Exotické ryby – mohou být zdrojem nemocí našich ryb?

Kdo má aspoň nějakou zkušenost s akvarijními rybkami nebo jezírkovými chovanci, obyčejně s nimi nezažil pouze radostné chvilky, ale občas i nepříjemnosti v podobě nemocí.

text: Jozef Májsky

Předpokládám, že část z rybářů prošla ve svém životě akvaristickým obdobím a u některých patří barevné exotické rybky stále k běžnému inventáři domácnosti. V bytě se totiž dají chovat podstatně snáz než naše studenomilné druhy.

Asi nebudu sám, kdo si položil otázku, zda může za jistých okolností docházet k přenosu rybích nemocí z exotických chovanců na volně žijící ryby v našich řekách a jezerech, resp. k transferu patogenů a parazitů v opačném garde.

I naše odborná literatura totiž příliš nerozlišuje mezi původci rybích nemocí známých u našich studenovodních ryb a u teplomilných exotických druhů.

Třeba poměrně časté onemocnění lososovitých ryb – hexamitózu, má na svědomí bičíkovec Hexamita salmonis, který se uvádí i jako původce této nemoci u mnoha druhů akvarijních ryb, třeba terčovců, ale často ji způsobují i příbuzné druhy z rodu Hexamita, Spironucleus nebo Octomitus.

U nich nebo i dalších cichlid se projevuje tato choroba střeva i sekundárně vypadáváním tkaniva a vznikem děr především na hlavě – odtud i název „děrová choroba“.

Z výzkumu, který provedli košičtí parazitologové na akvarijních rybách importovaných z asijských pěstíren, vyplynulo, že právě bičíkovec Hexamita sp. se vyskytoval u 50 % ryb napadených parazitickými prvoky.

Jaký druh bičíkovce z rodu Hexamita si ve velkém dovážíme do našich akvárií si zatím asi netroufnou říct ani specialisté, ale spíš to nebude H. salmonis.

Protože za léta akvaristické praxe jsem si snad pouze jednou zavlekl do akvária s naloveným zooplanktonem, ve kterém bylo i pár kousků rybího plůdku, dalšího prvoka – nálevníka kožovce Ichthyobodo multifiliis, způsobujícího u ryb ichtyftiriózu, známou i jako „krupička“.

Na danou problematiku jsem se zeptal dlouholetého přítele, zkušeného akvaristy a veterináře MVDr. Petra Košutha, který byl i v kolektivu vědců zkoumajících výše zmíněné bičíkovce Hexamita.

Podle výsledků jeho bohaté praxe je přenos nemocí z akvarijních ryb na naše druhy málo pravděpodobný, protože se jedná obyčejně o parazity druhově specifické, adaptované na tropické druhy ryb, což je i případ zástupců rodu Hexamita.

Samozřejmě že i zde se ale občas objeví výjimky. O jedné z nich jsem se zmínil v článku o koi kaprech, s nimiž se z Japonska do Evropy zavleklo nebezpečné onemocnění kaprů. Má je na svědomí koi herpes virus (KHV).

Ovšem koi kapři nejsou typickými tropickými rybami. Naopak, přenos nemocí z našich ryb na exotické druhy chované v akváriích je možný a akvaristé se s ním setkávají pravidelně. Platí to třeba v případě některých parazitických červů.

S živým krmením jsem si opakovaně před léty zavlekl do akvárií žábrohlísty z rodu Dactylogyrus, které lze ale naštěstí poměrně lehce zlikvidovat pomocí pár mililitrů formaldehydu nebo FMC roztoku. Formaldehyd je jeho součástí, ale je třeba ho dávkovat opatrně, protože při teplotě nad 15 ^oC je velice toxický.

Napadené, těžce dýchající ryby s odchlípenými žaberními víčky se tímto zásahem vyléčí za pár hodin. Musíme mít ale na paměti, že jejich vajíčka léčbu přežijí, proto je nutné ji opakovat. S příbuznými druhy z rodu Gyrodactylus se vypořádáme snáz, protože jsou živorodé.

Celkem nedávno se zase P. Košuth setkal s napadením terčovců tasemnicí Bothriocephalus sp., která rovněž pochází z našich vod. Jejím mezihostitelem jsou buchanky, proto si může chovatel původce botriocefalózy zavléct do akvária celkem snadno s naloveným zooplanktonem.

Známým zdrojem různých rybích nákaz jsou i červi z čeledi nitěnkovití (Tubificidae). Přestože buchanky i nitěnky patří k nejběžnějším krmivům akvarijních ryb, výskyt tasemnic je v akváriích poměrně vzácný.

Příkladů by se jistě našlo víc a o jednotlivých případech by se dalo pohovořit detailněji, protože životní cykly většiny rybích parazitů jsou často velice zajímavé.

Jak z nastíněné problematiky vyplývá, naše poznatky o uvedeném přenosu rybích nemocí jsou dost mezernaté a ukazuje se, že parazitologové mají před sebou ještě hodně práce.