Itálie je z rybářského pohledu zajímavá tím, že zde můžete ulovit mnoho druhů ryb. Horské bystřiny nabídnou své poklady převážně příznivcům muškaření, údolní řeky jsou pak rájem pro sumcaře! Více prozradí místní rybář Pietro Invernizzi.
Připravil: Radek Matouš, foto: autor
Můžete se v krátkosti představit čtenářům časopisu Rybářství?
Je mi 29 let. Bydlím v Miláně a pracuji pro jednu známou módní značku a mám pocit, že v poslední době pracuji příliš. Myslím, že nemám koníčka, ale přímo náboženství. A tím je rybaření. Od malička mě můj otec vedl k lásce k rybám i pobytu v přírodě. Začínal jsem postupnými kroky… Malí červíčci a malé ryby na začátku, později přišla přívlač, pak trolling a naposledy muškaření.
Horečka zvaná rybaření rostla se mnou. Zkušenosti s novými technikami a novými místy přibývaly. Dobré možnosti jsou u mě dány i výhodnou polohou Milána – je blízko k horským říčkám, zajímavým lokalitám na lov pstruhů i k mořskému rybolovu, při kterém lovím tuňáky.
Můžete se s námi podělit o své zajímavé úlovky?
Rybařím od malička, ale vzhledem k pracovnímu zaneprázdnění se lovu mohu věnovat pouze každou neděli a během dovolené. Je jenom škoda, že rybaření není mým povoláním. Mými osobními rekordy jsou: black bass v délce 50 cm, okoun v délce 44,5 cm a hmotnosti 2,1 kg, kterého jsem dostal na třpytku, dále štiky v délce 97 a 98 cm ulovené přívlačí, pstruh mramorový v délce 65 cm a 49cm pstruh potoční.
Pstruhy duhovými se ani chlubit nebudu, ulovil jsem jich spousty. Dobře jsem si zarybařil i v zahraničí… V Mexiku jsem se radoval z plachetníka v délce 185 cm a hmotnosti 50 kg, v New Hampshire v USA jsem dostal 45cm potočáka, jezerní pstruh z Patagonie v Chile měřil pětašedesát čísel a hlavatka ze Srbska měla 90 cm. Pevně ale věřím, že ty nejlepší úlovky jsou teprve přede mnou.
Jaké rybářské technice dáváte přednost a proč?
Miluji rybaření s umělými nástrahami, takže nejlepší volbou je pro mě přívlač a taky muškaření. Obě techniky jsou dynamické – vyžadují hodně pohybu a fyzické aktivity včetně koncentrace během celého dne. Navíc se mi zdá rybaření s umělými nástrahami vůči rybám tak nějak férové. Je úžasné, že máš možnost pohybovat umělými nástrahami a napodobat tak pohyb živé rybičky či hmyzu.
Vláčení a muškaření jsou mé oblíbené techniky i vzhledem k tomu, že se můžete neustále zlepšovat. Novými a novými hody získáváte jistotu a samozřejmě i větší spokojenost. Rybaření je vzrušující kombinace studia, vědy, štěstí, nadání, koncentrace i hazardu. To vše činí rybaření opravdu vzrušujícím.
Můžete doporučit našim čtenářům nějaké rybářsky zajímavé italské destinace?
U nás v Itálii jsou neskutečné možnosti pro všechny druhy rybařiny. Můžete rybařit v alpských řekách, ale také na zajímavých místech na Sícilii. Je mi jasné, že v zahraničí je Itálie známá hlavně díky veletoku Pád a velkým sumcům, ale už méně rybářů ví, že se zde dá chytit i velmi unikátní forma pstruha – pstruh mramorový.
Na popularitě stále více stoupá lov kapra i black basse. Většina jezer v Itálii je těchto ryb plná. Vyhlášená jsou jezera okolo Mantovy. Také štika je ryba, kterou italští rybáři velmi rádi loví. Velmi dobrá štičí místa jsou jezera: Lago di Endine, Lago di Veverone a jezera v blízkosti Říma jako Lago di Bolsena nebo Lago Trasimeno.
Kapitální pstruhy je možno chytit v jezerech Lago Maggiore a Lago di Como, kde ostatně žije většina evropských rybích druhů. Osobně miluji lov pstruhů v Alpách. V Itálii máme mnoho malých i středních říček s bohatou obsádkou pstruhů potočních a duhových. Máme zde i speciální endemické druhy v malých horských jezerech, jako například v jezerech Val d’Ossola, Valtellina nebo Valsesia.
V Liguii jsou rovněž vynikající místa pro lov kapitálních pstruhů. Centrální oblast Itálie je pravděpodobně nejlepší oblast pro lov kapitálních štik a velkých kaprů.
Samostatnou kapitolou je možnost mořského rybolovu. Jak všichni víte, Itálie je obklopená mořem a tak je zde dostatek prostoru pro lov zajímavých rybích druhů i využívání různorodých technik. Velmi populární pro mořské vláčení je Sardinie a Ligurie, loví se zde především tuňák toskánský, ale také amberjack a barakuda a samozřejmě Sícilie, kde velké tuňáky loví především profesionální rybáři.
Výčet možností by mohl být mnohem, mnohem pestřejší, ale věřím, že ten můj stačí k tomu, aby čeští rybáři začali objevovat Itálii jako velmi zajímavou a pestrou rybářskou destinaci. Ale pozor! Získat povolení k rybolovu v Itálii je trošku komplikovanější, nicméně vše lze vyřešit v krátké době – ostatně jako vše v Itálii…
To znamená, že se zastavíte v nejbližším baru, dáte si nějaký drink a kávu a zeptáte se na místo, kde se dá nejlépe chytat. Pravděpodobně vám povolenku prodá sám majitel baru. Pokud chcete plánovat svoji výpravu pečlivěji, můžete si vše prověřit na internetu.
Diskuze k článku (0)