Text: René Plzák, foto: www.buenavista.cz, Pavel Straka
Skamarádili jsme se
V uplynulých pěti letech jsme pak s Romanem Matulou strávili mnoho času. Nejčastěji na rybách. Na jedné výpravě Roman při vábničce rozvíjel spekulativní diskuze o vnímání dravců zvuku pukání.
Pozvolna se ohýbající špička kvalitního prutu donutila hyperaktivního Romču k velice razantnímu záseku právě ve chvíli, kdy na obrazovce reagovalo několik sumců. Mírný vánek posouval naši loď proti pomyslnému proudu a houpající se loď společně s obrovským tahem pod hladinou mu nedovolily vstát. Proto nejprve zdolával vkleče.
Přestal jsem sledovat echolot, na jehož displeji se zobrazovalo něco monstrózního. Mistr (jak se zdálo) odlepil rybu od dna a pomalu s absolutně ohnutým prutem bojoval s něčím, co nazýval mezi hlasitými výdechy jako hovado.
Metr po metru se vrací šňůra na cívku multiplikátoru a celá posádka netrpělivě očekává výpad exempláře u hladiny. Napětí se dá krájet a já jsem připraven vylovit zvíře nadpozemské velikosti.
Tajemství olivovníku
Něco už vidím. A o pár vteřin dříve než ostatní. Ale nechce se mi to říci nahlas. Avšak ve stejném okamžiku se vynořují nad hladinu větve kdysi košatého olivovníku obaleného místo svěže zelených plodů odpornými mušlemi. Lovec stromků a dřevin (jak jsme si ho všichni po zbytek dne dobírali) rudý vzteky i vysílením prská jako přidušený křeček a já mám mezi chechtající se posádkou jen malou šanci rozumět všem ostravským nadávkám.
Samozřejmě si nic vtipnějšího nemohou představit ani zbylí dva lovci a i po letech se dusím smíchem při vzpomínce na slova vítěze u fotografování: „Vy chuji, eště mě s tou sukovici foťte. Asi vam zahřeju líce, jestli toho ihned nenechate!“ Po krátké pauze náš divoch v lovu pokračoval.
Následující záběr mistr proměňuje s klidem Angličana a se slovy: „Vysmykam tě, slizoune, z teho dna jako užovku na sanich!“ Po pěti minutkách vytahuje krásného sumce na hladinu. Vylovuji rybu, kterou na dně plavidla co nejrychleji měříme. Poctivých 173 cm stojí za přípitek a my přeplouváme na jiné místo, posilněni douškem slivovice.
Další a doposud poslední společný týden
Ten jsme prožili v novém zařízení pro rybáře Buena Vista, kde mi Romča nabídl pomoc při přestavbě domku. O rybaření nikdo moc nemluvil, ale ve skrytu duše bylo, jak se říká, až na prvním místě. Obklady v koupelně připomínaly spíš nezdařenou mozaiku, ale válející se sumci 50 m od našeho domu byli příliš silným magnetem.
Pravda, zimní období bývá v západní části Aragonu nevyzpytatelné, proto musím uznat, že vhodných dnů pro rybolov moc nebylo. Dlouhé večery vybízely k nejrůznějším hrám, které nekončily vždy v souladu s časným vstáváním a vyplutím za rybolovem.
Třetího dne, kdy v kuse probíhaly noční dýchánky i rybolov bez odpočinku, vstává opět jako první hyperaktivní ostravský Kalle, jak ho prý krajané dnes nazývají. Poskakováním okolo našich postelí a věčnými výkřiky o bandě lenochů si řekl málem o sedativa.
Co dodat na závěr?
Snad tato řada zážitků posune každého z nás o malý krok někam, kde si přejeme být, ale někdy máme nejistý pocit, že to či ono asi zvládnout nepůjde. Nezkrotná vůle nenápadného rybáře je pro mě důkazem obrovské síly.
Stejně jako před lety pro Romana Matulu něco znamenala naše jména ve sféře sumcaření, tak jeho boj mám já v pomyslném žebříčku zdolávání na prvním místě pod kolonkou, která se jmenuje NEJVÍC.
Diskuze k článku (0)