Jezero Joca – štičí ráj v Srbsku

Text: Ante Rašič, foto: Luk Dravski

Z mé první výpravy na jezero Joca jsem byl rozčarovný a zklamaný. Žádná kontrola, krádeže ryb, absence jakýchkoliv pravidel v souvislosti s ochranou přírody a rybí obsádky. Po této zkušenosti jsem se rybolovu v Srbsku přestal věnovat a soustředil se na destinace v Chorvatsku či na rybářské výpravy do Anglie.

Po několika letech se mi dostal do rukou srbský rybářský časopis a já se v něm o jezeře Joca dočetl znovu. Ale v úplně jiných souvislostech. Nevěřícně kroutím hlavou nad informacemi o profesionální čtyřiadvacetihodinové službě a zavedení metody chyť a pusť. Vše vypadá velmi zajímavě. Mé poslední pochyby rozptyluje telefonát se správcem jezera.

Druhý pokus

Domorodý hostitel nás vítá zářivým úsměvem a výbornou kávou. Můj pohled sklouzává na vodní hladinu, kde se houpá dvacet nových člunů. Vše dokreslují zářivé podzimní barvy na okolních stromech, zpěv ptáků; obrázek ještě krásnější než v mých snech.

Průvodce nás seznamuje se základními informacemi o revíru. Dozvídáme se, že jezero Joca rozlohu 480 ha, kterou zatraktivňují čtyři velké a tři malé ostrůvky. Hloubka se pohybuje mezi jedním a čtyřmi metry. Na rybolov je vyčleněna dostatečně velká plocha o rozloze 100 ha s názvem Smudž (v překladu candát) a další, hůře přístupné, ale velmi zajímavé místo o rozloze 20 ha s 19 místy upravenými pro lov ze břehu.

S velkým očekáváním nasedáme do člunu a míříme k jednomu z ostrůvků. Vzrušení je všudypřítomné. Všímám si dvou kapitálních zelených torpéd číhajících na svou kořist ve skrytu rákosu. Odhaduji, že každá z ryb může mít mezi 5–6 kilogramy. Potichu na to upozorňuji kolegy.

Kolega je rychlejší, pro svůj první hod vybírá jerk značky Monarch. Naskýtá se mi úžasný pohled. Ohromná vlna čeří doposud klidnou jezerní hladinu. Mohutné výskoky ukazují na silného a zkušeného soupeře. Rána do mého prutu znamená další útok, tentokrát na stříbrnou plandavku.

Vůbec jsem si nestačil uvědomit, že jsem také nahodil. Neuvěřitelný koncert naštěstí nekončí. Během chvíle chytáme další velké predátory. Jako úspěšné nástrahy se postupně ukazují štičí imitace, tygří vzor a kombinace zelené a žluté barvy. Fungují všechny nástrahy – jerky, wobblery i gumy. Jsem nadšený. Nyní už nemám žádné pochyby: vše, o čem jsem četl, je pravda.

Po krásném dnu bohatém na úlovky se vracíme ke břehu, kde je povoleno bivakování. Usměvavý průvodce nás informuje o zajímavých úlovcích candátů a divokých kaprů. Jako bonus nám nabízí právě připravený guláš z divočáka. Nenecháváme se dvakrát pobízet a s radostí uspokojujeme do sytosti i naše gurmánské chutě. Hutná a chutná sousta zapíjíme dobrým pivem.

Ráj na zemi

Tuto nádhernou chvíli si musím prodloužit stůj co stůj, proto beru foťák a jdu lovit obrazové zážitky. Postupně se mi dostává do hledáčku detail zmije, hejno kachen, volavka a mohutná lovící štika. Mám velmi dobrý pocit nejenom z lovu, ale i z profesionálního chování průvodce, který je přítomen v revíru po celých 24 hodin. Nocleh zde seženete za pouhých 5 euro. Ti, kteří jsou zvyklí na větší komfort, najdou nocleh s polopenzí už od 15 euro.

Od tohoto dne se na jezero velmi rád vracím a musím říci, že lov štik na Joce nemá široko daleko žádnou konkurenci. Kdo se sem jednou podívá, ten se bude rád a pravidelně vracet. Tak jako já s přáteli.