V poslední době čtu různé diskuze o inteligenci kapra. Někteří tvrdí, že jde o rybu hloupou a že ji rybáři zbytečně přeceňují. Jiní kolegové kapra naopak považují za velmi chytrého, všemi mastmi mazaného soupeře. Jak to tedy je?
text: Lukáš Krása
Už několik let analyzujeme chování ryb v revíru a jejich přizpůsobení se daným životním podmínkám. Je až neuvěřitelné, jak se ryby rychle učí a reagují na měnící se životní podmínky a rybářský tlak. Ano, dost rybářů tvrdí, že kapr je hloupé stvoření bez inteligence s nepatrným mozkem a třísekundovou pamětí, řízený jen slepými instinkty.
Na rybářské škole jsem se kdysi učil, že forma vyšší inteligence není u kapra rozvinutá, tedy že kapr není schopen analyticky myslet. Možná, že slovo inteligence není v případě kapra vhodný pojem, ale zeptejme se: Jak zní definice inteligence?
Rybáři často kapra podceňují
Definovat znamená omezovat, proto definice tak složité vlastnosti, jakou inteligence je, nikdy nemůže být dokonalá. Celá rybařina je o tom, jak přelstít nebo překvapit kapra a můj dojem je takový, že pravidelně lepších výsledků dosahují rybáři, kteří o kaprovi přemýšlí jako o inteligentním živočichovi.
Nerad bych zacházel příliš do hloubky, ale rád bych řekl, že je více běžných lidí i rybářů, kteří kapra podceňují. Nevím, jestli je kapr inteligentní, ale jedno vím jistě: Kapr je živočich, který se velmi rychle učí a dokáže dobře využívat svých smyslových ústrojí.
Už od raného stádia je v podstatě rybička odkázána sama na sebe a její hlavním úkolem je vyhledat nejvhodnější potravu, vyhnout se predátorům (i rybářům) a úspěšně se rozmnožit. V podstatě je to jednoduchý vzorec přírody, ale na druhé straně může být velmi složitý.
Rybám jsem doslova propadl a zajímám se o ně od dětství. Jako výrobce rybářských návnad, nástrah i jako sportovní rybář mám velkou motivaci, co nejvíce chování kapra pochopit. Nejsem žádný vědec, ale obyčejný rybář, který chce být úspěšný.
Když rybě nic neschází…
Existuje spousta vlivů, které ovlivňují chování ryb. V některých případech, kdy mají rybáři jeden záběr za druhým, si mohou myslet, že je kapr hloupé stvoření, když jim tak pěkně skáče na udičku. Jenže když záběry nemají, je pro ně naopak vychytralý. To slýcháváme denně.
Ale pojďme se vrátit k nejzákladnější rovnici, což je výskyt přirozené potravy a samozřejmě množství spotřebitelů. Samozřejmě, že čím hustší rybí obsádka a méně přirozené potravy, tím se nám ryba chytá snadněji, protože je odkázána na „umělé krmení“. V opačném případě, kdy je výskyt kvalitní přirozené potravy vyšší, ryba nemá potřebu riskovat a její ulovení je mnohem složitější.
Vše může být ještě vystupňované situací, když revír není příliš velký, a tak mezi rybami dochází k dokonalé komunikaci. Na podobné revíry se rybář připravuje velmi těžko. Rybám vlastně nic neschází a nemají potřebu riskovat. Mám zkušenosti, že v krátkém časovém úseku, který trávíme na rybách, není smysluplné zahajovat velké krmné kampaně, ba ani se snažit nějak konkurovat bohaté přirozené potravě.
V takových situacích se raději snažím rybám nabídnout něco nového, neokoukaného a spíše rybu překvapit z hlediska své taktiky. V některých případech stačí jen rybu zmást svým chováním. U nás na osmnáctihektarové Sahaře jsem si všiml, jak jsou ryby velmi vnímavé k rybářskému tlaku.
Jak to probíhá?
Rybář přijíždí k vodě. Má před sebou třeba týden rybaření, takže je prvně důležité postavit tábor. Dát loď na vodu. Zatlouci kolíky. Pak se jde hledat vhodné místo, poté se usazuje tyčová bójka, která se většinou usadí na stejném místě, protože všichni na sonaru vidí i stejné anomálie dna.
Pak se rybář vrátí s krmením a z břehu místo několikrát prohodí jen tak s olovem, aby si mohl zaklipovat vzdálenost. Když se za přípravami, ale i samotným lovem ohlédneme, nakonec zjistíme, že se všichni u vody chováme zhruba stejně a rybám vysíláme stejné varovné signály.
Nedávno jsem chytal nedaleko svého bydliště na pískovně Mělice. Ryba byla celkem při chuti. Ale jen do doby, než se zatáhla obloha a v dálce začalo hřmít. Na to zareagovali snad úplně všichni přítomní rybáři, kteří začali převážet pruty, krmit, hledat nová místa, přehazovat, připevňovat bivaky.
U vody prostě vzniknul takový šrumec, že záběry absolutně ustaly. Věřte mi, že starší ryby už mají za léta s těmito a dalšími podobnými zvuky tolik zkušeností, že přesně vědí, kdy mohou bezpečně přijímat potravu a kdy mají být na pozoru. Stejně jak se ryba učí reagovat na zvuky, velmi dobře si pamatuje i negativní zkušenosti například s návnadami, nástrahami, návazci a podobně.
Někdy tedy stačí změnit velikost návnady, použít více druhů průměrů nebo příchutí. Prodloužit návazec a použít vymáčenou nástrahu. Vytáhnout tyčovou bójku. Zjemnit návazec. Použít zpětná olova (ukotvení vlasce ke dnu). Existuje spousta možností, jak se pokusit přelstít i ty nejchytřejší ryby revíru, ale k tomu se rybář dopracuje pouze tehdy, pokud rybu, její zvyky i její ekosystém začne intenzivně vnímat.
Diskuze k článku (0)