Tuto otázku beze sporu nejvíce řeší ti, kterým učarovala přívlač. V podstatě se není ani čemu divit. Pokud lovím na něco, co ryba nemůže zkonzumovat a ve většině případů sousto ani nevydává žádnou vůni, vedle pohybu tedy musí dravce zaujmout především barva nástrahy.

Text: Jan Stluka, foto: David Štrunc

Valná část dravců využívá při lovu svůj zrak, i když ne v takové míře jako my, suchozemci, kteří nejméně 80 procent všech vjemů vnímáme jen zrakem. Existuje nespočet pouček, kdy a proč sáhnout po konkrétní barvě, eventuálně jejím odstínu. Například: V přikalené vodě nejlépe fungují světlé a velmi výrazné barvy. V čisté vodě ryby nejvíce atakují měděné rotačky atd.

Stejně tak u vody uslyšíte teorie, že na barvě nástrahy či návnady v podstatě vůbec nezáleží, protože ryby jsou barvoslepé. V podstatě se dá říci, že část pravdy mají všichni. Většina ryb dokáže rozeznat jen některé barvy spektra a ostatní vnímají černě. Vlastní způsob vedení, velikost, konkrétní čas a tisíce jiných maličkostí mají na úspěch mnohem podstatnější vliv než odstín sousta. Nelze ale nezmínit fakt, že určité barvy se ze strany dravců těší mnohem větší pozornosti než jiné.

Bílá

Nekorunovaná královna, se kterou se dají přelstít všichni dravci bez výjimky. Dala by se také označit za barvu nemoci, neboť téměř všechny plísně mají některý z odstínů bílé. I suchozemská, jinak mírumilovná zvířata nesnesou ve svém stádu albíny, kteří by vzbuzovali přílišnou pozornost predátorů.  

Žlutá

Opět jasná tutovka. Poměrně dlouho jsem si logicky nemohl zdůvodnit, proč na ni ryby útočí. Značná část rostlin i brouků v tomto barevném hávu je jedovatá a tak si říkám, že je účinná právě proto. Pokud ryba může zlikvidovat eventuální nebezpečí, udělá to. Stejně tak důvodem obliby ze strany ryb může být i její dobrá viditelnost.  

Červená

Jako jednolitá mi nikdy mnoho úspěchů nepřinesla, snad s výjimkou lovu na moři. V kombinaci s bílou, eventuálně černou však funguje naprosto skvěle.

Fialová

Snad s výjimkou zimních lovů na ni téměř nechytám. Za vyzkoušení ale určitě stojí už jen proto, že se s ní dravci setkávají jen velmi zřídka.

Hnědá

Okouní hit několika posledních sezon. Světlejší odstíny v kombinaci se žlutou a bílou nesmí v mojí krabici nikdy chybět.

Modrá

Poměrně vychvalovaná a doporučovaná. Přesto s ní nemám dobré zkušenosti. Jen do velmi lesklých odstínů se velmi rády zakousnou štiky, bohužel sotva mírové.

Stříbrná, měděná, zlatá

Klasika, která vás nikdy nezklame, ať už bude nanesena na rotačku, twister nebo wobbler.

Oranžová

Milují ji štiky i tresky obecné. Candáta ani bolena se mi s ní ale, pokud si vzpomínám, nikdy ošálit nepodařilo.

Černá

Podobně jako červená barva mi sama o sobě nijak zvlášť úspěšná nepřijde. Ovšem na její kombinaci se zlatou, červenou a především bílou barvou nedám dopustit.

Motorový olej

Ti, kteří této měňavce věří, s ní dokážou nachytat velmi slušné počty ryb. A to i v místech, kde se to trochu vzpírá logice. Když vidíte tahat okouny z kalné vody Labe v okolí Poděbrad a candáty z hlubin Orlíku na něco, co v podstatě není ani pořádně vidět a ještě ke všemu to díky lomu světla neustále mění barvu, začnete trochu pochybovat, že v rybařině můžete použít logiku. Za sebe můžu jen dodat, že této specialitě stále nevěřím a nasazuji ji jen zcela výjimečně.

