Tak se milovníci lovu dravých ryb na mimopstruhových vodách konečně zase dočkají svého vytouženého svátku. V půli června se už mohou vydat na stojaté i tekoucí revíry a pokusit se pomocí přívlače nebo nastražené rybky ulovit nějakého predátora.

text: Josef Jehlička

Podle charakteru revíru lze většinou odhadnout výskyt konkrétního druhu dravců, nějaké to překvapení ale k rybařině také patří. Vydáme se tedy na štiky, na candáty, zkusíme obelstít opatrného bolena nebo mohutného sumce? Zajímavou výzvou je i lov okounů a dalších ryb, dravce najdeme bezpochyby v každém revíru.

Kde je budeme hledat?

Pokud vyrazíme naslepo, nějakého dravce můžeme s trochou štěstí ulovit, ovšem bude to svým způsobem necílený, náhodný lov. Chceme-li zvýšit pravděpodobnost úspěchu, měli bychom se zamyslet nad několika důležitými faktory. Jedním z nich je volba vhodného revíru s ohledem na konkrétní cílovou rybu. Nebo se naopak můžeme zaměřit na určitý druh ryby s ohledem na charakter a zarybnění revíru.

Zní to komplikovaně? Nic složitého na tom ale není. Pokud máte v dosahu oblíbený revír, který dobře znáte a nebudete tam lovit poprvé, určitě víte, kteří dravci tam žijí. Výhodou je i znalost vhodných míst k lovu, která se u různých rybích druhů mohou docela odlišovat, ušetří nám spoustu času a hledání. Na vyhlášených revírech bývá sice při zahájení docela tlačenice, ale za pár dnů zvýšený tlak opadne, buďte bez obav.

Na tekoucích vodách jsou oblíbenými místy zejména jámy pod jezy, místa v blízkosti padlých stromů, zatopených balvanů a křovin, u přítoků a vyústění stružek, u zakotvených loděk a plovoucích mol, pod mostky nebo ve vymletých tůních, jež často nejsou na první pohled patrné.

divoká řeka
foto: David Mašek

Kde jsme ulovili v některé z minulých sezon pěkného dravce (nebo se to podařilo někomu z kolegů), tam bude velká šance najít dalšího. Na stojatých vodách se zaměříme i na terénní zlomy pod hladinou a původní zatopené koryto včetně jeho okolí.

Štika je asi nejpopulárnější

Už dávno minuly doby, kdy štika číhala téměř u každého rákosí a padlého kmene, ale přesto zůstává jednou z nejoblíbenějších cíleně lovených dravých ryb. Na hůře přístupných místech má větší šanci dorůst atraktivní velikosti, zvlášť pokud je místo dostatečně úživné a poskytuje dravci bohatý výběr potravy v podobě drobnějších rybek i dalších vodních živočichů.

Už odrůstající štika je výrazně teritoriální rybou a nesnese ve svém lovišti dalšího jedince stejného druhu, často se dokonce dopouští kanibalizmu. Menší štika se tedy může zachránit jen tím, že se urychleně přestěhuje na jiné, dosud neobsazené místo, jinak se brzo stane kořistí větší příbuzné.

Na rozdíl od pstruhových vod není možné vysazovat štiky rovnou v lovné velikosti, jako násada jsou dostupné spíše ryby značně menší a musejí teprve dorůst. Buďme tedy při zacházení s ulovenými štíhlaty opatrní a co nejšetrněji je zbavujme háčků, vždyť právě v nich se skrývá naděje na úlovek trofejního dravce, jen si prostě budeme muset počkat.

Pokud má štika dostatek potravy, roste velmi rychle. Ačkoli je to agresivní dravec, i tak se ale brzo naučí opatrnosti. Pokud se s ošidnou rybářovou nástrahou setká vícekrát a následně dostane svobodu, stane se mnohem opatrnější a vybíravější.

dravá štika
foto: Ivo Novák

Na začátku sezony lovu dravců však nebývá velký problém tuhle žíhanou krasavici vyprovokovat vhodně nabídnutou a vedenou třpytkou, wobblerem nebo jinou vláčecí nástrahou. Velmi dobře fungují i nástrahy z měkkého plastu – jig, twister, kopyto či smaček.

Máme-li k dispozici loďku, budou naše možnosti značně větší a hlavně dokážeme své nástrahy nabízet i v místech, kam rybáři ze břehu nedohodí. Můžeme vyzkoušet stále populárnější vertikální (svislou) přívlač a ve výhodě jsme bezesporu i v případě, že dojde k vázce. S loďkou lze provádět pokusy o vyproštění drahocenné nástrahy z různých úhlů a zvýšit tak pravděpodobnost jejího uvolnění.

bellyboat
foto: Ivo Novák

V posledních letech se kromě loďky rozšířilo i používání snadno transportovatelného a cenově dostupného bellyboatu. Při lovu štik bychom měli brát v potaz ostré zuby predátora a používat vhodné kovové lanko nebo kevlarový či fluorkarbonový návazec. K vylovení menší štiky spolehlivě poslouží prostorný podběrák, na větší rybu jsou vhodnou pomůckou vylovovací kleště. Samozřejmě to jde i uchopením za hlavou, ale chce to praxi.

