Text: Zdeněk Hofman, foto: autor, Milan Mathejzík
Dolní tok není sice tak romantický jako Sázava či Berounka, dokáže však ohromit svojí mohutností. Rčení, že čím větší voda, tím větší ryby, zde platí stoprocentně. Nekonečné vodní pláně ukrývají opravdové velikány.
Začínáme rozbalovat nádobíčko a budovat základnu. Z protějšího břehu k nám vesluje na pramici rybář. Je to místní vydra Roman. Už zdálky se směje a volá: „Tady nic nechytíte, všechny ryby jsem odlákal na druhou stranu.“
„Co ta velká štika, zabrala někomu?“ ptám se místo pozdravu. Před měsícem jsme pluli na lodi a právě v místech, kde Roman chytá, zalovila. Zahlédl jsem jen zlomek těla a mohutnou vlnu, ale bylo mi jasné, že jde o pořádného krokodýla.
Roman pokrčí rameny a se smutným výrazem naznačí, že Mobydick je stále k mání. „Je hrozně mazaná. Na umělé nástrahy nereaguje a nechce ani živou rybičku. Zkoušel jsem ji dostat mnohokrát, ale marně. Nejvíc loví těsně po rozednění. Pokaždé ji zkusím, ale teď chytám hlavně kapry.“
„A koušou?“ přidává se do rozhovoru Milda, který už má pruty připravené.
„Docela to ujde, ale mám pro vás špatnou zprávu. Berou jenom v noci. Během dne to ani neťukne. Kluci za zatáčkou jsou na tom úplně stejně. Záběrů mají dost, ale až za tmy. Chytají stejně jako já už čtvrtý den. Neberou žádní obři, největší měl sedmdesát pět čísel, ale hlavně, že se něco děje.“
Vlk samotář odplouvá zpět do svého království na druhém břehu. Loví na hranici chráněné rezervace, kde platí zákaz vjezdu motorovým vozidlům. Díky tomuto opatření má celý břeh jenom pro sebe.
Válečný plán
Z rybaření v noci nemám žádnou radost. Není vidět na krok a snížená orientace vede velmi často ke ztrátě ryby. Jak krásně nám bylo před měsícem, kdy ryby braly naopak jenom ve dne. Sledovat vlasec rozřezávající hladinu a obrovské víry způsobené bojující rybou patří k nezapomenutelným zážitkům, o které nás tmavá noc připraví.
Trochu se mi klepou kolena, ale brzy se dávám do latě a postupně získávám nad rybou převahu
Nic však není ztraceno. Vzpomínám na úspěšné výpravy v 90. letech. Moravská novomlýnská nádrž byla vyhlášeným rejdištěm trofejních kaprů, kteří však brali hlavně v nočních hodinách. Protože jsme nechtěli porušovat Rybářský řád, začali jsme krmit brzy ráno.
Trvalo několik dní, než šupináči přistoupili na naše pravidla, ale nakonec začali brát kolem osmé ráno a občas i během dne. Dnes mám možnost vyzkoušet tuto strategii po mnoha letech znovu. První den zakrmuji peletami halibut hodně širokou plochu.
Je mi jasné, že nesmím šetřit. Po zkušenostech se sumci, kteří dokáží návnadu velmi rychle vyluxovat, vnadím ve třech etapách. Zítra už začnu krmit v pět hodin ráno a pelety postupně nahradím kuličkami boilie. Kukuřici jsem tentokrát z rybího menu zcela vyloučil. Menších kaprů do 80 cm máme nachytaných dost. Nadešel čas zaměřit se na větší kousky.
Nástraha
Volím stejnou strategii jako při minulých výpravách. Na jeden prut nastražuji osvědčenou kuličku kaviár/ovoce a na druhý halibutí peletu. V dalších dnech přijde na řadu experimentování a peletu nahradí boilie různých příchutí. V zásobě mám lesní jahodu, javor, kraba, mušli a další masovky. Ryby reagují téměř okamžitě. Jsou při chuti. Jsou to však věčně hladoví jelci. Střídavě dorážejí tloušti i jeseni. Jsou to nádherné ryby v délce 40–45 cm. Zákon velké řeky potvrzuje svoje pravidlo. Na malých tocích je takový úlovek vzácností.
