Jak moc jsou znečištěné české řeky? Na jednoduché otázky se jen těžko hledají jednoduché odpovědi. Rozhoduje konkrétní řeka i část jejího toku. Liší se i různé druhy znečištění. Velmi zjednodušeně však lze říci, že k dokonalosti máme stále ještě daleko.

text: Jan Vávra

Velkým problémem jsou skupiny jedovatých látek, které mají tendenci se v přírodě hromadit, jejich odbourání z životního prostředí trvá dlouho. Jde o neblahé dědictví průmyslu a jím v minulosti záměrně i nezáměrně produkovaných chemikálií. Právě na znečištění tohoto druhu se u vytipovaných řek zaměřila ekologická organizace Arnika. A odborníci zjistili, že některé toxiny se mohou hromadit i v českých rybách.

Vytrvalé jedy

Chemické látky, které Arnika sleduje, jsou zákeřné. Všechny patří do skupiny tzv. perzistentních organických polutantů. Jsou tu neblaze známé polychlorované bifenyly (PCB), které se pro mnohé účely masově vyráběly až do 70. let minulého století. Dioxiny, které žádný praktický užitek nikdy neměly, ale vznikaly jako nezamýšlený produkt různých odvětví průmyslu.

Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU), které vznikají při spalování fosilních paliv a dalších procesech. Vyjmenovávat vlastnosti a rizika každé ze sledovaných látek by bylo vyčerpávající. Důležité ale je, že všechny látky mohou člověku způsobovat závažné zdravotní problémy.

Některé z nich jsou rakovinotvorné nebo ovlivňující schopnost počít a donosit dítě. Ovlivňují funkci i jater, ledvin či tvorbu hormonů. Všechny tyto toxické látky ale sdílí dvě vlastnosti, které z nich skutečně dělají nesmírně vytrvalé jedy. Jsou totiž velmi odolné, je obtížné je rozložit, v prostředí dlouho přetrvávají. Navíc se hromadí i v tělech živočichů (tzv. bioakumulace).

znečištěná řeka
foto: Arnika

Pokud jedinec žije v dlouhodobě zamořeném prostředí, s přibývajícím věkem bude vyšší i množství látek v jeho těle. A to platí i pro člověka – zmiňované jedy se zpravidla neprojeví akutní otravou, ale organizmus zatěžují dlouhodobě. Mnoho našich řek bylo po desetiletí lemováno průmyslovými výrobami, které tyto chemikálie produkovaly.

Z vytipovaných lokalit se nakonec jako neproblematičtější ukázaly dvě: Labe a Bílina Ústí nad Labem a Odra Ostravě (včetně jejich menších přítoků Klišského potoka přitékajícího do Bíliny a Černého potoka, který se vlévá do Odry).

Chemie se hromadí v bahně

Při sledování znečištění řek není příliš směrodatné odebírat vodu, ale – bahno. V říčních plaveninách a sedimentech se totiž chemikálie postupně usazují a hromadí. Jejich analýza proto odhalí skutečný stav toku. To, že jsou toxiny nahromaděny v bahně, ovšem neznamená, že jsou bezpečně uloženy.

Při jakémkoli narušení dna (prohrábky, velká voda) se látky ve velkém uvolňují a putují řečištěm. Zásadní otázkou aktuálního průzkumu bylo, jestli se látky v sedimentech projeví ve vodních živočiších – především v rybách. Odborníci se domnívali, že obsah nebezpečných látek v tělech ryb bude korespondovat se zvýšenými koncentracemi v říčních usazeninách.

Tato domněnka se, bohužel, potvrdila. V první řadě bylo odebráno velké množství vzorků sedimentů z náhodně vybraných míst na vytipovaných lokalitách. Ve spolupráci s místními rybáři následoval odlov menšího počtu ryb. Posléze se celý proces přesunul z terénu do laboratoří.

V Labi se našly hlavně PCB a dioxiny

Výzkumníci v sedimentech odebraných v srpnu 2015 z Labe, Bíliny a Klíšského potoka zjistili, že množství polychlorovaných bifenylů dosáhlo dvacetinásobku průměrných hodnot v jiných českých řekách. Následná analýza cejnů odlovených koncem roku v Labi pod střekovským zdymadlem potvrdila, že tyto nebezpečné chemikálie se ve zvýšené míře objevují i v rybím mase.

Koncentrace polychlorovaných bifenylů dokonce překročila 3,8x evropský hygienický limit. Stejné vzorky navíc obsahovaly také nadlimitní koncentraci dioxinů – dokonce třetí nejvyšší zjištěnou hodnotu za posledních 15 let. Překročení evropských hygienických limitů pro uvedení sladkovodních ryb na trh znamená, že by se lidé měli vyvarovat jejich konzumace.

Akutní otrava jim sice nehrozí, ale jak vyplývá z výše popsaného charakteru nalezených chemikálií, pravidelná konzumace takto kontaminovaného rybího masa může člověku způsobit závažné a dlouhodobé zdravotní potíže. I proto Arnika rybářské svaz před rybolovem v postižených místech varovala.

Odra má problém s polyaromatickými uhlovodíky

Z Odry byli v Ostravě vyloveni tloušti a okouni, v jejichž tkáních se objevily tzv. polycyklické aromatické uhlovodíky. Výsledky opět korespondují s dřívějšími analýzami říčních usazenin, které odhalily, že koncentrace těchto látek v sedimentech pod soutokem Černého potoka a Odry překračují legislativní kritéria pro aplikaci na zemědělský půdní fond.

odběr vzorků
foto: Arnika

Vybagrované bahno tak například rozhodně nelze použít jako hnojivo a nemělo by být použito ani jako vrchní vrstva skládky.Hodnoty zjištěné v tělech tloušťů a okounů ulovených v Odře nebyly tak dramatické jako u cejnů v Ústí nad Labem.

I zde se ale potvrdilo, že vysoké koncentrace toxických látek v říčních sedimentech se v tělech ryb přímo odráží. Špatný stav řeky znamená špatný stav ryb i potenciální zdravotní riziko pro ty, na jejichž talíři ulovené ryby skončí.

Dědictví průmyslu

Obě řeky, kde Arnika nalezla závažné koncentrace toxických látek, mají jednu zásadní spojitost – po desetiletí byl jejich přímým sousedem všemožný průmysl. Mnohé problematické výroby jsou již dnes uzavřeny, jiné se stále fungují. Ukazuje se ale, že neblahé dědictví, které nám v podobě škodlivých chemikálií průmysl zanechal, v řekách zůstane ještě dlouho.

sumec velký
foto: Zdeněk Drahokoupil

To by pro nás mělo být především poučením: Kromě monitorování stavu řek bychom se do budoucna měli vyvarovat lehkomyslného přístupu k průmyslu a znečištění. Zdravé vodní zdroje jsou bohatstvím, které si žádá péči. A péče o zdraví řek a ryb, které je obývají, je investicí pro naše dobro, která se nám vrátí třeba i v podobě nezávadného úlovku na talíři.