Vyfotografovat si úlovek na podložce, nebo v podběráku? To by neměl být problém. Při troše zručnosti to zvládne každý průměrně nadaný fotograf, který dokáže fotoaparát alespoň zapnout a nastavit určitý program, který za něj nastaví hodnoty expozice. Pak dostane fotografovaný objekt do středu displeje a zmáčkne spoušť.
text: Ivo Novák
Vyfotit ale rybu třeba ve výskoku? To už je mnohem složitější. Základem je dobrá technika. Použít lze vyspělejší kompaktní fotoaparát, ale digitální zrcadlovka v tomto případě kompakt předčí. Budu tedy psát o fotografování ryb v pohybu zrcadlovkou.
Povedený snímek se dá pořídit i starými modely, jako je třeba Canon 300D, 400D, 30D. Jsou to modely, které už se několik let neprodávají, přesto ve své době byly na vrcholu slávy a pořídit pěkný snímek dokážou i dnes. Nemusíme tedy mít úplně nejnovější model, abychom docílili toho, co chceme. Znovu je třeba rozdělit focení ryb v pohybu do dvou skupin.
Fotografování vlastního úlovku
Tady je třeba rybu ulovit a bezprostředně vyfotit při zdolávání. To je asi nejnáročnější způsob. Základem je mít fotoaparát připravený k okamžitému focení. Nejde ho lovit z brašny. Musí viset na popruhu na krku, hodnoty musí být nastaveny, aby se aparát v případě potřeb jen uchopil do jedné ruky a pak začít fotit.
V druhé ruce má rybář udici a na ní rybu. Musí tedy pohotově reagovat, ať už je třeba fotit, nebo navíjet, či povolovat brzdu navijáku. Času na focení není mnoho. Ohniskovou vzdálenost lze pak ovlivňovat otáčením zoomu na objektivu v době, kdy je fotoaparát zavěšen na popruhu.
Obrovskou výhodu mají leváci. Do této skupiny patřím i já a nedovedu si představit, jak bych fotil jako pravák. Grip fotoaparátu je na pravé straně, za něj se fotoaparát drží a ukazováčkem pravé ruky mohu mačkat spoušť.
Levou rukou zdolávám rybu. Praváci jsou tak trochu mimo hru, nebo se musí naučit přendávat prut z jedné ruky do druhé. Také to jde. Mám kamarády, kterým to nedělá žádné problémy. Jde o zvyk.
Fotografování cizího úlovku
Tady to je mnohem jednodušší. Rybu zdolává rybář a na fotografovi je, aby byl pohotový a zachytil správný okamžik. K dispozici má obě ruce, může tedy lépe držet fotoaparát, může si v klidu vybírat, odkud bude fotit, může se přemísťovat. To je ideální způsob, jak fotit ryby v pohybu.
Výhodou je chytání a fotografování z lodi, kdy rybář je na jedné lodi a fotograf na druhé. Nejlepší je bellyboat, kdy fotograf sedí těsně nad hladinou, přemísťovat se může pomocí ploutví a stále může být ve střehu se zrcadlovkou připravenou k akci. V takovém případě je největší naděje na úspěch.
Jak nastavit fotoaparát
Každý může k fotografování přistupovat jinak. Popíšu svůj postup. Když vyrážím na ryby, podle potřeby volím, který objektiv si vezmu s sebou. Objektivy na výměnu s sebou netahám. Ke každému objektivu volím vlastní tělo. Nejraději mám objektiv s ohniskovou vzdáleností 70-200 mm.
Mám ho „jen“ se světelností 4. Lepší volba by byla se světelností 2,8. Spokojený jsem ale i s tím, co mám. Při focení ryby ve výskoku jde o to chytit záběr, jak se říká, na plnou díru objektivu. Ale při výskocích nemáte tušení, kam a jak vysoko ryba vyskočí. Aby se ryba dostala co nejvíc do záběru, je tedy vhodnější volit objektiv, se kterým dosáhnete do větší vzdálenosti.
S objektivem s malou ohniskovou vzdáleností pak máte v záběru jen nějaké nic a jinak samou vodu. Fotka při úpravě a hlavně ořezu ztrácí na kvalitě. Proto volím převážně tento objektiv. Je poměrně těžký a dlouhý. Při brodění vodou je třeba si hlídat, aby se nemáčel ve vodě.