Menší štiky většinou bez problému odháčkujeme ve vodě, jen pozor na vyčnívající volné hroty trojháčku, které mohou způsobit nepříjemné zranění. Vylovovacímu háku se raději vyhněme. V rukou nezkušeného lovce může způsobit rybě nenapravitelné škody.

Zajímavou pomůckou je vylovovací kolébka, používaná v zahraničí především při lovu z loďky. Jde vlastně o dvě držadla, mezi nimiž je natažena bezuzlíková síťovina. S trochou zručnosti tato pomocnice umožní vylovení i opravdu velkého dravce bez rizika poškození nebo ztráty ryby.

Candát je ryba tajemná a náladová

Vydat se na candáty a skutečně je ulovit? To znamená mít buď opravdu bohaté znalosti o revíru a o způsobu života candátů, nebo mít ono příslovečné štěstí a být ve správnou chvíli na správném místě. Pokud se jedná o období zvýšené aktivity, candáti občas opustí své oblíbené hlubiny a vyjedou za kořistí i na kraje mělkých úseků, kde se většinou prozradí zvlněním hladiny při lovu drobných rybek.

Potom je třeba neváhat a hned využít situace, aktivita candátů většinou totiž nebývá dlouhodobá. Při vláčení použijeme především potápivé wobblery, rotační třpytky a těžší plandavky, jigy i twistery. Mnohdy jsou velmi účinné i rybí cáry, vedené těsně u dna.

candát obecný
foto: Ivo Novák

Nehrozí-li uváznutí, je možné před vláčenou nástrahu zavěsit na boční přívěs zátěž. Kromě své primární funkce navíc kalí dno a pomůže tak vzbudit zájem dravce. Candát bývá aktivní především brzo ráno, přes den ho najdeme spíš v hloubkách a málokdy jeví příliš velký zájem o naše nástrahy. Navečer se ale vydává za kořistí i do mělčin a nebývá osamocený.

Na začátku sezony se můžeme lovu candátů věnovat úspěšně prakticky po celý den, pokud nedochází k výraznému kolísání hladiny nebo velkým výkyvům počasí. Poměrně často se candáti loví i na mrtvou rybku, nahozenou na dno v nejhlubším místě řečiště. Pokud už se k tomuto způsobu lovu rozhodneme, vždy je vhodné použít většího jednoháčku a zasekávat bez zbytečné prodlevy.

Ovšem candát je opravdu velice citlivá a choulostivá ryba. Asi víte, že vytáhnete-li ho rychle z větší hloubky k hladině, jeho šance na přežití je téměř nulová. I proto se snažme rybu, kterou si nehodláme ponechat, zbavit háčku vždy co nejšetrněji.

Candáta lze vylovit snadno i holou rukou, drsný povrch šupin umožňuje dostatečně pevné uchopení i při mírném stisku. Nepočítáme-li s pravděpodobným záběrem štiky, není zapotřebí ani lanko, zuby candáta nejsou zdaleka tak ostré a překousnutí návazce nehrozí.

Bolen o sobě dá vědět

Prozradí se typickým tlučením a do stran stříkající vodou. Pokud budeme dostatečně opatrní, máme potom značnou šanci elegantního dravce ulovit. Svou kořist vyhledává u hladiny a v horní části vodního sloupce, je však velmi opatrný a má skvělý zrak. To znamená dokonalé rybářovo krytí, minimum pohybů a samozřejmě i pořádnou dávku trpělivosti.

bolen dravý
foto: Ivo Novák

Někdy naše nástrahy bolena prostě nezajímají, a přitom si v jejich blízkosti spokojeně projíždí nebo přímo loví. Buďme trpěliví, někdy pomůže vhodně zvolená nástraha, jindy opakované hody a dravec se nakonec splete.

Tím ovšem lov zdaleka nekončí, hned po záseku bychom se měli připravit na tvrdý a razantní odpor. Sice se výskoků nad hladinu nedočkáme, ale velký bolen si dokáže z navijáku vytáhnout pořádný kus vlasce nebo šňůry! A my nemůžeme použít žádné silné náčiní, to bychom opatrného predátora od záběru odradili ještě během pronásledování nástrahy.

Vhodné jsou zejména lesklé a světlé nástrahy, které napodobují oukleje, proudníky a další drobnější rybky, jimiž se bolen z větší části živí. Vedení u hladiny občas přináší i dramatické situace, kdy se za nástrahou objeví vlna nebo charakteristická hřbetní ploutev, prořezávající hladinu. Se zásekem ale musíme počkat až do okamžiku, kdy bolen nástrahu skutečně uchopí, někdy to trvá i pár sekund, které však rybáři s napjatými nervy připadají jako celé minuty.

