V první řadě je třeba zmínit, že nejde o pití v pravém slova smyslu. Zdálo by se pravděpodobné, že ryby, které žijí celý život ve vodě, budou s potravou přijímat podstatné množství vody. Ano, je to tak, ovšem platí to jen u ryb mořských. Jak to funguje u ryb sladkovodních?
text: Josef Němec
Mořské ryby potřebují vyrovnávat poměrně vysokou hladinu solí. Jejich tělo ztrácí velké množství vody vlivem většího obsahu solí v mořské vodě než v jejich vlastním těle. Ztrácejí vodu celým povrchem těla a podobným ztrátám se brání pitím mořské vody a vylučováním malého množství moči bohaté na soli.
U sladkovodních ryb je průběh zcela opačný. Osmotické tlaky působí tak, že ryby přijímají vodu povrchem těla (v okolním prostředí je menší množství solí, než v těle ryby) a s potravou přijímají jen zanedbatelné množství vody. Ztrátám vody se bránit nemusí, proto také vylučují poměrně velké množství moči – denně téměř 50 ml na kg hmotnosti (u kapra), zatímco u mořských ryb se množství vylučované moči pohybuje okolo 2-5 ml/kg.
U sladkovodních i mořských ryb hraje ve výměně solí velkou roli žaberní epitel. V žábrách dochází k výměnám sodíkových a chloridových iontů a u sladkovodních ryb dokonce k odchytávání těchto iontů z vody, aby nedocházelo k jejich ztrátám z těla. Vše se děje díky tzv. chloridovým buňkám, které tyto ionty aktivně vyhledávají a zachycují.
Ryby lze rozdělit podle jejich schopnosti snášet výkyvy salinity vody na stenohalinní – tj. ryby, které jsou přizpůsobeny konkrétnímu prostředí a výkyvy nesnášejí (ryby žijící ve slané, sladké nebo brakické vodě), a ryby euryhalinní, jimž výkyvy salinity nevadí a výkyvům obsahu solí se dokážou přizpůsobit. Sem patří třeba losos, koljuška nebo úhoř.
Dále se tato skupina dělí na anadromní druhy – tažné, které žijí převážně v mořích a do řek vytahují kvůli reprodukci a druhy katadromní. Ty zase žijí v sladké vodě a za reprodukcí táhnou do moře. Jako příklad tažného druhu ryby můžeme uvést jesetera ruského.
Diskuze k článku (0)