Člověk, pán tvorstva, se často pyšní tím, že je šikovnější než zvířata, protože je už odpradávna dokázal přelstít. Vždyť kolik jenom naši předci vymysleli různých způsobů a technik lovu ryb! V mnoha případech ale příroda přišla s našimi nápady o miliony let dřív. Platí to i při snaze obelstít kořist pomocí svůdně se pohybující nástrahy připomínající červa nebo malou rybku.

Text: Jozef Májsky, foto: autor

Nejdále při „vývoji“ rybářských nástrah pokročily ryby z řádu ďasové (Lophiiformes), u nichž se proměnily první paprsky hřbetní ploutve v různě dlouhý „prut“ (illicium), často zakončený „nástrahou“ (esca) připomínající širokou škálu bezobratlých (červů, korýšů), vzácněji i drobnou rybku.

Ďas leží a loví

Mezi relativně vzácné úlovky rybářů, kteří si oblíbili mořský rybolov v Norsku, patří ďas mořský (Lophius piscatorius). Tato rozplácnutá a nevzhledná ryba dosahuje hmotnosti i přes 20 kg. Když leží na dně, mává illiciem ukončeným drobným „praporkem“ před svou širokou tlamou a zvědavou rybku přilákanou svou nástrahou pak prudce nasaje.

Podobnou strategii uplatňují i blízce příbuzní rozedranci, kteří mají tělo naopak dost vysoké, s různě tvarovanými kožními výrůstky, takže často připomínají balvan porostlý řasami (např. rozedranec sargasový) nebo houbami. Kromě toho ještě tito rybí chameleoni dokážou částečně měnit své zbarvení. Pohybují se hlavně pomocí silných, značně upravených prsních ploutví. Ted Pietsch a David Grobecker, přední odborníci na tyto ryby, zjistili, že vývoj nástrahy u jednoho ze zástupců rodu Antennarius z filipínských vod dosáhl absolutní dokonalosti.

Jeho illicium je totiž ukončeno výrůstkem dokonale imitujícím rybku, která má na všech správných místech tenoučká vlákna zastupující ploutve a z pigmentových skvrn dokonce imitaci očí. Vědci konstatují: „Nástraha je téměř přesnou replikou rybičky, která by snadno mohla náležet k jedné z mnoha čeledí ostnoploutvých, zcela běžných ve vodách kolem Filipín.“

Nástrahy některých ryb i svítí

Kromě ďasů a rozedranců se obdobná nástraha vyvinula i u většiny druhů z několika příbuzných čeledí. Protože u nich nacházíme extrémní sexuální dimorfizmus, illicium se vyvíjí pouze u větších samic, zatímco jejich trpasličím samcům chybí. Některým by bylo zcela zbytečné, protože žijí trvale přisátí na svých obrovských partnerkách (např. tykadlovka Holboellova – Ceratias holboelli).

Samci jiných druhů, třeba kulovníka grónského (Himantolophus groenlandicus) ale žijí ještě volně. S tím, jak někteří „rybáři“ pronikli do hlubin s věčnou tmou, opatřili svou nástrahu dokonce světýlkem, které ještě mohou zapínat a vypínat. Extrémem je vláknovka podivná (Gigantactis macronema), u které illicium přesahuje až čtyřnásobně délku těla, naopak třeba Galatheathauma axeli má světelnou nástrahu uvnitř ústní dutiny na patře, takže jí musí kořist vplout doslova do tlamy.

Toto tzv. biosvětlo, založené na biochemické reakci mezi luciferinem a enzymem luciferázou, mají většinou na svědomí světélkující bakterie, které žijí v speciálních světélkujících orgánech ryb. Rybáři znalí tohoto „zázraku“ využívali a snad i využívají některé druhy ryb k tomu, aby si pomocí nich nasvítili nástrahy. Portugalští rybáři prý potírali kousky žraločího masa o břicho ryby Malacocephalus laevis a rybáři z východní Indie zas o světélkující orgán ryb z rodu světloočka (Photoblepharodon), umístěný pod jejich okem.

Zázraky se prostě dějí

Zde bychom mohli naši exkurzi za rybami, které při lovu kořisti používají „prut“, skončit, kdyby ovšem příroda neudělala tento zázrak i podruhé. Paradoxně je ale v tomto případě tím chytřejším bezobratlý živočich – mlž a obětním beránkem ryba. U sladkovodních škeblí z rodu Lampsilis (např. L. ventricosa) se totiž jejich larvy pro zdárné ukončení vývinu musí přichytit na kůži ryb, jak to známe i u našich škeblí.

U těchto severoamerických mlžů je vyvinutý zvláštní výběžek pláště, zvaný marsupium, který uzavírá vylíhnuté larvy – glochidie. Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby tento orgán nevypadal jako malá rybička. Chlopně „nástrahy“ se dokonce pohybují ve vlnitém rytmu, takže je lehké podlehnout iluzi, že „rybka“, která mívá naznačené i oko, plave. Když se pak přiblíží predátor, tak mlž mu vstříc vypudí glochidie, které mají mnohem větší šanci přichytit se na žábry ryby.

Napsat komentář