Úlovek mořského ďase je snem mnohých příznivců mořského rybolovu. Pro většinu z nich ale bude i nadále rybou plnou záhad a dohadů, rybou tajemnou a zdánlivě nedosažitelnou, přeludem.
text: Michal Simčo, Jan Havlík
Mořský ďas je hrůzu nahánějící predátor, který se živí především rybami žijícími v blízkosti mořského dna, kupříkladu rejnoky, platýsy.
Někteří lidé považují ďasa za nejošklivější rybu moří a oceánů. Jeho velmi široká hlava je v porovnání se zbytkem těla neúměrně velká. Přestože se přední část jeho těla zdá obrovská, oči mořského ďasa jsou maličké, což mu dodává ještě podivnějšího vzezření.
Ďas mořský žije ve velkých hloubkách při mořském dně. A to mu umožňuje právě poněkud atypická stavba těla. To je relativně nízké a široké, proto krásně splyne s okolím.
Velké rozšíření
Přestože ďasů je v norských pobřežních vodách opravdu dost, jen málokdo tuto tajemnou rybu uloví. Důvod je prostý. Ďas je ryba, která neloví aktivně, proto je jeho úlovek vždy pouze náhodný. Leží totiž na dně a skoro se nehýbe.
Na nástrahu neútočí jako většina ostatních dravých ryb a nedokáže ji ani pronásledovat, proto vyčkává, až mu kořist připlave přímo k hlavě. Pak ji bleskurychle nasaje, pomocí četných ostrých zubů v obrovské tlamě ji uvězní a natočí kořist hlavou dopředu, do požeráků v jícnu. Odtud už není úniku.
Je také úplně jedno, jakou návnadu použijete. Ďas vezme cokoliv, ale musíte mít to obrovské štěstí, že mu to pustíte přímo na hlavu. Pak se o jeho ulovení už bát nemusíte. Vždy je perfektně chycený. A jestli obrovský tah vydrží vaše náčiní, budete ho mít v lodi. Nenechá se tedy lovit cíleně a s návnadou si starosti také dělat nemusíte.
Snad jen drobná poznámka: Dobrá hloubka je asi okolo sta metrů, kde je dno porostlé řasami a velmi pomalý drift. Berte to ale s rezervou. Ďasa jsem viděl chytit i v pěti metrech. Vždy jde jen o to, mít kliku a být ochoten spoléhat na náhodu, prostě být ve správný čas na správném místě.
Hlava ďábla
Nejširším a současně i nejnižším místem je ďasova hlava, která se chlubí velikou tlamou, lemovanou ústa řadou ostrých, zahnutých zubů. Směrem k ocasu se tělo zeštíhluje. Ďasova hlava zabírá přibližně jednu třetinu délky a dvě třetiny hmotnosti jeho těla, což mu dává atypický vzhled.
Dolní čelist je značně vystouplá a přesahuje přes horní. Oči mořského ďasa jsou maličké, žije přece v hloubkách, kde není dostatek světla. Má dvě hřbetní ploutve. První tři paprsky hřbetní ploutve jsou modifikovány v dlouhé útvary, připomínající tykadla.
Kůže ďasa je heboučká, bez šupin, ale s mnohými pahrbky, což mořskému ďasu propůjčuje prehistorický zjev.
Prsty mu do tlamy rozhodně nestrkejte!
Jednou jsem po vylovení ďasa do lodi chtěl obludě vytáhnout trojháček a sáhl jsem mu do tlamy. Holou rukou. Bylo to jako s pastí na myši. Najednou – klap! A ruku jsem nemohl vytáhnout. Kolega naštěstí viděl, co se stalo, snažil se rybě otevřít tlamu. Jenže to nešlo.
Cítil jsem, jak se do mě ostré zuby ďasa zapichují. Rybu jsme zabili, ale kdepak! Tlak čelistí byl pořád obrovský. Asi po pěti minutách příšerné bolesti se kolegům dvěma gafy podařilo otevřít jeho tlamu a já ruku konečně vysvobodil.
Na čtyři dny jsem měl po chytání, navíc se rány hojily setsakramentsky špatně. Ďasovi ruku do tlamy už nikdy nestrčím.
Tělo
Na hlavě líného predátora je zvláštní světélkující útvar, který při lovu slouží jako návnada. Prsní ploutve jsou široké, ale břišní jsou oproti nim jen velmi malé a jsou umístěny na straně hlavy. Řitní ploutev je posunuta na levou stranu těla a je vyztužena 9–11 měkkými paprsky. Postranní čára je zcela vyvinutá.
Zbarvení ďasů je proměnlivé a závisí na barvě okolního prostředí, kde ryba žije. Obvyklé zbarvení je hnědé, červené nebo zelenošedé s nepravidelně rozmístěnými skvrnami. Břicho je převážně bílé. Zmiňované výčnělky ve značném množství pod kůží imitují nepravidelný povrch dna s pokryvem řas.
Buďte opatrní!
Jestliže ďasa ulovíte, dávejte si pozor na jeho čelisti. Jsou bleskurychlé, holou ruku dokáží zdevastovat do krve a rány se hojí, jak už bylo řečeno, pozvolna.
Vždy, když tuto příšeru (ale i jiné ryby) kuchám, tak zkoumám, co má v žaludku. Jeho kořistí bývají různí živočichové, kupříkladu brosmy, ale ďas nepohrdne žádným soustem.
