Feederový terč a jeho domácí výroba

Text: Petr Šindelář, foto: autor

Přesto však nastává jedna situace, kdy je podle mě  feederový terč nenahraditelný. Jedná se o noční lov na stojatých vodách. Jelikož ve tmě není špička prutu vidět, právě terč je nadmíru vhodná pomůcka. Umístí se několik centimetrů před špičku, tu nasvítíme baterkou tak, aby na terč vrhala svůj stín. I když instalace v nepříznivém terénu může být trochu náročná, tak tato metoda nabízí naprostý komfort – tedy pokud neselže baterka…

Stín špičky prutu a jeho případné pohyby sledujeme na feederovém terči jako na obrazovce. Kdo to vyzkoušel, potvrdí, že lov je ještě napínavější než sledování samotné feederové špičky.

Existuje ještě jedna, zdánlivě jednodušší možnost, která se mi však v praxi příliš neosvědčila. Tou je umístění chemického světýlka na špičku prutu. V tomto případě jsem sice špičku krásně viděl, ale v naprosté tmě proti černému pozadí nebylo možné dost dobře určit, jestli se špička hýbe, nebo ne. Po půlhodince ostřížího sledování byl můj zrak naprosto vyčerpán a připadalo mi, že se špička chvěje neustále, což by bylo příjemné, kdyby se nejednalo o rybářskou fata morganu.

Jiná situace nastává při lovu v proudu. Abychom omezili vliv proudu na vlasec, musíme prut postavit špičkou nahoru, čímž dosáhneme toho, že většina vlasce zůstává nad vodní hladinou. Feederový terč v tomto případě pozbývá smysl, neboť (umístěn u země) špičku prutu nezobrazí.

Dobráka, který by stál kamarádovi před špičkou směřující kamsi vzhůru (v jedné ruce s terčem a v druhé s baterkou) jsem ještě neobjevil. V této situaci poměrně úspěšně využívám již výše zmíněného chemického světýlka v kombinaci s rolničkou. V rybářských potřebách je možné koupit rolničku s již zabudovaným nástavcem pro chemické světlo.

Teď ale zpět k feederovému  terči… Nevím, jaká je situace na trhu nyní, ale před několika lety, když jsem tuto pomůcku po okolních prodejnách sháněl, jsem si připadal, jako kdybych si chtěl od řezníka koupit zmrzlinu. A tak jsem si pomohl sám… I když se svým výrobkem na luxusní rybářský trh určitě neprorazím, jeho příprava je jednoduchá. Doslova za pár korun mám to, co potřebuji. A co mi úspěšně slouží již několik let.

K výrobě budeme potřebovat plastovou desku (něco na způsob tvrdých podložek do sešitu nebo podložek pod modelínu), jednu starší, již nepoužívanou rybářskou vidličku (pokud možno vysunovací), dva pásky plechu (přibližně 2×4 cm), jeden šroubek (M4 naprosto postačuje), křídlovou matku, popřípadě dvě podložky, kružítko a lihový fix.

Pokud máme, tak i vrtačku a svářečku. Pokud ne, svěříme tyto jednoduché úkony šikovnému a vybavenějšímu kamarádovi.

Samotný terč vystřihneme z plastové desky. Rozměry 15×15 cm jsou dostačující. Osami spojíme středy protilehlých stran. V jejich průsečíku se nachází střed budoucího terče. Do něj zapíchneme kružítko a tvoříme libovolné množství kružnic od středové (nejmenší) až po obvodovou (největší). Plochy mezi nimi vybarvujeme lihovým fixem (kontrastní barvou, pokud je deska bílá, volíme tmavý fix). Vybarvujeme vždy ob jedno mezikruží.

Když jsem měl terč hotový, začal jsem přemýšlet, jak ho usadím před prut. Nakonec přišla ke slovu stará rybářská vidlička. Měla by to být taková vidlička, kterou můžeme postrádat, neboť touto drobnou úpravou se, z hlediska původního využití, znehodnotí. Vhodné je, pokud je vidlička vysouvací. Můžeme tak regulovat výšku posazení terče s ohledem na postavení špičky prutu.

Do obou plechů vyvrtáme ve středu otvory a jeden z plechů přivaříme na horní konec vidličky, přímo k držáku prutu. Druhý, volný plech spojíme s tím pevným pomocí šroubu a křídlové matky. Mezi oba plechy vložíme terč a matku dotáhneme. Další výhodou této pomůcky je, že v batohu nezabírá téměř žádný prostor. Samotný feederový terč ukládám do kapsy batohu společně s rybářskými doklady a vidličku dávám do pouzdra k ostatním běžně používaným vidličkám.