Když tak přemýšlím, kterou rybu z řeky mám nejraději, hodně váhám, protože všechny říční druhy chytám hodně rád, a tak raději řeknu něco o té, s níž se potkávám třeba při lovu přívlačí nejčastěji. Je to jelec tloušť.
text: Milan Tychler
Není sice žádný velký bojovník, jako třeba parma, ani nedorůstá závratných rozměrů, a dokonce nemá ani chutné maso. Přesto je to ryba, která na mě dělá velký dojem. Tlouště mám rád pro jejich přizpůsobivost, mazanost a opatrnost, kterou oplývají především velké a zkušené kusy. Ty se neloví snadno a tím jsou pro mě tyto ryby lákavé a zajímavé.
Kde jsou velcí tloušti
Malých tloušťů je všude dost. Ovšem těch velkých je stále míň. Jejich řady řídnou a jen odhaduji, čím to je. Tloušť totiž není ryba, která by byla žádaná na stole. Je plodná a je jen málo rybářů, kteří jsou schopni tlouště od vody odnést. Máme potoky, řeky i říčky, kde je jich skutečně mnoho. Vidíte je z každé lávky a mostu. Postávají za pilíři, pod břehy, pod nakloněnými větvemi stromů, za balvany. A když nahodíte malou třpytku, nežene se za ní jeden, ale hned celá horda rudoploutvých ryb.
Ale kde jsou ti větší? Ti už svá těla tak okázale nevystavují. Drží se hlouběji, ukryti před zraky náhodných chodců i rybářů, jenže jak říkám, je jich stále míň a míň. Na řekách, kde lovím, nebýval tloušť v délce padesát čísel žádnou vzácností. V současné době mám radost z čtyřicátníků, a přitom se mi zdá, že těch malých chytám pořád stejně.
Vážně nevím, v čem to je, protože na řekách se nezměnilo nic. Zregulovány byly už dávno a nemám dojem, že by se tam nějak změnily podmínky, které by to mohly ovlivnit. Proč říkám, že jsou tloušti mazaní? Inu proto, že s nimi mám svou zkušenost. Týká se to samozřejmě hlavně větších ryb, jen nevím, zda slovo mazaný je správné.
Tvrdohlavé ryby
Asi bych měl raději říkat, že jsou opatrní. Ale ať řeknu cokoliv, chci tím vyjádřit především to, že i když se o tlouštích říká, že jsou to vodní prasátka a že sežerou, nač přijdou, že toho sežerou spoustu a nic nenechají na pokoji, dovedou být hodně tvrdohlaví a určitě se dovedou ze spousty věcí poučit, což z nich pak činí těžko chytatelné ryby.
Rybáři, kteří loví tlouště ve větších a hlubších vodách například na položenou, svého soupeře obvykle vůbec nevidí a v podstatě ani nemají tušení, zda tam, kde nahazují, vůbec je. My, kteří vláčíme na malých a čistých tocích, naopak často ryby, kterým své nástrahy nabízíme, vidíme a můžeme sledovat, jak se chovají.
Když kolem tlouštího dorostence táhnete nástrahu vhodné velikosti a ona ho zaujme, prostě vylítne ze svého stanoviště jako čert, popadne ji a hotovo. Je to rána do prutu a tlouštík už se houpá na konci vlasce. Ovšem velký tloušť, to může být úplně jiný příběh. Jsou nástrahy, za kterými se ani neohlédne – i kdybyste mu je na hlavu hodili. Spíše ho poplašíte, než vyprovokujete k útoku.
Jako zkušený pstruh
Za některými nástrahami maličko popojede, aby se vzápětí vrátil na své stanoviště a je vidět, jak váhá. Často se stane i to, že za nástrahou rychle vyrazí, jemně do ní ťukne a pak se vyplašeně rychle vrátí zpět. Ničím neobvyklým není ani to, že nějakou nástrahu sleduje až k vašim nohám a ani se jí nedotkne.
Pak následují dva možné scénáře. Když nástrahu zvednete z vody, tloušť je zmatený, chvilku postává a pak pomalu zmizí. Některá ryba v tu chvíli vyděšeně prchá. Vsadil bych na to, že už měla s podobnou nástrahou nebo rybářem co do činění. Když se po takové příhodě vrátí tloušť na své původní stanoviště a klidně na něm popojíždí, je celkem dobrá šance ho chytit, když ho nevyplašíte neopatrným nahazováním.
Možná to ale bude chtít jinou nástrahu. Pokud se na své místo nevrátí a stáhne se do větší hloubky, obvykle už se záběru nedočkáte. V tomto ohledu se tloušť chová hodně podobně jako velký a zkušený pstruh potoční.
Pokračování zítra…
Diskuze k článku (0)