Občas se všechno sejde tak, jak má a my u vody zažijeme neuvěřitelný večer. O jednom takovém bych vám chtěl vyprávět. Začalo to nenápadně jedním kaprem. Co se dělo dál, jsem sám nechápal a nakonec z toho byl nejlepší večer na rybách, co jsem kdy zažil!
Text: Tomáš Kulich, foto: autor
Celé to začalo v pátek. Ráno po tréninku jsem nasedl do auta a vydal se směrem na přehradu. Celý den svítilo sluníčko a teplota se pohybovala okolo 18,5 °C.
Cestou jsem měl v hlavě jeden cíl – chytit rybu. Přemýšlel jsem nad různými montážemi a způsoby lovu. Ihned po příjezdu vybaluji věci a pozoruji vodní hladinu. Vítr foukla krásně směrem ke mně a už jen z toho jsem cítil, že to dneska půjde.
První jízda
A taky že jo! Hned po náhozu mi přišla krásná pomalá jízda a swinger se mi přilepil k prutu. Poklidný začátek přešel v brutální hrčák a hvízdání hlásiče doplňoval zvuk odvíjející se cívky. Okamžitě po zvednutí prutu začal nádherný souboj, ryba nechtěla dát ani centimetr zadarmo. A já si užíval krásné výpady. Nakonec mi v podložce skončil krásný šupík o váze něco kolem 8kg.
Zalíbila se mu moje montáž ronnie – rig s pop up Broskev. Kapříka jsem po nafocení pustil zpátky do vody s prosbou, aby mi poslal maminku.
A ne nadarmo se říká : ,,Dávej si pozor na to, co si přeješ, mohlo by se to splnit.“
Večer jsem ještě doladil montáže, dokobroval pár kuliček a šel se věnovat přítelkyni. Ve 23:10 se mi rozezněl příposlech, vyskočil jsem z postele a snažil se co nejrychleji najít alespoň trenky a boty.
Dobíhám k prutu, zvedám ho a je tam!
I to k rybařině patří
Neskutečný ohyb špičky a stále nekončící odvíjejí vlasce mi napovídá, že to bude obrovská ryba. Hned vzápětí za mnou vybíhá přítelkyně Klárka, která mi nesla oblečení (bylo asi 5 stupňů). Ryba to napálila přímo na volnou vodu a nedala se zastavit.
Po 15 minutách jsem ucítil vázku, pak škubnutí a byla pryč.
To, co bylo na druhém konci vlasce, na mne vyzrálo. Hold i taková je rybařina, tentokrát vyhrála ryba, příště vyhraju já.
Ještě v noci se připravuji na ranní a se zpytujícím svědomím pomalu usínám.
Ráno se nedělo vůbec nic. Ani potah.
Měl jsem náladu pod psa. Dobře jsem věděl, že jsem v noci ztratil krásnou rybu. Myslím si, že ten pocit každý čtenář dobře zná. Hladina byla jako zrcadlo a ryby se neukazovaly. Zvažoval jsem, že to zabalím a pojedu domů.
Naštěstí k večeru přijeli rodiče a dovezli spoustu dobrého jídla a pití, takže bylo hnedka veseleji. Rozhodl jsem se tedy zůstat.
Usedáme k prvnímu pivu, když vtom opět pomaloučká jízda. Nebudu vás napínat: byl to nádherný lysec s hmotností 16,8 kg a délkou 95 cm.
Zažíval jsem pocit neskutečné euforie. Taková ryba! A navíc ze svazovky! Splněný sen!
Už jsem usedal ke svému nedopitému pivu, když v tom se rozjel i druhý prut… A nebyla to žádná pomalá jízda. Prostě brutální hrčák.
Když říkám brutální, myslím hodně brutální. Až mi ulítla část swingeru.
Po bojovné zdolávačce na mě čekal další krásný šupík. Chtěl bych na tomto místě zároveň poděkovat kamarádům Honzovi a Kubovi za to, že mi asistovali během celé mé vysněné kapří noci.
Opět následovalo focení a vážení. Rybka šla zpátky do vody a mé přání zůstávalo pořád stejné.
Telefonát domů
Znovu jsem nahodil a volal Klárce. Byla z mých úlovků nadšená a říkala, že ten největší určitě ještě přijde. Ona mě celkově ohromně podporuje, je to takový můj rybářský parťák.
Poté následoval výčet věcí, které jsem doma zapomněl udělat, než jsem odjel na ryby. Utřít nádobí, vyluxovat a tak dále. Znáte to…
Ještě že mě opět vyrušil záběr a já musel běžet k prutu. Tahle noc prostě patřila kaprům a já byl ve správný čas na správném místě!
Pomalu zdolávám a navádím dalšího kapříka do podběráku. Tentokrát je to menší prcek, ale i tak mi udělal obrovskou radost.
Konečně jsem usedl ke svým už úplně studeným buřtům z grilu. Rozdělal jsem si pivo a užíval si tyhle okamžiky, které nám rybařina přináší.
Povídal jsem si s kamarády u ohně, když vtom se opět rozjel můj prut. U kluků byly vidět nechápající pohledy, protože oni byli stále bez záběru.
Vázka, co se rozjela
Ve chvíli, kdy jsem zvedl prut, jsem myslel, že táhnu vázku. Cítil jsem obrovskou hmotnost, něco neskutečného. Hned to říkám kamarádovi Kubovi a posílám ho pro prsačky, aby mohl vlézt alespoň metr do vody a lépe rybu podebrat. Kuba rychle skočil do broďáků a napjatě čekal s podběrákem ve vodě. Následoval ovšem dlouhý souboj, velmi podobný tomu včerejšímu, který pro mě skončil nezdarem. Modlil jsem se ke všem svatým, abych rybu dostal z vody. A dostal! Tentokrát už ano!
Při jejím zvedání na tuto fotku mi došlo, že bych měl asi opravdu začít cvičit, protože zvedat takové „prasátko“, není jen tak. Je to radost, ale také dřina! Nemohl jsem uvěřit tomu, co se tu odehrává. Moje skoré doposud bylo: 8 kg, 16,8 kg, 6 kg a teď?
Nebudu psát hmotnosti, ale zkušení rybáři asi správně tuší, kolik to mohlo být. Po nafocení jsem ho opět pustil. Koukám na telefon, kde svítí čas 22:43. To je přece jenom ještě dost času nahodit.
A dobře jsem udělal.
Lehce po půl dvanácté se mi opět roztočí cívka navijáku. Kapřík jde krásně ke břehu, když tu najednou udělal výpad a začalo rodeo. Kapr jezdil tam a zpátky, znova a znova.
Ten večer jsem si už připadal jako hlavní postava z knížky Stařec a moře, kterou jsem opravdu přečetl.
Ale i tentokrát jsem zvítězil já! Ještě před půlnocí stahuji pruty a jdu si lehnout. Tu noc jsem nemohl usnout. Nechápal jsem, co se to stalo, vždyť to byly jen 4 hodiny na svazové vodě.
Závěrem bych chtěl napsat, že podobný zážitek bych moc přál všem slušným rybářům! Chtěl bych vám zároveň popřát, ať se vám daří a ať vám to jezdí, ale hlavně až užíváte čas u vody!
A ještě bych chtěl poděkovat Klárce a rodičům, že mě podporují v tomhle krásném koníčku.
A třeba zase jindy u dalšího článku neshledanou!
Diskuze k článku (0)