Ze zelenavého přítmí náhle vystupuje silueta stojícího stromu. Větve obalené řasami vypadají jako zafačované ruce malomocného. Strom stojí stále zpříma. A támhle je další a další! Malomocný les na dně kamenné Jámy vyplněné vodou.
text: Mirek Brát
Truchlivá scenérie vodní říše bez radosti, kterou nezdobí lekníny. Chladné vězení, v němž život před smrtí uniká jen obtížně. Nebýt viděn, najít bezpečnou skrýš, stále myslet na to, že tě sledují nelítostné hladové oči. A když už vyjdeš v Jámě hledat potravu, dej pozor, aby ses sám nestal kořistí!
Potravinový řetězec otáčí složitým soukolím přírody a každá jeho otáčka přináší někomu život, jinému smrt. Není otázkou zda, ale kdy kyvadlo osudu odvalí i kámen chránící vchod do tvé skrýše. Na dně Jámy stále tiká čas. Tik, sekunda pro úspěšného lovce. Tak, sekunda pro nebohou kořist. Tik, tak, tik. Peklo i zrození. Prchavost života i věčnost kamene. Jáma!
Inspirace hororem
Už ale dost strašení, říkám si, když se znovu vynořím na hladinu. Tráva je zelená, slunce svítí. Na břehu se nemusím měnit v lovce, protože mám v batůžku balení sušenek. Ale něco z toho, co jsem viděl na dně bývalé těžní jámy lomu Borek na Vysočině, ve mně zůstalo.
Smutek zatopeného lesa, poušť kamenných teras a boj na život a na smrt, který mi probíhal před očima. Někdy od roku 2003 se začalo ve zdejších vodách dařit rakům bahenním. Jejich populace zde ovšem musí čelit predátorům – okounům a štikám.
Pod vodou jsem potkal okouní komando, které jako smečka větřících ohařů pátralo po dně a nahlíželo do škvír mezi kameny. Běda rakovi, kterého ryby zastihly v nechráněném prostoru. Viděl jsem zdrcující útoky okouna i štiky na nepozorného desetinožce. Brutální síla ataku v okamžiku změnila tělo korýše na jedno, dvě chutná sousta.
A tady bylo okounů i štik opravdu mnoho. Tak se těžní jáma proměnila v mé fantazii v Jámu z hororové povídky, kde nechal E. A. Poe trpět svého hrdinu, oběť inkvizice ve španělském Toledu. Stačilo se totiž dívat, s jakou lačností si malý okoun prohlížel raka šplhajícího po větvích stromu nebo unikajícího kamennou pouští dna do vhodného úkrytu.
„Co jsou v té jámě zvyklé žrát, ptal se protagonista světoznámé povídky a měl tím na mysli krysy ve svém žaláři. Na jaký jídelníček si navykli okouni a štiky v lomu Borek, ptám se já. Rak bahenní zde jistě nemá jednoduchý život!
Každý zatopený lom je vhodným místem pro experiment života. Lom Borek je toho příkladem, ryby i další živočichové jsou zde uměle vysazovány. Člověk je tu hlavním tvůrcem nového světa, doslova Bohem, který osídluje panenskou zemi a její vody.
Podle stavu a velikosti okounů i štik ryb – i podle početnosti zdejší populace raka bahenního se zdá, že se tento experiment na lomu Borek daří.
Nicméně, člověk už se přece jen vzhledem k civilizaci od syrovosti přírodního potravinového řetězce vzdálil. Rozum necháte na hladině – a na cestu ke dnu si vezmete jen emoce. Potom hledáte to správné pojmenování. Peklo i zrození? Prchavost života i věčnost kamene? Jáma!
Historie lomu
Lom Borek u Chotěboře (Vysočina) byl v důlní činnosti od druhé světové války do roku 1992. Probíhala zde těžba serpentinitu (hadce) horniny s vysokým obsahem hořčíku. Po ukončení těžby byl lom zaplaven vodou, jejíž hladina neustále stoupá. Nejhlubší místo lomu má nyní 34 metrů vodního sloupce.
V těsném okolí lomu je od roku 1927 chráněné přírodní území se zbytkem suchomilné pastviny s hadcovými skalkami a podloží s vysokým obsahem hořčíku zde představuje podmínky pro růst specifických rostlinných druhů.
Diskuze k článku (0)