Chcete-li lovit ryby, musíte je najít. To je základní předpoklad každého úspěšného lovu. Nalezení úrodného místa je podle mě nejdůležitější. Můžete mít špičkové vybavení, ale kde nejsou ryby, budete se snažit marně.
Text: Milan Tychler
Vždycky, když už se v duchu chystáte na ryby, tak přemýšlíte, kam zajít. Zvažujete, jestli budou ryby brát na řece nebo spíše někde na ÚN. Možná by byla nejlepší ta stará tůň v lese, přemýšlíte. Nebo snad ta malá říčka? Věčné dilema. Důležité je uvažovat reálně.
Nejlepší vybavení a krmení vám nebudou nic platné, když bude lovit v místech, kde nejsou ryby, anebo kde se vyskytují minimálně. Zato na lovišti plném ryb si dobře zachytáte dobře i bez vnadění a méně podstatné budou i různé chybičky při výběru náčiní i v koncové sestavě. Osobně podřizuji výběru loviště všechno.
Správné místo je priorita číslo 1
Tohle všechno se říká snadno, ale ve skutečnosti je to složitější. Najít místa s rybami je věc ošemetná zvláště tam, kde to neznáte, ale i na řece, kterou znáte dokonale, zvláště pokud jde o velkou řeku. Všechny ryby čas od času mění svá stanoviště a migrují řekou nejen v závislosti na výskytu potravy, tření, ale i na denní a roční době a také na stavu vody. Na jiných místech se budou držet v zimě a v létě. Jinde budou za vysokého stavu vody a úplně jinde za sucha. Není to nic zvláštního. Jen hledají svou potravu, také úkryty a klid a vhodná místa pro tření.
Na stojatých vodách je to podobné. Jen s tím rozdílem, že tyhle vody jsou mnohem méně čitelné než vody tekoucí. Z hladké vodní hladiny jezer, rybníků či přehradních nádrží nezjistíte téměř nic. Něco málo se dá vyčíst podle utváření břehů, ale to nemusí být dostatečné a břehy jsou nic neříkající, pokud chcete lovit ve větší vzdálenosti. Na řekách můžeme celkem přesně odhadovat profil dna nejen podle formování břehů, ale i mnoha doprovodných znaků na hladině. Čeření hladiny a profil břehů nám mnohé napoví. Musíte se jen pozorně dívat a co nejlogičtěji uvažovat. Brzy poznáte, že jsou jisté zákonitosti, které platí všude a nemění se.
Čtení vody je umění
O rybářích, kteří to umí, se říká, že se narodili s šestým smyslem, který jim říká, kde jsou ryby. Skutečnost je mnohem prostší. Jsou jen pozorní a umí to, co vidí, správně vyhodnotit. To oni nacházejí dobrá místa, které jsou později obsazována i jinými rybáři. Čtení vody by mělo patřit k základním dovednostem každého rybáře a základy by měli získávat mladí rybáři už v rybářském kroužku.
Znám pár lidí, o kterých se říká, že mají dar lovit ryby od pánaboha. Nevím, jestli to tak je, ale na jejich výpravách za rybami si můžete všimnout, že se chovají trošičku jinak než drtivá většina všech ostatních rybářů.
Už jako kluk jsem jezdil s jedním takovým vyhlášeným rybářem na krátké výpravy. Hned po příchodu k vodě jsem pochopil, že nic nebude tak, jak jsem byl do té doby zvyklý. Zatímco jsem se vždycky hnal bezhlavě k vodě, abych mohl chytat a nic okolo sebe neviděl a neslyšel, starší kolega se u vyšlapaných chodníčků a míst jen krátce zastavil.
Vyšlapaná a stálá rybářská místa mu jasně řekla, že jsou hodně navštěvovaná, občas i úspěšná a zcela jistě bez jakýchkoli vázek na dně. Právě takovým místům dává hodně rybářů přednost. Na tváři mého kolegy se ale velmi brzy začal zračit stín nelibosti a jasná touha jít někam úplně jinam. Vždy jsem se jeho rozhodnutí podvolil.
