Všichni známe fatální dopady povodní na lidské domy, mosty nebo silnice. Jak se ale s velkou vodou vypořádají ryby? Jaká nebezpečí jim hrozí? A v čem jsou naopak povodně pro ryby výhodné?

text: Marek Kožušník

„Může docházet ke smývání jiker nebo uvíznutí ryb při opadnutí vody,“ vypočítává Marek Šmejkal z Hydrobiologického ústavu BC AV ČR. „V některých ekostystémech jsou ryby na každoročních povodních závislé, například v Amazonii.“

„Každý extrém je rizikem, především pak pro mladší věková stadia,“ doplňuje Pavel Vrána, odborný referent Českého rybářského svazu pro životní prostředí, čistotu vod a ichtyologii. „Hrozí jim hladovění, splavení s proudem, zranění splávím nebo při stržení proudem. Může hrozit zanesení žaber a dušení.“

Mají během povodní některé druhy lepší vyhlídky? Podle Pavla Vrány představují povodně určitou míru rizika pro všechny druhy ryb. Druhy proudomilné (reofilní) ale mají díky tvaru těla, oploutvení a osvalení schopnost snášet vyšší rychlosti proudění vody, takže mají právě za povodně určitou výhodu.

„Nicméně, povodně byly a budou, takže jsou na ně ryby do určité míry adaptované a činí taková protiopatření, aby si uchránily holý život. Už předem mapují svůj tok, zjišťují si úkryty, předávají si určitou formou poznatky (hejna v řadě případů vedou zkušené staré ryby, které ví, kam se uchýlit). Ochranu jim mohou poskytnout například proudové stíny za balvany, v tůních nebo na soutocích hlavního toku s přítoky,“ dodává Pavel Vrána.

kapr obecný
foto: Jozef Májský

Část jiker se podle Pavla Vrány může během povodní zadusit, například po zasypání vyšší vrstvou substrátu u lososovitých ryb. Nebo mohou být jikry naopak vymyty ze substrátu, odneseny, zničeny. „Protože část jiker může přijít nazmar, mají některé druhy říčních ryb vyvinutou strategii, která zajišťuje lepší přežití jiker – tzv. porcový výtěr. Jikry ve vaječnících dozrávají postupně a ryba se tře (klade jikry) několikrát, v určitých časových intervalech. Tak se zajistí, že alespoň část ryb přežije i v případě extrémních jevů, jako jsou například povodně,“ vysvětluje Pavel Vrána.

Dalším důsledkem náhlých povodní je, že často spouští migrační chování. „Za vyšších stavů mohou ryby překonávat například některé jezy a přírodní hrázky, které by jim jinak v kolonizaci nového území zabránily. Například na námi studované lokalitě je možné za vysokého stavu vidět tlouště, plotice i štiky, jak při čtyřnásobném až pětinásobném proudu překonávají jez,“ dodává hydrobiolog Marek Šmejkal.

Vyšší stav vody může být podle Marka Šmejkala u některých druhů spouštěčem ke tření, pokud je zrovna vhodný čas.

Část ryb se za povodně vydává po proudu hledat výhodnější stanoviště k přečkání extrémního jevu, jaký povodeň představuje, jiné ryby mohou být povodní strženy. „V cestě jim přitom může stát jez, který není vybaven rybím přechodem a kvůli své výšce je migračně neprostupný,“ vysvětluje Pavel Vrána. „Takové místo se potom stává pro rybu pastí – dolů to jde snadno, nahoru vůbec. Dole ryba nemusí mít ideální podmínky pro svůj další život, ale nahoru se už nedostane.

losos obecný
foto: bennettmarine.com

V případě, že řeka funguje normálně, mají povodně podle Pavla Vrány i svůj pozitivní efekt. „Na jaře připravuje rozlití řek prostor pro fytofilní druhy ryb, které využívají zatopené porosty jako výtěrový substrát. Povodně také motivují tažné lososovité ryby, mořského pstruha nebo lososa, k migraci proti proudu řeky. Povodně se podílejí na správném formování říčního dna, které je podstatné pro výtěr litofilních druhů ryb. Povodně čistí nejen dno, ale plní také funkci selekční – z plůdku přežije ten silnější.“

Obecně známým jevem je uvíznutí ryb po opadnutí povodňové vlny. „V normálně fungujících tocích, které nejsou regulované, je to poměrně běžné. Ryby pak poslouží za potravu řadě specializovaných predátorů, nebo i oportunistům, kteří využijí tuto mimořádnou hostinu na přilepšenou. Část zdatnějších ryb přežije v periodicky zatápěných tůňkách a třeba se vrátí zpět při dalším zvýšeném stavu vody,“ dodává ichtyolog Pavel Vrána.

Napsat komentář