Toto povídání bych chtěl věnovat velkým nadějím, krutému zklamání, ale i novému poznání. Ve zkratce platí i to, co se říká u nás: Být ve správnou dobu na správném místě.

Text: Michal Simčo, foto: www.rybolovnorsko.cz

Ano, i v Norsku platí tato často omílaná věta. Tento příspěvek by vám měl napomoci k tomu, abyste byli vždy ve správnou dobu na správném místě.

Jak ho najdu?

To je asi nejdůležitější otázka, kterou si klade většina z nás. Nejdříve si musíte uvědomit, jakou rybu daný den chcete lovit a tomu se přizpůsobit. Je velkou chybou celý den jen pilkerovat na nějakých osmdesáti metrech a večer si stěžovat, že jste ulovili jen pár tresek obecných, ale žádného halibuta.

Každá ryba chce svoje

Rozhodně byste měli něco vědět o biologii lovené ryby. To vám napoví, kde ten který druh máte hledat a na co ho lovit. Obecně platí, že pokud narazíte na místo, kde budou mníci brosma, tak tam jen těžko ulovíte halibuta. Ten se totiž vyskytuje úplně jinde a vyžaduje zcela odlišnou nástrahu (nakonec i taktiku lovu). Některé ryby vedle sebe prostě neulovíte. Mám na mysli, že nikdy na jeden zápřah neulovíte tresky obecné, okouníky a k tomu tři halibuty. V praxi to znamená, že je vhodné se každý den zaměřit na určitý druh ryby a dát mu pár hodin absolutní přednost.

Výskyt ryb v Norsku jih/sever

Pozor… Bylo by velmi pošetilé jet koncem srpna na rodinnou dovolenou na jih Norska do oblasti Bergenu a přitom doufat v úlovek tresky obecné o hmotnosti přes 25 kg. Nesmysl je vyrazit na Soroya v domnění, že tam ulovím mníka mořského o hmotnosti nad 30 kg. Poloha Norska od jihu k severu přímo určuje, jaké rybí druhy budeme v dané oblasti v určitém období chytat. Všem, kteří na sever míří poprvé, doporučuji, aby se důkladně seznámili s výskytem jednotlivých rybích druhů a předešli tak hlubokému zklamání.

S treskou obecnou, tmavou a jednoskvrnou  se setkáme na celém území. Halibut, okouník mořský na vás také v norských mořích čeká téměř všude. Naopak mník mořský a makrela jsou typičtí zástupci jižního a středního Norska, na dalekém severu od Trömsö k Nordkappu se téměř nevyskytuje. Obecně však platí, že výskyt velkých (chcete-li trofejních) ryb se ve směru od jihu k severu zvyšuje, neboť vody Barentsova moře jsou nesmírně úživné. Takže spolu s výběrem lokality vybírejte i ryby, na které pojedete.

Hledání ryb

Pokud si objednáte místo pobytu, kde dostanete k dispozici loď se špičkovou navigací GPS a sonarem, ještě to neznamená, že něco rekordního ulovíte. Toto zařízení jde totiž z ruky do ruky. Mnozí rybáři neumí tento přístroj ani dobře nastavit a domnívají se, že tato krabička je jediný nástroj k úspěchu. Často jsem se v Norsku setkal s rybáři, kteří mě požádali, abych jim správně nastavil echolot, protože jim nic neukazuje. Přitom stačí jen obyčejný selský rozum.

Echolot se skládá ze dvou součástí – ze sondy a přijímače (obrazovky). Jako první zkontroluji sondu. Mezi nejčastější problémy patří, že sonda nemá správný úhel (90 stupňů), nebo je znečištěná řasou, někdy také mořským korálem. Když je sonda v tomto směru v pořádku, přistoupím k přijímači a kontroluji nastavení frekvence 200 Hz, což je úzký paprsek vhodný na moře pro lov ve velkých hloubkách. Dále vypnu symboly ryb a nechám zobrazovat hejna. V neposlední řadě přepněte režim na slanou vodu, která je mnohem hustší než sladká a obsahuje i více nečistot ve sloupci, které potřebujete odfiltrovat. Třeba plankton, bubliny, medúzy atd. Nejdůležitější však je, abyste vypnuli simulaci!

