Někteří ze zkušených rybářů tvrdí, že kupříkladu štiku či okouna uloví klidně i na uzávěr od piva, druzí ale zvolené barvě nástrahy přikládají velký význam.
text: Roman Heřman
Zatím zcela přesně nevíme, jak a v jakém rozsahu ryby vidí a jak jsou schopny rozlišovat barvy. O lidech ale víme, že běžně rozlišují barvy duhy, tedy fialovou, modrou, zelenou a žlutou, popřípadě jejich kombinace.
O rybách se předpokládá (a nasvědčují tomu i mnohé pokusy), že by barvy tohoto spektra rozlišovat mohly také, podobně jaké člověk. Jenže podmínky pro vidění ve vodě se od podmínek vidění, na jaké jsme zvyklí my, lidé, značně liší.
Ichtyologové, kteří chtěli rybímu vidění přijít na kloub, proto stále více mířili pod hladinu. A kupříkladu jistý Thomas Wendt zjistil zajímavé skutečnosti. V čisté (tedy čiré) vodě jsou barvy vidět až do hloubky deseti metrů, v mírně zakalené pouze do hloubky zhruba pěti metrů a ve velmi zakalené vodě jen do metrové hloubky. Lépe si ale ve stejných podmínkách vedou fluorescenční barvy, jsou vidět i ve větších hloubkách, a to i ve špinavé, kalné vodě.
Tajemství žlutých nástrah
Se zcela čirou vodou se setkáme už jen v chráněných horských jezerech. V těchto ideálních podmínkách bylo například zjištěno, že v hloubce dvou metrů dravec rozlišuje žlutou nástrahu od bílé poměrně snadno, ale kupříkladu červený twister už pro něj vypadá oranžově. Od hloubky pěti metrů se rybě modrá barva mění v černou, růžová vypadá jako oranžová a zelená barva s okolní vodou skoro splývá.
Od desetimetrové hloubky sice ubývá intenzity světla, ubývají však i řasy. Důsledkem této skutečnosti je, že oranžová barva se stává intenzivnější a poměrně dobře viditelná je žlutá a kupodivu i zelená barva. Třeba i v tom vězí „tajemství“ žlutých nástrah, které mají rádi candáti v hlubších vodách. Pro lidské oko však tyto barvy již pod vodou splývají s pozadím.
Není všechno zlato, co se třpytí
Hlavně začínající rybáři si kupují umělé nástrahy podle jejich barevného vzhledu, tedy podle toho, jak ladí jejich oku. Platí však známé přísloví o tom, že není všechno zlato, co se třpytí. Při lovu na tekoucích vodách při normálních podmínkách nemusíme na výše uvedené skutečnosti brát ohled. Jiná je ovšem situace, když chytáme v přikalené vodě nebo v údolních nádržích. Pak nám mohou být získané poznatky užitečné.
Ovšem zkušení lovci dravců, především štik nám asi potvrdí zkušenost, že čím „odrbanější“ je jejich oblíbená nástraha, například dobře jdoucí wobbler, tím větší je naděje na úspěch. S volbou barvy nástrah souvisí i nejrůznější barevné modifikace vlasců, ale to už je námět na jiný příspěvek.
Diskuze k článku (0)