Zkuste potom v takové vypjaté situaci použít občas doporučovaný postup, tedy zavřít oči a čekat se zásekem na kontakt citem. Já bych to tedy nedokázal ani náhodou! Boleny lze lovit na tekoucích revírech i na stojatých vodách, tam ale s ohledem na jejich pověstnou opatrnost je lov značně obtížnější a na úlovek náladového dravce se nikdy nemůžeme spoléhat.

Sumce každý den neulovíme

Pokud se chceme cíleně vypravit za našimi největšími dravci, musíme si určitě vybrat vhodný revír, kde se vyskytují. Hlavně jde o velké nížinné řeky a některé údolní nádrže, v současné době lze navštívit i privátní vody, které se na zvýšenou obsádku těchto ryb zaměřují.

sumec velký
Foto: Ivo Novák

Protože velký sumec je skutečně silný a vytrvalý soupeř, zvolíme vždy opravdu důkladné vybavení a stoprocentně spolehlivé náčiní, duel s kapitálním dravcem může trvat velmi dlouho. A sumec v plné síle rybáři žádnou nedbalost nebo nedokonalost neodpouští.

Ani zkušení lovci sumců se většinou nevydávají na lov osamoceně, šikovný kamarád je při zdolávání, vylovování i manipulaci s uloveným dravcem k nezaplacení. A pokud má nějaké zkušenosti se sumci, je to hotový jackpot.

Najít stanoviště nebo vytipovat loviště sumce není snadné, ale protřelý praktik už má vhodná místa tak nějak v oku. Proto se rozhodně vyplatí požádat nějakého specialistu o radu či ještě lépe o doprovod. Ovšem i tak nelze počítat s tím, že bychom sumce ulovili vždy, kdy se nám zamane, navíc zaseknout velkého dravce ještě vůbec neznamená, že ho vylovíme.

Na doporučení zkušených sumcařů můžete vyzkoušet dřevěnou nebo plastovou vábničku, která při tlučení na hladinu vydává zvuky, jež skutečně sumce dokáží často přilákat a vyprovokovat k útoku. Ovšem zvládnout tuhle na první pohled vcelku jednoduchou činnost také není jen tak.

Ale neházejte flintu do žita, určitě se časem dočkáte a vytoužený sumec se stane nezapomenutelným úlovkem. Vyhlášené revíry na sumce lze najít i v zahraničí, zejména v Itálii a ve Španělsku, to je ale už trochu z ruky.

Na sumce se osvědčují kromě poměrně velkých živých nástražních rybek také vláčecí nástrahy, zejména velké wobblery, plandavky nebo speciální nástrahy, napodobující chobotničky a úhoříky. Pokud je k dispozici spolehlivá a skutečně stabilní loďka, máme výhodu. Oceníme ji především v závěrečné fázi zdolávání a při vylovování dravce.

Okouni, malí dravci

Nemusíme se vždy věnovat jen největším dravcům, o jejichž ulovení si rybáři vyprávějí ještě dlouho po sezoně, výborně se můžeme pobavit i při lovu menších dravých ryb. Jde především o okouny, kteří se vyskytují většinou v početném hejnu a lze je často zastihnout na místech, kde se zdržují candáti, popřípadě v blízkosti stanoviště štiky.

okoun říční
foto: Ivo Novák

Tito dravci jsou aktivní především v časných ranních hodinách. Přes den bývá jejich aktivita spíš nárazová, výrazně se zvýší nejčastěji až na podzim. K lovu okounů slouží hlavně menší rotační třpytky, jigy a další měkké plastové nástrahy, osvědčují se i malé wobblery a asi nejúspěšnější nástrahou je bezesporu mrtvá rybka nebo její část.

Na vláčené nástrahy při lovu okounů můžeme zažít překvapení v podobě pěkné štiky, candáta nebo i tlouště, který drobnou rybkou nebo vláčecí nástrahou také nepohrdne.

Jak zachránit uvízlé vláčecí nástrahy?

Na okraj jednu praktickou radu, kterou lze využít po celou sezonu. Ačkoli jsou totiž vláčecí nástrahy nejrůznějších typů snadno dostupné v bohatém výběru, většinou se nám je trhat nechce. Takže při vázce zkoušíme, co se dá.

rybář na lodi
foto: Josef Piecuch

Máme-li k dispozici loďku, je možné zkoušet tah z různých úhlů a často jsme nakonec úspěšní. V nejhorším případě narovnáme (nebo raději rovnou vyměníme) nějaký ten zdeformovaný trojháček či očko, ovšem pokaždé to tak snadno nejde.

Plovoucí wobbler se nám často podaří vyklepat ze závady a následně sám od sebe vystoupá na hladinu, u potápivých stejně jako u dalších vláčecích nástrah výborně poslouží jednoduchá pomůcka – řetízek na otevíratelné karabině, kterou nasadíme na vlasec nebo šňůru a spustíme po napnutém vlasci až do vázky.

Potřepeme a po zachycení oček řetízku za některý z trojháčků nástrahu vytáhneme za lanko, na němž je karabina s řetízkem upevněna, často i s pořádnou větví nebo dokonce s dalšími uvázlými nástrahami.