Místa bez rybářů
Někdy jsme se posunuli jen o několik desítek metrů, jindy to byla pořádná procházka. Ale vždycky velmi zajímavá a lov býval úspěšný. Zatímco místní rybáři zasedli na svá osvědčená místa s trvalými dírkami od vidliček a na nehybné policajty jen koukali, my jsme ještě mířili jinam. A pak, kdy ostatní už chytali své cejnky anebo malé kapříky, jsme pořád ještě trpělivě čekali na své první záběry. A ty přišly! Dokonce od takových ryb, které jsme ani nedokázali zvládnout.
Musím říci, že jsme nikdy nesedávali na luxusních vysekaných místech a téměř vždy jsme se potýkali s nepříjemnými pobřežními porosty. Bývali jsme popálení od kopřiv, bodláčí a rosou zmáčení až do pasu.
Byl jsem hrdý
Zápasili jsme se silnými proudy, mnoha nepříjemnými vázkami ve vodě, které nás připravily o spoustu zátěží, háčků i ryb. Ale bývali jsme úspěšní! Mnohem úspěšnější, než všichni ostatní. Hrdě jsem tenkrát nosil své úlovky v síťce tak, aby je všichni viděli a největší odměnou mi byly závistivé pohledy všech, kdo seděli na těch krásných a pohodlných místech, ale byli bez ryb.
Můj kolega ale své ryby ukrýval ve velkém batohu. O žádné pohledy nestál a dobře věděl proč. Na pracně vyhledané místo totiž brzy začali chodit i ostatní a většinou z vody brali víc, než bylo nutné, což se nám nelíbilo už tenkrát. Nic se nedalo utajit. Je to už mnoho let a můj kolega už je na pravdě boží.
Ale často si na něj vzpomenu. Často si říkám, kdybychom tak tenkrát měli dnešní náčiní, jestli bychom z vody dostali ty ryby, které nám tenkrát trhaly vlasce. Asi ano. Na druhou stranu jsem rád, že jsme ho neměli. Tyto ryby alespoň mohly dál žít a založit další a další generace, které jsme pak mohli lovit později. Už tenkrát mi bylo celkem jasné a dochází mi to čím dál více, že rybář, chce-li být úspěšný, musí jednat s velkou rozvahou, jinak ztratí spoustu času na místech, která jsou v podstatě bezcenná.
Místo je velmi důležité
Stále více si uvědomuji, jak moc rozhoduje los třeba při rybářských závodech. A to i na nejvyšší úrovni. Závodníci to většinou umějí skvěle, ale stejně někdy vyhoří. Důvodů může být řada, ale na vlastní kůži vím, že o neúspěchu rozhoduje i maličkost. Třeba malá nerovnost na dně a s ní spojená změna v proudění vody. Stačí o pár centimetrů větší prohlubeň ve dně a všechno je jinak.
Zimní rybolov
Lednové období je pro lov ryb v našich podmínkách zřejmě nejtěžší. Ale ryby nachytat lze. Musíte se však smířit s menšími kousky. Zimy bývají mírné a u vody se dá pobýt i několik hodin. Pro zimní lov si vybírám spíše menší a čitelnější říčky, na kterých chytíte v podstatě cokoli. Od plotic přes cejny, cejnky, ostroretky, podoustve, až po docela pěkné kapříky.
Na malých říčkách se ostroretky drží v hlubších pomalu plynoucích tazích, plotice a kapři v hlubších tůňkách s pomalu proudící vodou a v těsné blízkosti břehu. Cejny najdete v nejhlubších partiích říček, nejčastěji nad jezy. Tloušti obývají i v zimě proudy a místa, kde dochází ke změnám v proudění. Ideální místa pro zimní lov tloušťů jsou místa pod jezy, ale tloušť je ryba, na kterou můžete narazit v řece opravdu kdekoli. Je to velmi shánčlivá ryba, která i v zimě prošmejdí v řece každý kout, aby našla alespoň nějaký kousek potravy.
