Text: převzato z bbc.com, překlad: David Štrunc, foto: Pixabay
S rostoucí lidskou populací se zvyšuje i spotřeba rybích produktů. Moře a oceány však nejsou bezedné a pokud je chceme zachovat i pro budoucí generace, je třeba dobře plánovat, kolik živočichů odlovíme, abychom do citlivého ekosystému příliš nezasáhli.
Neudržitelná situace
„Byznys s rybími produkty je na vzestupu,“ řekl David Shenson, prezident Sterling Caviar, který vlastní čtyři rybí farmy v Kalifornii. Na farmách chová jesetery na kaviár. Tím ulehčuje divoké populaci jeseterů, kterých tak není potřeba odlovit takové množství.
Podle údajů Světového fondu pro ochranu přírody je právě jeseter jednou z velmi ohrožených ryb. Jejich počet v divoké přírodě klesl za poslední století o 70 %.
„Jednoduše řečeno, docházejí nám ryby,“ řekl Daniel Pauly, profesor rybolovu na Institutu pro oceány a rybolov na Univerzitě v Britské Kolumbii. „Navíc se situace každým rokem zhoršuje. Před staletími bychom se mohli živit pouze lovem volně žijících živočichů. Ve 21. století by to však znamenalo nalovit zvířata pro 10 miliard lidí. A to je absurdní.“
Jak z tohoto problému ven? Jedno řešení se nabízí. V laboratořích je v současné době experimentálně vytvářeno maso ryb, které by se dalo použít například do rybích koláčů nebo rybích prstů.
Kmenové buňky
Kmenové buňky jsou naprosto jedinečné v tom, že se z nich může stát jakákoli buňka v těle. To znamená, že pokud ji správně naprogramujete, vznikne z ní buňka svalová. Pokud takových buněk naprogramujete mnoho, vznikne vám kus svaloviny, kterou si můžete dát k večeři.
„Představte si to jako 3D tisk, ale my tiskneme rybí svalovinu,“ vysvětluje Michael Selden, generální ředitel a spoluzakladatel začínající firmy Finless Foods.
Výsledný produkt vypadá jako rybí mleté maso. Pokud bychom chtěli vypěstovat celý filet, museli bychom programovat buňky i na kosti a krev a to zatím není proveditelné.
Diskuze k článku (0)