Jdeme na boleny aneb Jak ulovit stříbrné torpédo

Boleni jsou rychlí, velice opatrní dravci. Přestože jsou hojně rozšířeni snad ve všech typech vod, pstruhová pásma nevyjímaje, jejich lovu se z velmi početné rybářské obce věnuje jen zlomek kolegů. Přitom přelstít tyto stříbrné rychlíky při dodržení několika málo zásad není nikterak složité. Množství ulovených bolenů se dá srovnávat snad jen s okouny, když takzvaně trefíte jejich den.

Text: Jan Stluka, foto: autor

V případě, že boleny chcete obelstít nástrahami pro přívlač, musíte zvolit správné místo. Ideální jsou jezy a přítoky. Turbulence, pěna i promíchávání kalné a čisté vody nedovolují našemu protivníkovi naplno využít jeho nejsilnější zbraň, kterou je zrak.

Podjezí

Jsou suverénně nejlepší místa k prvním i dalším vycházkám za stříbrnými rychlíky. Nástraha musí na napnutém vlasci dopadnout přímo do zpěněné vody a ihned po dopadu je třeba ji k sobě přitahovat v téměř zběsilém tempu. K atakům dochází většinou v prvních třech metrech dráhy lákadla. Nejlepší volbou jsou nejrůznější gumové i umělohmotné nástrahy, kupříkladu upravená klasická kopyta.

Tvar ani barva lákadel nejsou rozhodující. Hmotnost hlaviček by se měla pohybovat mezi třemi a osmi gramy. Karabiny, závěsy a obratlíky jsou spíše na škodu než k užitku. Zpočátku má téměř každý problém s rychlostí navíjení, zkrátka točí moc pomalu. Díky schopnostem polarizačních brýlí jsem se několikrát přesvědčil, že i když se mi z navijáku doslova kouřilo, bolení torpédo stihlo v průběhu jednoho náhozu dvakrát odjet a zase se vrátit, než gumovku napotřetí slupnul.

Dalším evergreenem je zvedání špičky prutu k nebi. Sice tím přizvednete lákadlo k hladině. Tedy tam, kde má být, ale také ho většinou začnete přetáčet a tomu je třeba se vyhnout. Rovná přímka v prvních dvaceti centimetrech vodního sloupce je ideální cestou vaší nástrahy a tuto poučku mít na paměti vám nebude ke škodě.

Pokud vlastníte naviják s dvojitou kličkou, tato rychlopřívlač vám půjde vždy trochu lépe. Tyto kolovrátky totiž nerozkmitávají prut ani v nejvyšších otáčkách. Na rozdíl od štik a candátu stříbrná torpéda bojují z hlediska rybáře férově. Nesnaží se totiž zajíždět do vázek či jiných úkrytů. Absence doteků vlasce se dnem dovoluje snížit jeho průměr až na hranici 0,14 mm. Téměř neviditelná vlákna nejen zpřesňují a prodlužují hody, ale ani nebrzdí rychlost nástrahy. A ta, jak jistě podle neustálého opakování tušíte, je více než důležitá.

Jakmile se vám stane, že uvidíte dravce stínujícího vašeho spinového favorita, zavřete oči a zvyšte rychlost otáček navijáku

Přítoky

Tato místa jsou také skvělá loviště. I tady bude o úspěchu rozhodovat vaše schopnost přesně nahodit. Repertoár nástrah je už o něco širší. Vodní turbulence tu nejsou tak extrémní a i času nutnému k tzv. rozjetí umělých napodobenin je víc. Nastražit můžeme nejen mělce chodící wobblery i klasické twistery (třeba v tolik oblíbené bílé barvě), ale i pukačky. A komu nevadí zničený vlasec, ten může navázat i rotačku.

Nejvíce ryb přesvědčíte k záběru hned u vyústění potoku či stoky do řeky. Ideální je přítok přehodit, nasadit tempo a jen čekat na tvrdou ránu do prutu. Záseky nejsou téměř nutné a vlastně k nim ani nedostáváte prostor. Vzhledem k dosti vysoké fyzické náročnosti není na škodu si po dvaceti hodech chvilku odpočinout. Pauzička prospěje nejen vašim rukám a zádům, ale i chuti samotných stříbrňáků.

Stojaté vody

K přívlači nejsou tak vhodné, jako výše popisovaná místa. Šanci na slušný výsledek nám na nich dávají jen mdlé ranní paprsky nebo večerní zbytkové světlo. Dříve jsem se snažil prochytat co největší prostor. Dnes raději chvilku pozoruji vodu před sebou. A jakmile spatřím černou ploutev téměř neslyšně řezající hladinu (nebo uslyším hlasité zalovení), okamžitě nástrahu posílám co nejblíže k těmto neklamným ukazatelům bolení přítomnosti.

Na druhu šidítka ani moc nezáleží. Hlavním aspektem je opět rychlost a přesnost. Pokud nástraha (především wobbler, guma nebo pukačka) dopadne včas, bolení záběr následuje okamžitě.

Jakmile se vám stane, že uvidíte dravce stínujícího vašeho spinového favorita, zavřete oči a zvyšte rychlost otáček navijáku. Ano, čtete dobře. Zavřete oči! Proč?

Jinak těsně předtím, než dojde ke konečnému vcucnutí umělé rybky, podvědomě zpomalíte, popřípadě úplně přestanete navíjet. Následovat bude ohromná vlna, někdy doplněná o bouřlivé puknutí. Na každý pád se vám prut neohne.

Další možností, jak přelstít ryby křižující těsně pod hladinou svoje teritorium, avšak trvale ignorující všechna vaše cingrlátka, je použití kulového plovátka. Popřípadě jeho mladšího sourozence sbirulina, kousku chleba a samozřejmě háčku. Sestavení montáže je dílem okamžiku. Plovák, zarážka, delší návazec a háček přiměřený k velikosti kůrky.

Pokud to podmínky dovolí, hod směřujte po vlnách, popřípadě kolmo na ně. Zabráníte tak vytváření průvěsu vlasce znemožňujícímu úspěšný zásek. Vhodná je i situace, kdy váš chlebíček oždibují drobné rybky. Ty mohou bolena přilákat. To samé platí i o prokrmení místa lovu směsí i nástrahou, kterou používáte.

Devadesát procent trofejních candátů je chyceno buď na rohlík nebo na medovku. Platí to i při lovu boleních dědů. Ti pro změnu preferují mrtvé rybky ležící na dně, ale nebrání se ani jejich kouskům. Takže se nebojte nastražit i tyto laskominy, byť jen v metrové hloubce. Ideálně tam, kde jste viděli lovit dravce, jehož latinské jméno zní Aspius aspius.

Závěrem si dovolím trošku popřít jednu poměrně rozšířenou polopravdu, možná i fámu o tom, že bolen zabíjí kořist úderem ocasu. Chytil jsem jich stovky a všechny do jednoho za tlamu. Nikdy ne za ocas.