Jak Krtek ke kaprovi přišel

Text: Vítězslava Felcmanová, foto: Pixabay

„Tak hele,“ zmírnil Vlčák tón hlasu. „Prostě seženeš jinou večeři. Táboříme za zátočinou, máš to kousek!“ A kamarádi byli fuč. „Aspoň mi nechali suchou flanelku,“ utrousil nešťastník a loudavě se vydal na cestu podél řeky. Po chviličce narazil na staršího rybáře. Hověl si v křesílku a culil se. Všechno viděl i slyšel.„Průšvih, co, mladej? Tak si aspoň cvakni,“ vytáhl placatku. Krtek poděkoval a přihnul si. „Hele, počkej mi chvíli u prutů, musím si odskočit. Krtek řekl, že klíďo, ale žádný klíďo nebylo.

„Dědo, bere vám!“ křičel Krtek a popadl prut.

„Zasekni jí! Zasekni jí!“

„Jak?“

„No cukni s tím!“

Rybář se přiřítil a společnými silami vzdorovitou rybu zdolali. V podběráku se mrskal pořádný kapr.

„Je tvůj, mladej,“ řekl děda a poplácal Krtka po rameni. „Já ryby ani nejím, nedokážu je totiž zabít. Jen ber, však si s tím kaprem poradíš.“

Šoupli ho do plátěné tašky, Krtek poděkoval, na cestu dostal ještě hlt kořalky a pokračoval v cestě. Ohlédl se, protože měl pocit, že potkal kouzelného dědečka, který se rozplyne jako v pohádce. Jenže rybář tam pořád seděl a koukal na splávek. Krtek se přiblížil k řadě chat, které se krčily pod skalnatým svahem. První zahrada byla opečovávaná, byly tam všelijaké miniaturní jehličnany, girlandy květů, valouny. O zábradlí se opíral chlap v docela nažehlené košili.

„Dobrý den, prosím vás, neumíte zabít kapra?“ uslyšel Krtka.

„Momentík, hned jsem u vás.“

Chlápek zaplul do chaty a pak se vynořil ze dveří ve slušivé zástěře a v ruce nesl dražební kladívko. Kapra popadl a zamířil ke špalku na sekání dříví. Z tašky povystrčil rybí hlavu a zažertoval: „Poprvé, podruhé a potřetí!“ Zkušeně se rozmáchl a dobře mířená a přiměřeně silná rána život kapra ukončila. „Ale vykuchat ho neumím,“ uslyšel Krtek. „Zkuste to dál, mladíku.“

Pohádka pokračuje. Ve druhé chajdě nikdo nebyl, ve třetí už ale ano. Prošedivělá paní v zástěře zrovna vyklepávala prach z koberečků a zpívala si u toho. „Kde máš kánoj, vodáku?“ zahalekala. „Že ty patříš k těm dvěma lodím, co tu pluly před hodinou? Jeden háček ale chyběl.“

„No, to jsem já. Utopil jsem chleba i buřty. Ale mám rybu. Neuměla byste ji vykuchat?“

„A je zabitá? A vůbec, co budeš dělat s hlavou a vnitřnostmi?

„To kdybych věděl.“

„Tak víš, co? Uvařím polívčičku. Ráno se stav na snídani.“

A tak ta dobrá paní zručně kapra vykuchala, zaradovala se, že je to jikrnáč, Krtkovi nabídla pivo a ten pak kráčel dál cestičkou po proudu. Slunce už se barvilo do červena, ptáci ladili večerní noty a odněkud byl cítit kouř. Aha, tábořiště, napadlo Krtka a vydal se po čuchu. Bylo to tábořiště, ale v lese pod převisem. U ohýnku posedávali tři trampové.

„Jsi nějak nalehko,“ podotkl jeden z nich, zarostlý vazoun.

„No, já vlastně hledám vodácký tábořiště.“

„Ty jsou obyčejně u řeky.“

„Krátím si cestu. Možná jsem zabloudil. Hele, kluci, zvu vás na večeři, když mě na chvíli pustíte k ohni.“

Když jim vysvětlil, oč jde, uslyšel: „To berem!“

Borec, kterého ostatní oslovovali Jim, se vrhl k usárně a vytasil se s pytlíkem kmínu a kusem špeku. A pak odkudsi vydoloval kovovou mřížku, která zůstávala pod převisem, pravidelným tábořištěm party kamarádů. „Štěstí přeje připraveným,“ slyšel Krtek.

A tak opékali rybu, popíjeli a zpívali. Když už se setmělo, Krtek se rozloučil a mazal za kamarády. Neměl to daleko. Uvítání však nebylo vřelé.

„Kde ses flákal? Měli jsme o tebe strach!“ láteřil Vlčák.

Jenže Krtek se vesele culil. „Kluci, to byste nevěřili, co jsem zažil! Rybář mi daroval rybu. Licitátor ji zbavil života. Paní Miluška ji vykuchala, kamarád Jim naporcoval a pak jsme pekli a pekli…“ Teatrálně rozbalil uzlíček a dodal: „A tady je ta večeře!“

Pečené kousky ryby se špekem jim vyrazily dech. I kousek chleba byl.

„Smekám,“ pravil Miky, „Vše zapomenuto. Mistrovskej kousek!“

Jenomže Vlčák je Vlčák: „To je všechno hezký, chlapečku, jenže tys na jezu utopil i snídani!“

Do Krtka jako když hrom bací. Jen počkej, srabe! Beze slova si sedl k ohni a neřekl už ani slovo. Ráno bylo jako vymalované, navíc s jiskřivou rosou.  A když se tři Krtkovi kamarádi vyhrabali ze spacáků a celt, nestačili se divit.

Nad ohněm se houpal kotlík s voňavou rybí polévkou.