Text: Dalibor Marounek foto: autor
Helmovka sněhonohá (Mycena niveipes)
Roste (nehojně) v lužních lesích, kolem potoků a především v teplejších oblastech od dubna do října. Klobouk dorůstá do průměru až 60 mm. Je brázditý, hygrofánní (za vlhka tmavší, za sucha blednoucí), prosvítavě rýhovaný – v mládí hnědý, později šedohnědavý a na okraji krémový až bělavý. Lupeny jsou bílé, našedlé a řídké. Třeň bývá vysoký až 80 mm, je křehký, barvou bělavě hedvábně lesklý. Bělavá dužnina je křehká s výrazným nitrózním (dusičným) zápachem a s nevýraznou chutí. Roste především na tlejícím dřevě listnáčů.
Helmovka sádrová (Mycena cucullata)
Jde o drobný druh rostoucí od května do listopadu na vlhčích stanovištích, často v olšinách. Klobouk bývá široký až 30 mm. Nejprve má zvoncovitý tvar, později bývá až plochý, jemně ojíněný, prosvítavě rýhovaný, barvou bílý. Husté lupeny jsou krémově bělavé. Štíhlý a křehký třeň bývá vysoký i 80 mm, je ojíněný, barvou bělavý až krémový. Bílá dužnina je křehká, voní po bylinách, popřípadě nasládle. Chuť je nevýrazná, někdy nahořklá. Druh roste nehojně v početných skupinách nebo trsech na tlejícím dřevě, ale i v bylinném detritu.
Helmovka šedolupenná (Mycena aetites)
Druh roste většinou mimo les na vlhčích travnatých stanovištích, většinou od května do listopadu. Klobouk bývá široký až 30 mm, je brázditý, rýhovaný, barvou šedý, šedobílý, popřípadě šedohnědavý a na dně rýh tmavší. V závislosti na vlhkosti prostředí je barva klobouku variabilní a za vlhka upoutá pozornost kontrastním rýhováním. Lupeny jsou břichaté, barvou šedé a na ostří bělavé. Křehký třeň je vysoký až 60 mm, barvou šedohnědý, v horní části světlejší. Dužnina je našedlá a voní nakysle až po ředkvích. Po těch i chutná. Roste v menších skupinách v trávě, mechu a někdy i v řídkých lesích.
Všechny tři popsané druhy jsou nejedlé, ostatně jako většina helmovek.
Diskuze k článku (0)