Hlavním důvodem je, že v Norsku vlastně ani žádný konec sezony neexistuje. V půlce října začnou do středního Norska najíždět sledi a v severním Norsku se začne u pobřeží objevovat plůdek tresky jednoskvrnné. Ten způsobí, že k pobřeží najedou velké ryby.

Text: Michal Simčo, foto: David Štrunc

Vítr zesiluje až na 100 km/h
Po návratu na chatu slyším nějaké divné zvuky. Jdu se podívat ven, abych zjistil, co se děje. Otevírám dveře, ale kliku mi z ruky vytrhl vítr. Okamžitě se vracím zpět. Máme zde sněhovou bouři!

Všichni jsme na chatě relativně v bezpečí. Když se dívám oknem ven, vidím vzduchem poletovat větve a listí. Přeji si, aby ta směska netrefila naše auto. Ráno vstáváme a vítr neutichá, naopak ještě zesiluje až na sto kilometrů.

Na internetu kontrolujeme vývoj počasí a potvrzuje se, že sněhová bouře opravdu přichází. Může trvat i několik dní. Do konce našeho pobytu ale zbývají pouhé dva dny. Rozhodli jsme se opustit ostrov dřív. Rybolov na moři je v tuto dobu zcela nemožný. Moře je tak rozbouřené, že jeho hukot je slyšet kilometry daleko ve vnitrozemí.

Najednou otevírá dveře pan domácí a nese špatné zprávy: „Vlny přesáhly výšku šesti metrů, chlapci, trajekt nepojede minimálně další tři dny.“

Nemůžeme uvěřit, že se staneme vězni ostrova. Předpověď se naplnila beze zbytku. Další dny trávíme na chatě, domorodci ze svých příbytků taky ani nevylezou.

Voda v trajektu
Za dva dny máme naložené auto na cestu zpět. Mířím do přístavu zjistit aktuální informace o trajektovém spojení s pevninou. Vyhledal jsem kapitána, který mi sdělil, že se vítr uklidnil a trajekt by měl tedy v poledne vyjet. Nádhera, dnes se odsud dostaneme!

Po hodině už jsme na molu a čekáme na nalodění. Vrata se otevírají, jásáme! Neváhám a najíždím na trajekt. Když jsem zastavil, tak jsem se podivil, že auto kurtují k palubě. No co, uvidíme.

Jdeme na kafe do horního patra. Než jsem si ho stačil objednat, loď vyplula na otevřené moře. A byla to pořádná jízda! Normálně trvá plavba z ostrova na pevninu asi devadesát minut. My jsme se plavili neuvěřitelných sto padesát minut. Osmdesát procent pasažérů zvracelo do připravených pytlíků. Na WC nebylo možné se dostat, všude byli zvracející pasažéři. Loď musela najíždět kolmo proti obrovským oceánským vlnám.

Když jsme konečně dopluli do přístavu, rozsvítilo se nám. My, kteří jsme odešli na palubu jen v pantoflích, jsme měli smůlu. Část trajektu, kde byla ukotvena auta, byla zatopena mořskou vodou do výšky asi třiceti centimetrů. Brodili jsme se k nim. V pantoflích to byl opravdu výborný zážitek.

Podzim znamená konec sezony?
Pobyt ale hodnotím jako vydařený. Podzim v Norsku konec sezony neznamená. Ryb tam bylo mnoho a daly se velmi snadno ulovit. Nejdůležitější bylo vyčkat na správný okamžik. Často se nám ale stávalo, že aktuální předpověď počasí nebyla přesná a i přes špatnou prognózu na internetu se dalo krásně rybařit.

Jako technika lovu se nejvíce osvědčilo pilkerování. Vyzkoušeli jsme i zamilovanou přívlač, ale ryby již byly příliš hluboko. Mezi nejúspěšnější nástrahy patřil nerezový švédský pilker a návazec s treskovou plandavkou, která skvěle simulovala hejna tresky jednoskvrnné.

Rybolov v zimě a za úplné tmy
Další rybaření, které bych chtěl zkusit, je to zimní a za úplné tmy. V těchto podmínkách se samozřejmě nevydám na moře na malém plavidle, ale pronajmu si kutr.

Tyto lodě bývají dobře osvětlené, takže polární noc nebude žádnou překážkou. Domorodci tvrdí, že souboj s velkou rybou, která vám zabere za tmy a táhne vás do temné hlubiny, patří k velkým rybářským zážitkům… To musím zažít!