Buďte aktivní

Teď mám především na mysli rybáře, kteří si vyjedou na moře s GPS s vyznačenými cestovními body od kamaráda a myslí si, že stačí jen zastavit nad označeným místem a úspěch je zaručený. Realitou v tomto případě bývá hluboké zklamání. Cestovní body jsou dobré, ale kolega vám musí sdělit, v jakém ročním období se nad daným místem vyskytoval. Protože stav v moři se neustále mění. Trochu to objasním.

To, že daný cestovní bod (waypoint) funguje, znamená, že se kolem tohoto místa zdržují hejna ryb, které slouží velkým predátorům jako potrava. Podobných důvodů může být víc. Hlavním důvodem bývá tah nebo tření sleďů, také výskyt mořských proudů, které v daném období na toto místo vynášejí dostatek potravy (krylu) pro menší kelery, smačky nebo sledě. Jestliže tam ale budete v jiném období, máte prostě smůlu. Buďte aktivní a ryby hledejte.

Jak? Ptejte se domorodců, jaká drobná rybka se právě u pobřeží vyskytuje. Ryby hledejte na podmořských pahorcích a v hloubkových zlomech. To jsou ta místa, kde se prudce mění hloubka např. z 50 na 180 metrů. Právě zde je dost možností, kde se menší ryby mohou ukrýt a velcí dravci zároveň nebudou daleko. GPS je opravdu výborný pomocník, ale garantem bohatého úlovku není. Obzvláště za situace, pokud GPS zapnete a na displeji se objeví třeba 1500 waypointů. Babo raď, řeknete si celí zmatení. Držte se toho, co jsem vám před chviličkou popsal.

Mořské proudy

Mořské proudy jsou pomocníkem i nepřítelem. Proudům věnujte pozornost, váš úlovek ovlivní nejvíce ze všech faktorů. Již mnohokrát jsem navštívil ostrov Soroya, místo, které je považováno za jedno z nejlepších v Norsku. Ale až letos mi byla udělena tvrdá lekce.

Vybrali jsme si senzační červnový termín, tedy období, kdy o úlovky 20kg tresek nikdy nebyla nouze. První dny jsme obepluli všechna známá místa, Jenže jsme se potkali s nečekaným problémem. Ryb bylo velmi málo. A když byly, tak jen do hmotnosti 13 kg. A to byla bída. Slabý výsledek snažení šesti lidí na dvou lodích. Bohužel, tento šálek hořkého nápoje jsme srkali po celých šest dní.

Nepomohla nám ani návštěva místní hospody, kde se scházeli profesionální rybáři z celého ostrova. Ti ostatně turisty na ryby ani nebrali, protože věděli, že ryby u pobřeží prostě nejsou.

„Kdy se to změní?“ ptal jsem se dokola.

Nikdo z mořských vlků mi ale odpovědět nedokázal. „Možná zítra, možná za dva týdny,“ slyšel jsem.

Z hospody jsme odcházeli zdrceni. Další dva dny rybolovu se nesly v duchu dnů předcházejících. Až předposlední den našeho pobytu někdo zaklepal na dveře našeho příbytku a zeptal se: „Kluci, jste doma?“ Byl to starý Hans. Otevřeli jsme a slyšíme: „Dnes po půlnoci se mají mořské proudy změnit a připlavou velké ryby. Moc nepijte a zkuste to!“

Moc jsme tomu nevěřili, ale i tak jsme se v jednu hodinu v noci (červen za polárním kruhem je období, kdy slunce nezapadá, takže panuje polární den) vydali na moře.

Najíždíme na známá místa, která nás vždy obdařila zajímavým úlovkem. Sleduji okolí. Co vidím?

Na vodě to vře! Malé rybky sbírají ze vzduchu racci, zespodu do nich možná najíždějí tresky. Jenže úspěšní nejsme, i když se snažíme hodně dlouho. Pak se ve vysílačce ozve Standův hlas: „Chlapi, pojeďte za námi na tu kosu, tady je ryb jako mraků! Ani je nemůžeme dostat do lodě!“

Měl pravdu… Ten den jsme chytali na moři asi 15 hodin bez jídla, ale zážitek to byl přímo luxusní. Chytali jsme mezi racky, kteří sbírali drobné rybky z hladiny, do toho připlavali bílonosí delfíni, kteří skákali mezi námi. A dole? Dole na dně byly velké ryby!