Feeder je úžasná technika a platí snad na všechny ryby. Uspějete s ním i na zcela zapomenutých, „neochytaných“ vodách a „loužích“. Na těch, které máte třeba za domem, ale nikdy vás nenapadlo na nich chytat. Teď, když kvůli pandemii nesmíme za hranice obce, je tahle možnost o to lákavější.

text: Jiří Kadubec

Mám na mysli takové vody, které nepatří do svazového či soukromého režimu. Jak taková voda vznikne? A proč je i docela dobře zarybněná? Většinou za to může velká voda, která zaplavila kupříkladu lesní prohlubeň a přinesla s sebou i ryby a další vodní živočichy. A třeba je i štěstím, že původní prohlubní vedlo koryto lesního pramínku. Po čase se celá „nádržka“ uzavřela a začala existovat sama o sobě.

Okoun říční na zapomenuté vodě, foto: Vladimír Urban

Divočina za domem

Nikdo tam neloví. Kolem procházejí jen houbaři. Ryby v takových vodách jsou velmi plaché. I když je nějaká voda téměř titěrná, třeba 40×15 metrů, zdejší ryby k záběru jen tak nepřesvědčíte. Dokázaly se přizpůsobit těžkým podmínkám. Mezi nimi najdeme plotičky, karásky, líny i okouny. Jiný druh jsem v podobných vodách zatím nezpozoroval a ani neulovil.

Neviditelný rybář vyhrává

Rybář zde spíše vypadá jako indián, který ve skrýši trpělivě čeká na svou kořist. Když při lovu na takové panenské vodě budete dodržovat několik pravidel, úspěch vás nemine. Musíte být naprosto neslyšitelní i neviditelní. Zdejší ryby nejsou zvyklé na ruch automobilů. Jednou za uherský rok kolem projede lesní nakladač či tažní koně s kmeny stromů. To je vše. Ticho a dobré maskování je zde prostě nejdůležitější.

Lín obecný, foto: Vladimír Urban

Co s krmítky?

Druhým pravidlem je, že byste neměli používat krmítka. Bohatě postačí zátěž o 10-20 g, ta udělá lepší práci než plně naložené krmítko. Krmení je ideální doplňovat pomocí krmných koulí ve velikosti pingpongového míčku. Ryby se tak méně plaší a vzhledem k tomu, že tyto přírodní rybníčky jsou poměrně malé, netrvá dlouho, než návnadu i nástrahu najdou.

Tyhle ryby žerou všechno

Jakou nástrahu vybrat? Poslouží téměř všechno. Prostě to, co máte po ruce, co zbylo z poslední vycházky. Žádná věda. Ryby takových chudých vod zpravidla vybíravé nejsou a zavděčíte se jim kteroukoliv nástrahou. Nejlepší jsou žížaly i masní červi, ale stejně dobře poslouží kousek housky nebo kukuřice. Při lovu využijte veškeré znalosti, které jste s feederem získali. V zapomenutých vodách platí stejná pravidla, jako při lovu kupříkladu na rybníku.

Karas stříbřitý, foto: Vladimír Urban

Když dravci nestíhají

Lov na takových vodách je nádherný, napínavý, je skutečnou výzvou. Pokud se v nich nějaký druh přemnoží a dravci nestíhají jeho regulaci, ulovíte i rybku trpasličí délky. Zapomenutých rybníčků je u nás tolik, že je nespočítáte. Nové vznikají, jiné zanikají, zejména ty, které nemají přítok. Rybařina je v tomto případě krásnou vzpomínku na pionýrské časy, kdy ještě bylo co objevovat a hledat.