To, že ptáci vývojově navazují na své plazí předky je obecně známo. Považovat je ale za opeřené dinosaury? To je zřejmě dosti odvážné tvrzení. I když lze připustit, že někteří rybožraví vodní ptáci po vynoření nad hladinu trochu podobní vyhynulým vodním ještěrům jsou. Na svědomí to má konvergence, tedy přizpůsobení se tvaru těla vodnímu prostředí a lovu stejné kořisti – ryb.
text: Jozef Májsky
Když vidíme, jak z vody čouhá hlava kormorána s hákovitým zobákem nebo hadovitý krk příbuzné anhingy, v naší fantazii se mohou lehce proměnit v předpotopné tvory. Zlověstné vzezření většiny kormoránů kromě zobáku umocňuje i studený pohled výrazně zbarvených očí.
U našeho kormorána velkého se někdy zdá, že má oči černé, jenže při vhodném osvětlení doslova svítí zeleně. Kontrast je o to větší, že kolem očí se nachází lysá, žlutě zbarvená kůže. U podobného severoamerického kormorána ušatého je pak oranžová.
Oči některých dalších kormoránů obývajících vody Starého světa často září jako drahé kameny. Smaragdům jsou podobné oči kormorána indomalajského, rubínům pak oči afrického kormorána dlouhoocasého.
Podstatně přátelštější pohled mají druhy s černýma očima, třeba náš kormorán malý. Anebo jemu velice podobný asijský kormorán menší.
Zakřivená rohovka
Oko kormorána, bez ohledu na zbarvení duhovky, je velice zajímavé tím, jak se dokázalo adaptovat na lov kořisti i v značné hloubce. Obecně totiž oči suchozemských živočichů ve vodě vidí zkresleně.
Na svědomí to má zakřivená rohovka, která se pod tlakem vody zploští. To má za následek, že obraz nedopadne na určené místo na sítnici, takže suchozemský živočich vidí předměty pod vodou rozmazaně.
Platí to i u rybožravých ptáků, třeba rybáků vrhajících se na kořist z výšky. Uvedený handicap jim příliš nevadí, protože rybu zaměří ještě ve vzduchu těsně před ponořením. Aby ji neminuli, musí korigovat rozdílný lom světla ve vodě, což si vyžaduje jisté zkušenosti.
Je třeba říct, že u všech ptáků při ponoru pod vodní hladinu zhoršuje trochu kvalitu obrazu třetí průhledné víčko (mžurka), které chrání rohovku oka před mechanickým poškozením.
Dokonalá adaptace
U kormoránů ale nacházíme unikátní způsob, kterým příroda vyřešila problém zaostření obrazu při ponoření. Tito ptáci totiž mají výjimečně měkkou čočku, jejíž tvar se dokáže změnit podstatně víc, než je tomu u jiných druhů potápějících se ptáků.
Podle potřeby se přední část čočky vytlačí přes zřenici dopředu, proto větší zakřivení umožní správné zaostření obrazu na sítnici i ve větší hloubce.
Dokonalý predátor
Kormoráni proto vidí ostře, i když se ponoří za kořistí až do hloubky 30–40 m. Samozřejmě – v čisté nezakalené vodě. Běžně se ale potápějí do podstatně menší hloubky, kolem 3–5 m.
Po vynoření oční svaly čočku zploští, takže zrak kormoránů je okamžitě vynikající i na souši. Určitě jste se o tom mohli mnozí z vás přesvědčit. Třeba ve chvíli, když jste se k těmto plachým opeřencům chtěli přiblížit. Kormorán je zkrátka dokonalý predátor. Bohužel pro rybáře.
Diskuze k článku (0)