Jednou jsem se těšil na grilované medailonky z ďasí svíčkové (filet z něj opravdu připomíná pravou svíčkovou), ale když jsem rybu kuchal, měla v sobě úplně čerstvého, ještě nenatráveného tříkilogramového štikozubce. Ďas tedy skončil v mrazáku a na pekáči krásný štikozubec. Prostě – dva v jednom.
Růstové možnosti
Samice může dorůstat až délky dvou metrů, obvykle se však délka jedince pohybuje v rozmezí 20–100 cm s hmotností okolo 40 kg. Maximální zdokumentovaná váha ďasa byla kolem 80 kg, nejstarší ulovený jedinec měl zhruba 28 let.
Ďas mořský žije na rozsáhlém území. V severním Atlantiku se vyskytuje od Barentsova moře, přes Středozemní moře až po Černé moře, tedy od Norska až po Senegal. Nejčastěji obývá hloubky mezi 20 až 1000 metrů.
Jak loví ďas
Díky svému svítícímu výběžku na hlavě, kterému se často říká anténa, ďas nemusí být hbitým plavcem. Jeho kořist je přilákána světlem a dostává se k jeho tlamě. Ďas mořský zpravidla leží na dně v písku mezi řasami, takže je téměř neviditelný.
Vzhledem k olivově hnědému zbarvení je v okolním prostředí dokonale maskovaný a v okamžiku, kdy se ryba přiblíží, otevře extrémně širokou tlamu a vtáhne ji dovnitř. I když je skoro tak velká jako predátor.
Strava a rozmnožování
K nápadným znakům patří výrazné prsní ploutve a prudké zeštíhlení těla směrem k ocasu. Kořistí se nejčastěji stávají menší rybky, po nichž ďas rychle vystartuje, pakliže jsou dostatečně blízko. Kromě drobných rybek požírá i korýše a hlavonožce, kteří tvoří nejspíše jen doplněk stravy.
Velmi oblíbenou pochoutkou bývají platýsi a malí halibuti. Rozmnožování probíhá v hloubce okolo 180 metrů v období od února do července. Jikry jikernačky klade ve slizovitém obalu v podobě dlouhých rosolovitých pásů, které dosahují délky 8 až 9 m a šířky 60 až 90 cm. Mladé rybky žijí pelagicky. K životu u dna přecházejí ve věku okolo 120 dní, kdy dosahují délky přibližně 5–6 cm.
Ďas na talíři
Ďas mořský je hojně loven pro gastronomické účely. Prodává se jako vzácnější specialita, čemuž odpovídá i jeho vysoká pořizovací cena. Při přípravě se odstraní hlava, z níž se využívá jen minimum, a to zejména líčka. Maso z těla je bez kostí. Charakteristická je jeho bílá barva a značná soudružnost.
Mořský ďas patří k vybraným rybím delikatesám a z hlediska kulinářského zpracování nabízí všestranné možnosti. Jak chutná? Jeho plná chuť připomíná humra a dobře souzní i s výraznějšími ingrediencemi. Díky vyššímu obsahu tuku zůstává šťavnatý. Kromě páteře nemá vůbec žádné kosti, což jeho potenciál ještě zvyšuje.
Ďas se může podávat pečený i grilovaný, rovněž dušený. Setkat se s ním můžete i ve slavné francouzské polévce bujabéze a oblíbený je i v dušených směsích se zeleninou a bylinkami. Má veliká a čistá játra, která jsou považována za delikatesu.
Po tepelné úpravě jsou pevná, červená a po vychladnutí se nechají krájet na tenké plátky, podobně jako salám. Vhodné jsou na chlebíčky a jednohubky. Játra se hodí i ke konzervaci. Jejich chuť je velice výrazná.
Šance na ulovení
Roční výlov se obvykle pohybuje v rozmezí 800 tun ďasa za rok s maximem mezi lety 1985 až 1988, kdy bylo (ročně) z Atlantiku vyloveno přes 1400 tun. V roce 2000 bylo oproti tomu uloveno pouze přes 200 tun ďasa mořského. Od této doby postupně dochází k nárůstu jeho lovu a v roce 2005 už dosahoval přes 800 tun ročně.
Minimální povolená velikost odchytu je stanovena mezinárodní dohodou na 30 cm. V současnosti jde o hojně rozšířený druh, který není lovem nijak zvláště ohrožen, vlastně skoro vůbec. Kéž by to tak zůstalo.
Kuriozita na závěr
Všude se píše, že ďas je rybou dna. Mám ale i zážitek, postavený na hlavu. Před časem jsem ho ulovil ve sloupci. Chytali jsme tresky na šelfu, asi na 100 m hloubky. Spouštěl jsem gumovou nástrahu (rybu typu Roybait v délce 32 cm a barvě jednoskvrnky) asi 15 m nade dnem, když přišel záběr.
Podle tahu ryby jsem očekával tresku o hmotnosti kolem 12 kg. Jaké ale bylo moje překvapení, když se u lodi po patnáctiminutovém souboji objevilo tělo ďábla! Dlouho jsme (i s domorodci a usedlíky) přemýšleli, jak se mi to vlastně povedlo. A vysvětlení existuje snad jediné.
Na ryby jsme vyrazili po třídenní pauze, vzhledem k obrovské bouři, která se přihnala. Velké vlny a proudy moře patrně rozhýbaly a ďasa ode dna zvedly do sloupce. Bylo to obrovské štěstí, nic takového už nezažiju. Ale jsem rád. Příroda si má alespoň některá svá tajemství nechat pro sebe.
Diskuze k článku (0)