Potkal jsem ho při rybaření na Balkáně. Tehdy jsem toužil po skalpu hlavatky. Marně. Touha ale od Markuse přinesla alespoň spoustu inspirativních informací o způsobech lovu a života této legendární ryby. Markus mně byl nápomocný nejenom radou, ale i nástrahou ze své kouzelné skříňky šidítek na velké dravce.

text: Radek Matouš

Až později jsem se dozvěděl, že německý parťák je i tak trochu rybářským profíkem, navíc novinářem. V roce 1996 se zúčastnil MS (Fishabil) ve Francii, kde obsadil pěkné osmé místo. Pak řadu let testoval rybářské výrobky.

Má za sebou mnoho článků v renomovaných zahraničních časopisech a od roku 2012 pořádá workshopy s rybářskou tématikou a působí jako průvodce ve svém konceptu Líná žába (www.lazyfrogfish.de). Jenže Markus není líný. K vodě pravidelně bere i svého devítiletého syna, z něhož určitě bude také rybář.

Tak se nám představ, Markusi…

„Narodil jsem se v roce 1974 a mohu říci, že rybaření prochází celým mým životem nějak tak, jako tě provází nejlepší kamarád, kterého znáš od dětství. Máte svá tajemství, prožili jste společně dobré i zlé a při některých vzpomínkách vám ještě dnes tuhne krev v žilách. S tátou jsem na ryby chodil už ve třech letech. A na ryby s ním chodím dodnes.

V posledních třiceti letech jsem toho u vody zažil opravdu hodně. Vždy jsem se snažil, a bude tomu tak i v budoucnu, jít vlastní cestou. Nebavilo mě chytat tam, kde jsou zástupy rybářů. Kde musíte ve frontě čekat, až se uvolní nějaké lepší místečko. Dávám přednost objevování nových rybářských destinací, neokoukaným rybím druhům, technikám a nástrahám.

Už například samotný lov hlavatek na Balkáně může být pro některé z nás celoživotní vášní a rybářským posláním. Je úžasné, že jsou před námi stále nějaké výzvy. I proto se snažím svůj čas strávený na rybách neustále optimalizovat.“

Kde rád chytáš?

„Rybařím hlavně v Evropě. Projíždím Německo, Rakousko, Švédsko, Irsko, Francii, Slovinsko, Černou Horu, Bosnu a Hercegovinu, Chorvatsko a Itálii. Mnoho dalších zemí mám ještě v plánu. Na rybách se řídím pravidlem: Věř svému instinktu a využij svůj rybářský den naplno.

štika
foto: archiv Markuse Schmidta

Při krátkých výpravách se věnuji hlavně vláčení a muškaření, při delších pak využívám i jiné techniky a věnuji se více rybím druhům. Lov candátů, štik a sumců má své neodolatelné kouzlo, zrovna tak jako lov lipanů nebo úhořů. Snažím se proto dozvědět o každém rybím druhu, který lovím, co nejvíce informací.“

Co tvé úlovky? Jaké ti udělaly největší radost?

„Úžasnou vzpomínku mám na svého prvního kapra o hmotnosti přes 10 kg, kterého jsem chytil ve svých deseti letech na plavanou. Nikdy nezapomenu ani na svého prvního šupináče o hmotnosti přes 20 kg, toho jsem chytil o jedenáct let později. Sám dobře víš, že k rybaření leckdy potřebuješ štěstíčko.

úlovek
foto: archiv Markuse Schmidta

To se na mě usmálo opět při lovu kaprů, kdy jsem náhodně ulovil sumce v délce 2,34 metru. Vážil 90 kg! Myslím, že to byl v té době největší sumec ulovený na udici v Německu. Věnuji se také lovu candátů, zejména v oblasti mého trvalého bydliště. V posledních dvaceti letech jsem ulovil bezpočet kapitálních candátů, kteří vážili mezi 7 a 10 kg.

Nejvíce jsem jich chytil při stmívání v listopadu, prosinci, lednu a únoru. Nerad bych opomenul štiky, ty jsou samostatnou kapitolou. Je úplně jedno, zda lovíte v brakických vodách, na jezerech či v řekách, tohle torpédo se vám vždy postará o senzační zážitek. Těší mě i úlovky velkých rakouských lipanů a v posledních časech rád chytám i okouny. Letos jsem jich při čtyřech vycházkách dostal na šedesát! Většinou měřili 25 až 45 cm, byli tam i nějací padesátníci.“

Trochu mě překvapuje, že ti v těch výčtech chybí hlavatka...

„I u vás se přece říká – to nejlepší nakonec. Hlavatka je pro mě jedna velká inspirativní záležitost. Jde o zcela unikátní druh, který se vyskytuje pouze v určitých oblastech a není jednoduché ho chytit. Mezi rybáři je to ryba tisíce hodů. Lovu hlavatek se věnuji asi osm let.

Moje nejoblíbenější destinace jsou na Balkáně – řeka Sáva ve Slovinsku, Sana v Bosně, Tara v Černé Hoře a Drina v Srbsku. Mohl bych ale samozřejmě vyjmenovat na dvě desítky dalších skvělých vod. Hlavatky mají ve zvyku lovit a konzumovat potravu vždy na stejném místě. Pokud ho znáte, máte velkou výhodu.

Pak je potřeba jenom najít ten správný čas k lovu. Dobré podmínky jsou při zakalené vodě. Nebo při stmívání. Nástrahu musíte vést velmi pomalu a stejným tempem. Čím pomaleji, tím lépe. Záběry jsou někdy jen těžko postřehnutelné. Pokud už hlavatka zabere, většinou ji máte pevně na háčku, tak jako já svůj poslední, 19kg úlovek.

Hlavatky plují většinou vedle kořisti a berou velmi čistě. Ostré a tvrdé útoky patří mezi ty nejvíce adrenalinové zážitky, ale většina jich končí nedobráním. Moje prozatím největší královna, kterou jsem chytil letos v lednu, zabrala velmi pomalu a klidně přímo na zlomu do tišiny mezi velkými kameny. K úspěchu vám leckdy pomůže domorodý průvodce, jako mně dlouholetý kamarád Velibor Ivanovič. Ten vás zavede až k rybám.“

Co tvé rybářské sny?

„Těch mám hodně. Obdivuji lovy zajímavých rybích druhů v exotických zemích, třeba lov mašírů v Indii, sumců a arapaim v Amazonii, lov mečounů v Karibiku, popřípadě lov velkých pstruhů a lososů v Grónsku. Musím se smát, ale seznam mých snů by velmi rychle překročil formát tohoto rozhovoru.“

Když se řekne Česko, co tě napadne jako první?

„Jméno Jakuba Vágnera. Je rybářem, který si splnil sen tím, že ho zrealizoval. Rád bych šel podobnou cestou, ale mám ženu a dvě malé děti, které chtějí svého tátu také občas vidět. Ale upřímně, stěžovat si nemohu. Svého koníčka si užívám nad míru i díky manželce.“