Mosty a lávky
Můj typ pro zimní lovy jsou malé říčky, okolí mostů a lávek. V jejich okolí se téměř vždy najde nějaká ta jamka s ukrytými rybami. Mosty se na řekách většinou staví v co nejužších místech. Břehy jsou zde obvykle pevné, proto je ani voda nedokázala rozšířit, což znamená bezpečné usazení mostu. A čím je kratší most, tím je samozřejmě levnější.
Pro nás to znamená nejen skutečnost, že se dostaneme na druhou stranu, ale především to, že tam, kde se říčka zužuje, bude také hlubší a také tu anebo poblíž můžeme očekávat nějakou tůňku, kterou rychleji proudící voda vždycky vyhloubí. Ryby se tu drží po celý rok a mohou tu být i dravci. V zimě tu bývá většinou ještě více ryb než v létě, kdy jsou rozjeté po řece. Jde jen o to, co a jak jim nabídnout.
Na rovnějších a především v mělkých úsecích mohou být malé říčky v zimě úplně bez ryb. Tady to vůbec nezkoušejte. Jestliže však najdete nějakou překážku, která je viditelná až nad hladinu – obyčejně větev, za kterou se zachytilo ještě pár menších, a je zde taková hloubka, že nevidíte až na dno, určitě to zkuste. Takové místo znamená změnu proudění. To znamená potravu a také úkryt, což je ve studené a průzračné zimní vodě důležité. Na mělkých místech nepočítejte s tím, že u nějaké překážky narazíte na hromady kaprů, ale dobře si tam můžete zachytat drobnější ryby. Jinak je třeba vyhledávat taková místa, kde se dno prohlubuje a proud zmírňuje. Tady všude mohou být ryby.
K vodě, když je opravdu malá, se přibližujeme co nejopatrněji a kryjeme se, jak to jen jde. Zvláště tam, kde jsou vyšší břehy, je třeba mít se hodně na pozoru. Obzvláště tloušti velmi dobře vidí a siluetu člověka rozeznávají spolehlivě. Vyplašíte-li svou neopatrností ryby, váš zimní lov skončí ještě dřív, než začal.
Na malých a čistých vodách doporučuji nejlehčí a jemné náčiní. K vodě beru nejčastěji wincklepickerový proutek se čtrnáctkou vlascem, pár bročků na zatížení a návazce z jedenáctky a dvanáctky. Nejpoužívanější koncovou sestavou je jednoduchý páternoster s několika zatěžujícími bročky na bočním přívěsu dlouhém asi 15 cm. Návazec má délku 45 cm, měřeno od háčku k zátěži. Tam, kde mohu čekat kapříky a jiné větší ryby, pak volím proutek light s šestnáctkou, abych mohl odhazovat i menší krmítka.
Vnadění
Ač se to nezdá, vnadění má smysl i v lednu. Musí však být kvalitní, přesné a velmi umírněné. Vhodné jsou tmavší směsi, které se snadno rozpouští a příliš ryby nezasytí. K tomu, aby se nakrmily, stačí jen málo a rychle pak ztrácejí zájem o naše nástrahy. Na háčku se uplatní spíše ty malé. Nejčastěji masní červi, kousky žížal, hnojáčci a pařená houska.
Dobře se pobavíte i se splávkem. Citlivě vyvážený splávek je vynikajícím nástrojem pro zimní lov na malých vodách. Jeho vedením, pozastavováním a brzděním dokážete na jemném návazci nabídnout nástrahu zajímavěji než staticky s feederem. Ryby se dají s pohybující se nástrahou snadněji vyprovokovat k záběru a celkově se jedná o zimní rybařinu mnohem „živější“ než je ta feederová.
Rozepsal jsem se o zimě, která je teď aktuální, ale většina těchto pravidel platí i při letním lovu na malých vodách – pokud vám jde o větší a opatrné ryby. Znám mnoho rybářů, kteří chodí jen na malé vody a nic jim nebrání v tom, aby chytali kapry přinejmenším stejně velké, jako jiní kolegové na mnohem větších vodách a rybnících. Dokonce jsou na těchto malých vodách mnohem úspěšnější. Někdo malými vodami ale doslova pohrdá. Jeho chyba.
Diskuze k článku (0)