Text: Jiří Ryšánek, foto: Ivo Novák, Vladimír Urban
Ostatně, kdysi nejhorší období z hlediska braní, tedy mrazivé zimy s hladinou pokrytou ledem o tloušťce často několika decimetrů, dnes mohou být – díky omezené možnosti chytání na dírkách – naopak časem rybářských žní.
Příčina neúspěchu č. 1: Předsudky
Tento seriál o úspěšném lovu ryb za (téměř) všech okolností bude především o boji s předsudky. Právě ty, jak zjišťuji při každé vycházce k vodě, jsou hlavní příčinou rybářského neúspěchu. Namátkou… Všimli jste si, že rybáři s oblibou chytají tam, kde ryby nejsou? Teď ale nemám na mysli lov na revírech po otravě či na vodách, které se zarybňují velmi málo nebo dokonce vůbec.
Čtyři srpnové vycházky jsem věnoval jednomu rybničnímu revíru v našem kraji. Slibuji, že v tomto seriálu nebudu tajit, kde ryby skutečně chytám; dnes však učiním výjimku, neboť se jedná o revír místního významu, kde smějí lovit pouze členové MO ČRS Liberec.
Ryby se tam po celé čtyři dny promenovaly jako modelky na molu, kapři vyskakovali nad hladinu a chybělo už jen, aby zvolali: „Rybáři milí, tady jsme, nahazujte sem!“ Přesto devět z deseti lovících bombardovalo krmítky hladinu desítky metrů od ryb. Šrot tak bez užitku sypali do hloubek uprostřed nádrže, kam se kapři stáhnou někdy koncem října či v listopadu…
Jdu na to jinak
Tím desátým lovícím, který se ve svém počínání od ostatních lišil, jsem byl já. Byl jsem tam s jedním plavačkovým prutem, seděl na nízké stoličce, byl jsem zcela potichu.
Hrst spařené řepky se strouhankou a několika zrnky zlaté kukuřice vhazuji do rybníka jen pět metrů od sebe, šikmo doleva, asi dva metry od ponořených větví. Tutový flíček, ale taky – tutová past na návazce. Přijde-li „čtyřkiláč“, bude zle, přemýšlím.
Ale, jak říkával můj velký rybářský vzor Zdeněk Šimek, trocha rizika je kořením každé lidské činnosti… Zarážku klouzavého splávku jsem nastavil tak, aby na dně leželo asi 15 cm návazce s háčkem a nástrahou. Nahodil jsem spodním kyvadlovým hodem a sestavu před dopadem na hladinu jemně přibrzdil ukazováčkem na odhozové hraně cívky navijáku.
Tak lze totiž zabránit tomu, aby splávek při náhozu předběhl vlasec s olůvky a háčkem; výsledkem zpravidla bývá pořádná motanice. Nehledě na to, že nekontrolované žuchnutí angličáku do loviště o hloubce sotva jednoho metru by plaché ryby na dlouhou dobu spolehlivě odehnalo.
Záběr na sebe nenechal dlouho čekat
Nervózní potřásání hlavou, chabý odpor při zdolávání – a z vody jde jako po másle první perlín. Z krásy bronzových boků a krvavě červených ploutví této rybky mám vždycky radost; dnes však toužím povodit si na plavačkové děličce přece jen jinou baculatou rybu!
Splávek posílám ještě blíže k ponořeným větvím. Rumělkově červenou anténku olizují vlnky, pleskavě se rozpadající v mámivá zrcátka. Abych dal očím trochu odpočinout, obhlížím břeh nalevo od sebe… Na pokřivených, pichlavých větvičkách ostružiníku se černají plody, lákající k ochutnání. Když se pohledem vrátím zpět, splávek se právě s tichou grácií šikmo zanořuje pod zlatohnědou hladinu rybníka. Tak elegantně, tak procítěně dokáže waggler stopit jen jediná ryba. Šupináč? Lysec? Zásek je rychlý a jistý. První dojem? Úchvatný. Je nádherné cítit už v okamžiku, kdy špička háčku proniká tkání rybích úst, že nástrahu po dlouhé době zase popadla ryba s velkým R.
Rybář míní – svatý Petr mění
Jenže – znáte to. Únikové cesty kaprů, kteří si troufají koštovat naše laskominy v těsné blízkosti břehu, jsou vždy krátké. Do nejbližší překážky! Také tento vodní býček se rozhodl připojit k řadě siláků, které mi nebylo dáno nikdy spatřit. Nezadržitelně se vrhá do změti potopených větví. Přichází potměšilé lupnutí návazce a pak – ticho. Ticho, které bolí…
To bylo naposled, říkám si v duchu, co jsem ti povolil. Příště, i kdybych měl zlomit prut, i kdyby mi měl vlasec amputovat prst či klidně celou ruku, nepovolím. UŽ NIKDY! Netušil jsem, jak brzy mi sv. Petr umožní vyzkoušet „kapří bič“, tedy zdolávání kapra bez pomoci navijáku. Záběr dalšího kapra přijde ještě do tmy.
A vy už víte proč. Chytám totiž zásadně blízko břehu!
Diskuze k článku (0)