I přes déšť a zimu jsme u vody vydrželi několik dní a odměnou nám bylo mnoho pěkných kaprů. Stále se však nepodařil žádný opravdu velký. Před námi je poslední noc a my do ní vkládáme veškeré naděje.
Text: Zdeněk Hofman, foto: Lenka Hofmanová
„Je tam!“ vyhrknu v běhu. Uchopím prut a hned vím, že je to on. Velký kapr. Taková ryba už nedělá žádné zbrklé či ukvapené výpady. Pluje dynamicky a její ofenzíva působí doslova majestátně.
„Jede jako lokomotiva, za chvíli budu bez vlasce,“ komentuji průběh bitvy. „Už mi sebral nejmíň padesát metrů.“
Obranná strategie kapra je prostá. Chce přeplavat na druhou stranu jezera. Brzda navijáku hrčí naplno a prchající zvíře zrychluje tempo.
Jirka odkládá podběrák a vrací se na lehátko. „Vzbuď mě, až bude u břehu,“ praví s úsměvem.
Každou vteřinu zápasu si vychutnávám. Konečně se mi podařilo vychýlit svištící střelu z letové dráhy a kapr se po chvíli stáčí doleva. To je dobré znamení. Vlasec začíná znovu zaplňovat skoro prázdnou cívku. Je to běh na dlouhou trať, ale cílová rovinka se nakonec objeví.
„Je tady, je tady! Jirko, vstávej,“ volám na kamaráda. Ten už však dávno stojí za mnou s podběrákem v ruce.
„Dej mu loknout a já ho vyndám jako motýla,“ povzbuzuje mě.
Mobydick se nechce odlepit od písečného dna a divoce krouží kolem břehu. Náhle zahlédnu zlatavý stín a hřbetní ploutev poprvé rozřízne vodní hladinu. Krouží stále dokola a občas se za jeho ploutví udělá obrovský vír. Už ví, že je zle. Jeho pohyby nejsou tak vyrovnané a začíná zmatkovat. Teď musím být ve střehu. Zoufalství může někdy dodat obrovskou sílu, která dokáže vyplašenou rybu osvobodit. Nic takového se naštěstí nestalo a kapr hledí na svět lidí přes síťku podběráku.
Je to lysec krásných tvarů. Měří rovných 90 centimetrů a váží 15 kg. Skvělý kapří bojovník. Do vysněných dvaceti kil mu ještě hodně schází, ale to není vůbec důležité. Jako vždy tančím vítězný indiánský tanec.
Bouřka
Rychle se stmívá, ale není to klasický závěr dne. Přihnaly se černé mraky, které se nahromadily do neuvěřitelných tvarů. Vypadá to na hotové boží dopuštění. Bojíme se krup, ale nakonec jen vydatně prší. Z oblak padají sloupce vody a hladina je plná obrovských bublin.
Noční chytání nestojí za nic, ale nad ránem zasekne Jirka krásného dvanáctikiláka. Změna počasí záběrům přeje. Po bouřce se hodně oteplilo a ryby jsou při chuti. Pro mě a Lenku už rybolov končí, ale Jirka s kluky jsou ve svém živlu.
Nezdařený odjezd
Všechny věci máme v autě, chceme se rozloučit a odjet, když vtom… Jirkův hlásič zakvílí a odstartuje svému páníčkovi sprint na krátkou vzdálenost. Podle křivky prutu, ohnuté na maximální možnou mez, je jasné, že odjezd ještě o chvíli odložíme. Zdolávání velkých kaprů je nádherný zážitek. Zkušené ryby dokážou velmi dobře rozložit síly a stejně jako rybáři neustále zdokonalují svoji strategii. Jsou velmi inteligentní a mají výbornou paměť. Pokud je nablízku nějaká vázka, zamíří okamžitě do její náruče. Rafinovaně přejíždějí hrany plné ostrých škeblí nebo vymetají hluboké díry.
Jirkův kapr váží 14,5 kg. Zase lysec. Ryba vyšlechtěná do absolutní výšky působí díky kulaťoučkému tvaru velice roztomile. Z minulých soubojů mu zůstalo několik šrámů, které jakoby naznačovaly, že k rybám musíme být maximálně ohleduplní.
Rychle nasedáme do auta a odjíždíme, než zabere další kapr.
Diskuze k článku (0)