Text: Vladimír Urban
Když jsem se každý den vrátil „domů“, uvařil jsem si poctivého českého turka, nalil si zahřívacího panďuláka a s touto výbavou jsem ulehl na palandu a kajutovým okénkem koukal ven.
Voda v okrajích zálivu byla místy zamrzlá a právě tam nad dírkami trávili čas někteří z pravověrných domorodců. Myslím, že ryby nelovili pro zábavu. Lovili je k jídlu.
Některým borcům to občas bralo ve stylu, co ponořená nástraha do vody, to ryba ve vzduchu. Přesto jsem si nevšiml, jako v ruském Petrohradu na řece Něvě, že by všechny ulovené ryby putovaly do švédského kbelíku a pak do kuchyně.
Jo, to Rusové byli jiní kabrňáci. Co za dvě, tři hodiny v dírce ulovili, to šlo do kyblíku a pak rovnou domů a do trouby či kyselého nálevu. I sotva deseticentimetrové čudly.
Švédové, co jsem viděl, to pojímali jinak. Dorostenecké čudly většinou pouštěli a nechávali si jen největší ryby. Když měli tři, čtyři, tak zabalili fidlátka a šli domů. Proč by dál mrzli?
Inu, jiný kraj, jiný mrav.
Diskuze k článku (0)