Domácí výroba soupravy na škrabání okounů

Text: Stanislav Kovář, foto: autor              

Ale právě u okouna, který má podle mě nejlepší maso, které je v našich vodách k mání, je problém právě ve velikosti ryby. Pan Stluka má pravdu i v tom ohledu, když tvrdí, že průmyslově vyráběné škrabky jsou tak akorát na dvě věci…

Osobně neznám rybáře, který by běžně chytal okouny v délkách 35 až 40 cm, kteří se při škrábání dají přidržet pouhou rukou tak, jako třeba menší candát. Okouna tak snadno šupin nezbavíte. Tyhle ryby chodím chytat na běžný revír, kde se jejich velikost pohybuje, když to dobře dopadne, kolem 20 až 22 centimetrů. A zaplať pánbůh za ty dary. Dříve tak hojná ryba nám mizí z vody takřka před očima. A to je velká škoda!

Právě tady už nastává problém, jak okouna této velikosti udržet při škrábání v ruce. Šupiny se zásadně z ryby odstraňují od ocasu k hlavě, čili tzv. proti srsti. Jinak to asi ani nejde, nerozhodneme-li se rybu rovnou stáhnout z kůže.

A tak musíme podržet okouna za hlavu, kde je mimochodem jeho tělo nejmohutnější a postupovat od nejslabšího místa na těle, tedy od ocasu až k hlavě. Každý, kdo škrábal menšího okouna, dobře ví, co je to za titěrnou práci. Jak píše autor výše uvedeného článku, jde o perné chvilky.

A opravdu! Ryba nedrží v poloze, kde ji právě potřebujeme mít, různě se převrací. Jako by schválně právě tam, kde nejde oškrabat, nehledě k tomu, že nám neustále ujíždí pod rukou. Kolikrát jsem se při této činnosti zranil o okouní ostny, ale chuť vynikajícího masa mě opakovaně přinutila k této nelibé práci.

Nůžky jsou velký pomocník

Nedalo mi to a vymýšlel jsem způsob, jak si při škrabání okounů ulehčit život. A jak se zároveň vyhnout bolestivým a špatně se hojícím zraněním. V té době se špatně sháněly (dnes jsou ale už běžně k dostání) nůžky na ryby od jedné finské firmy, na které dodnes nedám dopustit. Už jen proto, že jsme před časem v našem městě provozovali rybárnu. Tam jsem se s nimi důvěrně seznámil a opravdu neznám nic lepšího. Používám je i dnes, i když v podstatně menším měřítku. Ale na ostříhání všech ostrých ploutví z okouna poslouží skvěle. Teprve pak dojde na vlastní škrábání.

K tomu, aby ryba držela v nejlepší poloze, poslouží podložka

K jejímu zhotovení mi stačilo koupit jen jednu plaňku na plot z tvrdého dřeva, něco na způsob palubky, a odříznout z ní jen tolik dřeva, kolik ho bylo zapotřebí. Tedy asi 25 cm. Do ní jsem pak vyvrtal asi 1,5 cm od horního okraje a uprostřed otvor pro šroub M 6 x 35 mm. Z druhé strany jsem ho zahloubil vrtákem o průměru 10 mm asi do poloviny tloušťky dřeva. Tak, aby se do tohoto zahloubení dala kladivem zaklepnout hlava šroubu o rozměru 11 mm (měřeno přes úhlopříčku hran hlavy tohoto šroubu).

Hlava pak vězí v podložce tak pevně, že se šroub při utažení neprotočí. Tím odpadne případné lepení hlavy šroubu do dřeva podložky. Pak už mi zbývalo jen podložku několikrát přelakovat lodním nebo i jiným vodě odolným lakem a skvělá pomůcka byla na světě.

Z kousku milimetrového plechu jsem pak ve svěráku vytvaroval úchyt a vypiloval do něho zoubky a vyvrtal otvor o průměru 6,5 mm. Úchyt jsem navlékl na výše uvedený šroub M 6, zaklepnutý do podložky. Ten pak s pomocí křídlové matice posloužil k uchycení ocasu okouna k podložce samotné.

Nesmějte se! Kdo to nezkusil, ten neví, jak toto možná legrační uchycení ryby usnadní práci. Menší okouny dokonce ani nemusíme přepínat, stačí je jen na podložce převrátit na druhou stranu a pokračovat ve škrábání.

Ještě před oškrabáním doporučuji tzv. strhnout šupiny v jejich sedlech – a tím je uvolnit. Dělám to tak, že po upnutí ocasu okouna do úchytu silně zatáhnu za hlavu tak, až to v jeho těle zapraská. Teprve pak se pustím do čištění. Zkuste to, jde to pak o hodně lépe..

Tak! A teď už máme okouna připevněného na podložce a můžeme začít škrabat.

Ono se řekne škrábat, ale čím? Řešení je naprosto jednoduché.

Opět jsem použil zbytek plotovky a vyřízl z něho něco jako rukojeť a smirkovým plátnem ji opracoval. Pak jsem do ní v jeho středu vyvrtal dva otvory pro šrouby M 6 o rozteči zhruba 30 mm.

Ty samé otvory jsem pak vyvrtal i do dvou víček od pivních lahví. Víčka jsem navlékl na šrouby M6 x 30 mm (jejich délka záleží na síle rukojeti), prostrčil držadlem a pevně je dotáhl příslušnými maticemi. Při použití jakéhokoli spojovacího materiálu, tím myslím šrouby a matice, doporučuji koupit takové, které mají povrchovou úpravu a při styku s vodou nepodléhají rzi. 

Jak vidíte z obrázku, není žádný problém osadit rukojeť třeba i třemi zátkami od piva, o to pak účinnější škrabka je. Vážně nevím, z jakého materiálu jsou vyrobené, ale vím zcela jistě, že hned tak nezrezivějí a odvedou hodně práce. Pokud ale spěcháte, lze místo šroubů použít i hřebíky. Jen doba, po kterou zátky vydrží tam, kde mají být, je nepoměrně kratší. Ale jako nouzové řešení obyčejný hřebík vyhovuje.

Tuto pomůcku vyrobí i nešika

Zbývá dodat to nejpodstatnější… Tato soupravička je lehká, skladná, strčíte ji do náprsní kapsy rybářského kabátu nebo třeba i do muškařského košíku, kde zabere opravdu minimum místa. Když pak dojde k tomu, že je třeba i v nevlídných podmínkách oškrábat několik okounů, které se vám podařilo ulovit, tuto pomůcku oceníte. Rychle se dá rozložit a složit.

Budou-li vám u vody mrznout prsty, bude se vám zamlouvat.

Na závěr uvádím souhrnné foto všech dílů, potřebných k výrobě soupravy.