Řada L je utěsněná proti prachu a vlhkosti, a tak nějakou tu kapku vody zvládne v pohodě. Objektiv je kompaktní, při zoomu nic nevyjíždí a ani se neotáčí, což je ideální. Na objektivu mám trvale nasazený UV filtr. Je to ochrana proti poškození optiky a odfiltrování UV záření.
Většina fotografů používá při focení ryb polarizační filtry, které odfiltrují odlesky na hladině. Osobně mám ale tyto odlesky rád, a tak polarizační filtr používám jen výjimečně, převážně na stojatých vodách a velkých vodních plochách.
Na pstruhových potocích se rybář pohybuje většinou pod koruny stromů, kde je méně světla a použití polarizačního filtru znamená ošidit se o část světla, které je při fotografování ryb v pohybu potřeba.
Používám fotoaparáty Canon, jsem jim věrný, ale občas pošilhávám po značce Nikon, ale to by znamenalo nákup dalších objektivů, takže si chuť nechávám zajít. Na dražší modely a řady značky Canon si taky netroufám. Při brodění totiž hrozí pád do vody.
A když fotoaparát vykoupete, můžete ho rovnou zahodit. Brodím s brodící holí, bez ní do vody s fotoaparátem na krku nevlezu. Všechny své fotoaparáty mám z druhé ruky. Riziko utopení techniky je při každé rybářské vycházce prostě vysoké.
Pravda, mohl bych nechávat fotoaparát na břehu, ale v tu chvíli bych se ošidil o první reakci ryby, která je nejlepší. Všechny objektivy mám s USM ostřením. To znamená, že ostření je velice rychlé, pohotové a tiché.
Nastavené mám i sériové snímání. Každý model má trochu jiné. Nespoléhám na něj, snažím se o dobrý první záběr, ale po něm stejně držím spoušť do doby, kdy stojí za to fotit scénu a děj. Aby mělo sériové snímání smysl, mám zapnuté kontinuální ostření.
Středový bod přeostřuje sám, podle toho, kam mám namířeno. Převážně fotím s programem priorita času. Clonu mi podle světelných podmínek přiřazuje fotoaparát sám. Měním jen citlivost.
Čím vyšší číslo citlivosti, tím horší kvalita snímku, proto se snažím zůstávat s ISO co nejníže, ale když není zbytí, s nastavením času závěrky jdu s hodnotou ISO výš. Rychlost závěrky, tedy času, ovlivňuje, zda bude scéna ostrá, nebo rozmazaná.
Pokud to jde, nastavuji hodnoty na tisíc a výš. S objektivem 70-200 by se pod 800 nemělo vůbec jít – při ohniskové vzdálenosti 200. Čím vyšší clonové číslo fotoaparát přiřadí, tím lépe. Tím je pak větší hloubka ostrosti a taky reálná naděje, že bude celá ryba ostrá.
Pod korunami stromů je i za slunečna málo světla, takže vše je o kompromisu. Větší ISO než 800 nenastavuji. Na snímcích je pak už hodně zřetelný šum a ten se mi nelíbí. To je ve zkratce vše, čím se u vody zabývám, když nastavuji fotoaparát k focení.
Při ostrém světle dochází často k přepálení stříkající vody, a tak nastavuji hodnoty kompenzace expozice do minusových hodnot. Většinou -1. Vyvážení bílé nechávám na automatickém režimu, barevný prostor na sRGB, picture style na standardní, kvalitu snímku na L.
Tady dělám asi chybu. Mělo by se asi fotit do RAW, ale tento formát zapínám, jen když mi opravdu jde o prvotřídní kvalitu. Jsou ale dny, kdy přinesu domů i několik stovek záběrů a upravovat vše v RAW a pak následně převádět do JPG? To by byla otročina.
Měření expozice volím většinou zónové, popřípadě bodové. Podle toho, jak se fotoaparát v danou chvíli chová. Po sérii snímků je dobré si překontrolovat, jak fotoaparát odvedl svou práci a podle potřeby korekce upravit. Jenže uděláte pár kroků a světlo může být úplně jiné…
Slunce zajde za mrak, obloha se zatáhne a vše je jinak. Nastavování hodnot je třeba věnovat pozornost a podle potřeby měnit. Ideální je u každé tůně se nejprve podívat na vodu přes hledáček na vodu a překontrolovat, jaké hodnoty fotoaparát nastavuje.
Kontrolním snímkem taky nic nezkazíte. Manuální nastavování by bylo asi nejlepší, ale neumím si představit, jak bych stíhal sledovat hodnoty na expozimetru, rybu a upravovat korekce. Proto volím poloautomatický režim.
Diskuze k článku (0)