Pomalu se smráká, když Milan zapřáhl prvního kapra. Zabral tak divoce, že málem stáhl prut ze stojanu. Bojuje ze všech sil, ale nakonec prohrává a končí v podběráku. Měří asi 60 cm a okamžitě alarmuje naši loveckou vášeň. Jsme ve střehu, ale ten večer se již nic zajímavého nestane. V nočním tichu slyším, jak náš kolega naproti zakrmuje kukuřicí a několika dávkami kuliček. Teď už chápu, proč mu berou hlavně v noci. I když mezi moje největší rybářská přání patří povolení lovu po celých 24 hodin na všech revírech, s chutí zalézám do spacáku a těším se na klidnou a nerušenou noc.
Další den
Se vstáváním mám věčné problémy, ale nakonec vylezu a rychle nahodím. Podle plánu začínám hned krmit. Dnes se snažím soustředit ryby na menší plochu. Polovinu dávky pelet navíc nahradím kuličkami boilie. Tento manévr by měl postupně roztřídit zájem menších ryb.
Milan už je taky na nohách a servíruje kaprům první chod. Počasí je příznivé, začíná nás však trápit sílící průtok vody. Naučit se chytat v silném proudu vyžaduje dostatek praxe. Na hladině plují chuchvalce trávy a větve, které se každou chvíli zachytávají do vlasců a značně komplikují lov. Máme o zábavu postaráno.
Dalším problémem je, že nečistoty zachycené na vlasci zatahují olovo s nástrahou pomalu do vázky. Náš úsek je hodně kamenitý a při přehazování většinou uvázneme. Musíme každou chvíli vyjet s lodí na vodu a vázku vyprostit. Takový častý rozruch ovšem zkušené kapry plaší. Zkoušíme všechno možné a nakonec se osvědčí jednoduchý fígl.
K obratlíku s karabinkou přivážu gumičku z duše od kola, do které navléknu kámen. Po nahození připnu karabinku s kamenem na kmenový vlasec a spustím pod prut. Vlasec opatrně napnu a je po problémech.
Fluorokarbonový vlasec leží na dně a nečistoty můžou v klidu proplouvat. Při záběru kámen z gumičky většinou spadne a zdolávání probíhá bez problému. Pro případ, že se zaklíní mezi kameny, mám pojistku. Gumička je ke karabince přivázaná slabým vlascem, který se lehce utrhne.
Před polednem přichází konečně jízda. Už bylo na čase. Šupináč prchá po proudu a během několika vteřin dokáže vymotat přes 50 m vlasce. Trochu se mi klepou kolena, ale brzy se dávám do latě a postupně získávám nad rybou převahu. Milan číhá s podběrákem, ale musí ještě několik kol vyčkat. Kapr je hodně rozběsněný. Chudák. Místo siesty musí takhle řádit. Představa, že v posledním soustu lahodného bifteku mi cosi propíchne dáseň a místo válení a trávení na gaučíčku budu zběsile lítat kolem baráku a bojovat s neznámou silou, je šílená. Šupináč se několikrát překulí na hladině a je náš. Měří 76 cm.
Berou mi jenom na jeden prut
Situace, kterou zažila většina rybářů. Dva stejné pruty se stejným vlascem, montáží i nástrahou nahozenou kousek od sebe, ale ryby berou jenom na jeden z nich. Jak je to možné? Je to náhoda nebo něco jiného? Mohl bych popsat desítky příhod, kdy bodoval jenom jeden prut z šesti či osmi. Stalo se nám to už před mnoha lety na Mušově, ale třeba i před rokem na soukromé pískovně. Z celé party chytal jenom jeden, ale pouze na jeden prut. Já mám sice různé nástrahy, ale nepomohla ani jejich výměna. Levý prut je stále plonkový.
Pokračování příště.
Diskuze k článku (0)