To všechno jsou věci, do kterých se odkládají pruty. I toto odvětví rybařiny urazilo za posledních několik let obrovský kus cesty dopředu. Jsou ale vůbec tyto pomůcky třeba a podle čeho si vybírat konkrétní typ?
text: Jan Stluka
Rozhodně je potřebujeme. Lépe se s nimi loví a naše vybavení s nimi vydrží podstatně déle. Nemusíte dolovat písek či bahno ze spojek, popřípadě ze soukolí navijáků. Konkrétní typ je opět třeba přizpůsobit především vašim potřebám a podmínkám na lovišti, které navštěvujete nejčastěji.
Vidličky
Jsou nejzákladnější a také suverénně nejpoužívanější. Vždycky sáhněte po teleskopické verzi. Pro kamenité břehy se lépe hodí kratší a úzké verze, nejlépe silnostěnné. Na bahně zase oceníte vyšší a robustnější typy. Za nejuniverzálnější délku při sbaleném stavu lze považovat půl metru.
Koncovky ve tvaru V mají povětšinou vyfrézovanou drážku určenou pro vlasce, proto logicky patří dopředu. Barva je otázkou spíše osobního vkusu. Každopádně žluté a oranžové budete ztrácet poměrně méně.
Stojany
Tripod, jak název napovídá, má tři nohy. Tato praktická pomůcka byla vymyšlena pro místa, kde nejde vidličky zapíchnout. Časem se sice stal jakýmsi „nutným“ doplňkem kaprařů, nicméně jeho používání má i svá omezení.
Někomu vadí samotná hmotnost, jiný nechce ztrácet drahocenný čas stavbou, mně osobně nesedí minimální rozteč mezi pruty. Pokud tripod zatoužíte vlastnit, při výběru věnujte hlavní pozornost dílenskému zpracování.
I tři na pohled stejné výrobky se v kvalitě dost liší. Také tady platí, že fyzická zkouška ušetří mnohem více peněz a starostí než klikání počítačovou myší. Čím delší a těžší pruty vlastníte, tím vyšší, těžší a robustnější typ si vyberte.
Roppod je menší bratříček tripodu, většinou se nedá tolik zvedat nad úroveň terénu. Zase je ale lehčí a většinou i skladnější a pevnější. Ideálně se hodí pro ty z vás, kteří mají pruty do délky tří metrů a kdy většina vycházek k vodě netrvá více než půl dne a pro rybáře, rádi mění místa. Tyto dvojnožky se totiž skvěle přemísťují i s připravenými pruty. Stěhovaní je díky nim opravdu rychlé a pohodlné.
Stojánky. I když jsou svým vzhledem podobné, tvoří samostatnou skupinu. Nahrazují své větší příbuzné, ale stojí i váží méně. U stojánků je třeba si dá hlavně pozor na to, jestli se nepřevrhnou ihned poté, co z nich odstraníte jeden z prutů.
Takže je nejlepší opět vše, nejlépe fyzicky, vyzkoušet. Jiné jsou vytvořeny speciálně pro feeder. Bývají malé a lehké, přestože na něm můžete namontovat hrazdu na dva pruty. Většinou je ale neudrží a buď se sklopí, nebo převrhnou.
Držáky se většinou používají do lodí. Nicméně díky flexibilitě se dají přimontovat i na zábradlí, molo atd. Existuje řada druhů. Při výběru je třeba zohlednit šířku a postavení bortů vaší lodi, předejdete tak problémům, že sice máte držák, ale nemůžete ho přimontovat.
Hrazdy jsou tyčky se závity, z kterých si můžete stavět vidličkové či stojanové variace. Existuje jich spousta druhů, tvarů i délek. Konkrétní typ je jen otázkou vašeho vkusu.
Specialitky
Koncové vidličky. Dříve si je většina rybářů musela sama vyrábět. Dnes si můžete vybrat z jednoduchých i z poměrně sofistikovaných verzí. Nejvíce je používají lovci štik, kteří do nich umísťují dlouhé pruty se splávkem a rybkou. Jelikož chytají těsně pod špičkou, je pro ně každý centimetr dobrý.
Koncovky. Vedle klasického tvaru U jsou tu:
Gumové – obejmou velmi pevně rukojeť prutu. Oceníte to při chytání v proudu, kdy prut zvedá k nebi i háčky, nebo při samozásekových metodách. Dají se sehnat i varianty vyrobené z fosforu pro lepší orientaci v noci.
Kovové se špunty – plní prakticky stejnou práci jako výše uvedené, jsou ale vyráběny pro klasické korkové a většinou silnější rukojeti.
Pružinové – opět variace na pevné uchycení prutu. Tahem dopředu se více svírají, tahem na opačnou stranu se naopak rozvírají. Jsou asi nejpohodlnější, ale také nejdražší.
Ok dekuju