Stará lidová moudrost tvrdí, že ve tmě je každá kráva černá

Zelená

Zvláště její tmavě zelené odstíny přivádějí zejména ostnoploutvé ryby přímo do varu. Opět jako u předešlých řádků platí, že na denním světle nepůsobí nijak přitažlivě, natož jasným dojmem.

Fluo odstíny

Jak zelené, tak žluté, ale i červené u ryb stejně jako u lidí vzbuzují zvědavost, či lépe řečeno zvýšenou míru pozornosti. Na některých vodách se s nimi dají zažít lovy snů a na jiných před nimi šupináči doslova prchají. Určitě si však alespoň jednu nástrahu v tomto hávu pořiďte. Za vyzkoušení rozhodně stojí.  

Tečky a proužky

Fungují jako tzv. spouštěč. Teorie říká, že jeden barevný bod umístěný na jinak dokonalé kopii přírodního sousta dokáže přesvědčit k záběru podstatně více ryb. Jako první na to přišli muškaři. Proužky, kroužkování či barevné tipy na konci mušek bezesporu vylepšují statistiky lovů. Pokud vaše oblíbené nástrahy začínají selhávat, můžete je zkusit tímto nebo podobným způsobem vylepšit. Větší tečka či silnější proužek může wobbler i twister vrátit znovu do hry, podobně jako bavlnka umístěná na koncový trojháček.

Sečteno podrženo

Bílá, stříbrná a žlutá se dají považovat za naprosto univerzální barvy, které s úspěchem můžeme použít vždy… Oranžová a červená přinášejí více úspěchů v kombinaci s jinou barvou. Určitě ale vedou prim jako barva spouštěcí… Reflexní fluo odstíny jsou jakousi divokou kartou, která někdy přinese bohaté úlovky, jindy naprosté zklamaní. Každopádně si je ryby velmi rychle začnou spojovat s nebezpečím… Kontrasty jako kupříkladu červená a bílá, černá a žlutá, černá a bílá patří také ke stálicím. Mnohem lepší výsledky pak přináší poměr sedmdesát ku třiceti než padesát na padesát…     

Stará lidová moudrost tvrdí, že ve tmě je každá kráva černá, přesto i při nočních lovech mi nejvíce úspěchu přináší nástrahy, které mají na spodní straně něco oranžového či bílého. Některé barevné kombinace upřednostňují dokonce i téměř slepí sumci.

U wobblerů, plandavek a rotaček, tedy nástrah, které se vodě pohybují poměrně rychle a mnohdy ještě bývají opatřeny lankem, titěrné detaily zvlášť neřešte. Jakmile začnete točit kličkou, rybě, stejně jako vám, vše splyne v jeden celek. Naproti tomu u gumových lákadel, které necháváte chvilkami odpočívat na dně, může zdánlivá maličkost velmi podstatně rozhodovat o úspěchu nástrahy. Celkově se dá říci, že vzory napodobující přirozenou potravu se dají přitahovat o něco pomaleji než ty ostatní…

Pstruh potoční, bolen dravý, jelec tloušť (a mnohdy candát) téměř dogmaticky preferují přírodní barvy v decentních a přirozených odstínech. Štika, okoun i sumec se zase nerozpakují zaútočit na velmi barevné nástrahy, které jejich přirozenou potravu nepřipomínají ani vzdáleně. Vyhněte se nejrůznějším flitrům, také světlým a průhledným hřbetům nástrah.

Trocha teorie

Červená barva je ve vodě viditelná asi na 4 až 6 m, v extrémních případech však na pouhých 60 cm. Oranžová na 9 až 12 metrů, žlutá na 18 až 22 m. Konkrétní hodnotu zelené a modré barvy určuje dosah světla. A žádná barva bez výjimky po překonání určité hloubky úplně nezmizí, pouze se změní na tmavou.