jéje! Rovnou dva lysci, pěkní tlustí cvalíci, žádné boláky. Měl jsem nahozené dva pruty, ale obsluhoval jen jeden. Picker s klasickou montáží byl snad bez háčku. Osm ryb z deseti bylo na feederu. Že by druh montáže hrál takovou velikou roli? Asi ano. Ryby byly většinou chycené na vzdálenějším háčku od krmítka. 

Ten den jsem si rybařinu užil. Rohlík dělal divy – ryby po něm šílely. Záběry byly poměrně pěkně čitelné, až na dva uspěchané záseky do prázdna měly všechny ryby háček zaseknutý pěkně na kraji tlamky.

Jen velcí páni cejni nenajeli, ale pár lopaťáčků jsem přece jen ulovil. Všechny ryby dostaly svobodu. Byl jsem potěšen pěkným zážitkem z lovu, fotoaparát si zacvakal. Co si přát více? Balil jsem až za šera a těšil se na teplo domova. Nejvíce mě překvapili kapříci.

Domorodcům mnohokrát děkuji za udělenou lekci.

Nevzdávejte to! Na rybách je krásně i v zimě!