Text: Zdeněk Hofman, foto: Lenka Hofmanová
Smutnou skutečností je, že tloušti stojí ve stínu atraktivnějších rybích druhů. Velcí kapři, štiky a sumci jsou pro rybáře mnohem lákavějšími druhy. Komu by se chtělo líčit na jelce, když při hladině loví velký dravec nebo když ze dna stoupají bublinky od vypasených kaprů. Proto čas k lovu tloušťů přichází až v nejchladnějších měsících roku, kdy se metabolizmus většiny ryb zpomalí a přestanou brát. Tloušti totiž patří k několika málo druhům, kterým chutná i v zimě.
Na konci roku je můžeme lovit na umělé nástrahy a malé rybičky. S nástupem sezony, kdy jsou tyto metody už zakázané, používám žížaly, červy i rohlík. Vyhlášenou pochoutkou jsou bezesporu drůbeží střívka a játra. Musím se ale přiznat, že jsem kousky jater už několikrát vyzkoušel a výsledek se vždy rovnal nule. Asi mi chyběla víra. Po chvíli jsem játra vždy vyměnil za nějakou osvědčenou nástrahu. Když mi zavolal dlouholetý čtenář Rybářství Václav Červenka a pozval mě na Litavku plnou tloušťů, neváhal jsem ani vteřinu. Zkušený rybář totiž chytá tlouště hlavně na drůbeží játra.
Litavka
V Chodouni, kde Václav bydlí, má říčka štěrkové, místy regulované dno. Je široká asi pět metrů. Díky čisté zimní vodě vidím skoro všude až na dno, ale kromě hejna malých rybek postávajících v mělčině nespatřím ani šupinu. Tloušti budou asi ukrytí v nejhlubších partiích nebo pod kameny. Břehy jsou hustě zarostlé vysokou trávou, rákosím a křovím.
Vašek vybírá hlubší úsek nad jezem.
„Všechno mám připravené. Včera jsem nakrájel játra na malé kousky. Někdy chytám i na střívka, ale s těmi je hodně práce.“
Sleduji, jak mistrně nastraží dva plátky jater a nahodí k protějšímu břehu, kde je největší hloubka. Pak zaklapne řadič navijáku a vlasec se pomalu napíná. Proud unáší nástrahu, která se převaluje po dně, atmosféra začíná houstnout. Vlasec totiž nečekaně poskočil. Je jisté, že lahodné sousto nějakou rybu zaujalo. Cuknutí se ještě několikrát zopakuje a pak se šňůra rozjede. Václav chvilku počká, pak rázně zasekne a má prvního tlouště. Není velký a po krátkém souboji se už mrská na hladině.
„To je paráda,“ vyhrknu nadšeně.
Okamžitě dostávám loveckou horečku a sestavuji udici. Tlouštík měří asi 30 čísel.
„Tohle je prcek. Mám tady chycené tlouště hodně přes čtyřicet a není jich tu málo,“ omlouvá pan domácí velikost prvního kousku.
„Tloušť nad čtyřicet centimetrů? To je už pořádná ryba! Takového bych tady ani nečekal,“ pravím překvapeně.
Máme sice nachytané tlouště i přes padesát čísel, jenže na Labi, při lovu kaprů na boilie. Je ale jasné, že úlovky z Litavky nemůžou rybám z velké řeky konkurovat. Lov na malém toku je však mnohem napínavější a má úplně jiné kouzlo.
Sestava pro chytání na játra
Chytá se na lehko, což znamená, že na kmenovém vlasci (0,18 mm) je navázaný pouze háček. Játra jsou nakrájená na proužky asi 2×3 cm. Velikost háčku volíme takovou, aby nástraha dobře držela. Tloušť má velkou tlamu a větší háček mu nevadí. Olůvko není třeba, protože játra jsou dostatečně těžká.
Václav pokračuje v lovu. Na háček napíchne dva proužky jater a nahodí po proudu. Lákavé sousto dopadne kousek od protějšího břehu, který je podemletý a zajišťuje vládcům řeky dostatek úkrytu. Najednou spatřím na zlomek vteřiny rybí tělo, které proletí jako šíp peřejí a zaútočí na kořist. Zabral další kousek.
Jelec tloušť je nádherný. Válcovité stříbrné tělo s olivově tmavým hřbetem a oranžovočervenými ploutvičkami dělá z této ryby hotového krasavce. V šedivých podzimních tónech vždy svými pastelovými barvami doslova zazáří.
Rychle sestavím udici na položenou, napíchnu játra a nahodím. Nástraha poskakuje po dně, ale nic se neděje. Zkouším trošku pocukávat a vydráždit rybu k útoku.
„Zkusíme to o kousek výš, asi jsme je tady rozplašili. Vždyť nám tu zabrali už čtyři a to je hodně,“ praví Václav. Vzhledem k hustému křoví nacházíme další dobré místo až asi sto metrů proti proudu.
„Tady jsem taky chytil několik macků a loni dokonce jednoho přes padesát čísel,“ praví šeptem náš průvodce.
Potichu nahodíme a čekáme, na koho se usměje štěstí. Největší hloubka je opět až těsně u druhého břehu. Voda teče zprudka do větší tůňky, kde se několikrát zatočí zpětným proudem a pokračuje dál ve své pouti do Berounky.
Moje nástraha se v tůňce zastaví. Už ji chci vyndat, když najednou ucítím škubnutí a vlasec se rozjede. Chvilku počkám a pak zaseknu. Mám ho! Vychutnávám souboj na jemném proutku, ale za chvíli je konec. Poslední zoufalá otočka a vyčerpaný soupeř leží nehybně u břehu. Měří 35 cm. Nestihneme ho ani vyfotografovat, protože Lence zabral další. Ryby jsou při chuti. Zažíváme nádherné rybářské okamžiky.
Diskuze k článku (0)