Ježdík žlutý

Poznávací znaky

• Štíhlé tělo je z boků zploštělé a relativně nižší než u ježdíka obecného.
• Hlava je nápadně protažená do délky (z pohledu ze strany trojúhelníkovitá).
• Středně velké oči jsou posazeny zřetelně v zadní části hlavy.
• Ústa jsou malá, koncová, zasahující jen k nosním otvorům.
• Na hřbetě je dlouhá spojená a poměrně vysoká ploutev.
• Hřbet a temeno hlavy jsou olivově zelené, boky citrónově až měděně žluté (v době tření zlatavé), spodní strana těla je bílá se žlutavým nádechem.
• Po bocích se táhnou 3–4 podélné, někdy přerušované pruhy šedočerné až černé barvy (v době tření sametově černé).
• Spojená hřbetní ploutev je bělošedá, často se žlutavým nádechem, ostatní ploutve jsou žlutavé až žlutohnědé.
• Na bláně mezi tvrdými paprsky hřbetní ploutve jsou 3–4 řady velkých černých skvrn.
• Zadní část hřbetní ploutve a ploutev ocasní jsou jemně skvrnité.

• Oproti ostatním našim ježdíkům má štíhlejší tělo a nápadné tmavé podélné pruhování na bocích.

Ježdík obecný
okounovití

Ježdík dunajský
okounovití

Je to reofilní bentický druh, který se zdržuje v hlubších proudících úsecích hlavního koryta řek a hlubokých tůních pod ústím toků, také se objevuje ve výmolech pod hatěmi.

Dává přednost písčitému nebo kamenitému dnu.

V ČR se objevuje pouze v povodí řeky Moravy.

Vyskytuje se v dolních úsecích Moravy (po Hodonín) a Dyje (po soutok se Svratkou).

Živí se larvami a kuklami pakomárů, larvami jepic, chrostíků a korýši (beruška vodní).

Žije v různě početných hejnech, někdy smíšených s jinými druhy ryb.

Mlíčáci dospívají při délce těla 90 mm, jikernačky obvykle kolem 120 mm.

V době tření vykonává krátké tahy proti proudu na trdliště.

Tře se od poloviny dubna do června při teplotě vody 8–20 °C na štěrkovitém dně v proudivých úsecích.

Nepatří mezi cílené objekty sportovního rybolovu (je zákonem chráněný).