Pro úspěšný lov na neznámém místě se rybáři vždy hodí umět „číst“ vodu a zjišťovat potenciální stanoviště ryby. Mnohaletá praxe nám umožňuje učinit určitý závěr: Žádné vybavení a žádné nejnovější a úspěšné nástrahy nepomohou, pokud chybí návyk „čtení“ vody.
text: Josef Kuthan, Otto Pospíšil
Máte-li průvodce, nebo někoho z místních obyvatel, vše je jednodušší. Často se ale dostanete do nových míst, kde se rady nedočkáte, kde domorodci jsou mlčenliví jako hrob. Neodsuzujte je za to! Konkurence je zcela normální jev.
Je nutno mít na paměti, že místo pro lov muškařením nemusí být vhodné pro přívlač. Také stopy ponechané na málo navštěvovaném břehu nejsou příznakem toho, že jste právě narazili na správné místo. Teprve pohledem na vodu a zjišťováním pravděpodobného stanoviště ryb pochopíte, kdo a čím zde mohl lovit před vámi.
Ryby se v řece zastavují a stojí pouze v určitých místech. Dokonce i když je ryb dost, jednotliví jedinci se buď derou o lepší místo na stanovišti, nebo odplouvají jinam, jen se obvykle nezastavují tam, kde by byla příliš velká konkurence.
Pro vhodná rybí stanoviště jsou důležité podmínky jako dostatečná hloubka, rychlost proudění vody, potřebné úkryty, příznivý podklad, teplota vody, kyslíkový režim a profil dna. Migrující ryba se dokonce v rozmezí téhož stanoviště může zastavovat v různých jeho místech.
Hloubka
S rybami se někdy setkáme na mělčinách, kde vodní sloupec dosahuje jen trochu výše, než je polovina výšky jejich těl. Je to ale jen při migracích a tření, například lososů. Lovit je za těchto okolností na udici je ale zbytečné, jsou obvykle zaujaty jinými cíli, než je sběr potravy. Jakmile se ale za odlišných okolností rozhodne ryba někde zastavit, ve většině případů si vybere místo, jehož hloubka bude přinejmenším metr, obyčejně ale dva a více.
Rychlost toku
Rychlost proudu není v různých vrstvách vody na tomtéž stanovišti stejná. Čím blíže ke dnu, tím je proudění slabší. Nejrychlejší je povrchová vrstva vody. Nepovažujme za beznadějná místa se zběsile ubíhajícím povrchovým proudem, neznamená to, že v hloubce 2–3 m je stejný jako na povrchu. Velmi často je skrytá „jáma“ pod peřejí nejlepším stanovištěm ryb.
Vodní režim východů z takových jam poskytuje dobré podmínky pro většinu proudomilných ryb. Velké exempláře dávají přednost hlubším a dobře chráněným místům.
Úkryty a přírodní podklad
Jako úkryt ryba využívá jednotlivě vyčnívající kameny nebo jejich skupinu, prohlubně dna ve skalním podloží, skalnaté a štěrkovité postranní zídky základního řečiště, podemletá místa u břehu, do řeky spadlé kameny, místa přímo pod peřejemi a skryté tišinky. Výběr rybího úkrytu může být ovlivněn vysokým stavem vody, její teplotou, silou proudu a také kondicí daného jedince.
Zvláště pro migrující druhy ryb jsou velmi důležité hydrodynamické charakteristiky stanoviště, neboť se zastavují v místech umožňujícím jim šetřit síly. Například se jim velmi líbí podklady, jakési „podušky“, vznikající narážením vodního proudu na překážky. Nejčastěji je to před většími nakloněnými kameny, po straně kamenů, před vtokem na peřej a na východech z tůní.
Teplota vody
Podmínečně lze sezonu říčního rybolovu rozdělit hlavně podle teploty vody na jarní, jarně letní, letní a podzimní.
V jarní periodě (střed dubna až začátek června) při teplotě vody 10–14o C si budou ryby s větší pravděpodobností vybírat stanoviště v pomalém nebo středním proudu a ve větší hloubce. Určení jejich optimálních stanovišť je ale velmi obtížné již proto, že se obvykle neukazují u hladiny.
V jarně letní periodě (střed května až polovina června) při teplotě vody 12–17o C se budou ryby zdržovat ve středním proudu na většině z níže popisovaných stanovišť, které není obtížné nalézt, neboť ryby se už častěji ukazují u povrchu, a dokonce i vyskakují.
V letní periodě (červen až střed září) při teplotě vody 15–20o C budou nejpravděpodobnějšími místy výskytu ryb úseky se středním až rychlým proudem, často pod peřejemi. Zjišťovat tato stanoviště je možné také podle výskoků ryb.
V podzimní periodě (střed září až konec října) při teplotě vody 15–18o C je slibná předpověď nejrozmanitějších stanovišť ryb, nejčastěji s pomalým, nebo středním prouděním ve větší hloubce. Ryby se stále ještě občas ukazují u hladiny a někdy i vyskakují.
Nejčastěji navštěvovaná a charakteristická stanoviště
Jako oblíbená stanoviště pod peřejemi na řekách s kamenitým dnem jsou v jejich korytě zcela zřetelné „stupně“. Kromě toho, že je u nich ve spodních vrstvách vody proud trochu pomalejší než ve vrchních, skalnatý stupeň opět vytváří jakousi „podušku“. Ta nad sebou přidržuje ryby tím, že je nadnáší a šetří tak jejich síly. Taková místa často zaujímají velké exempláře.
Ryby střední a malé velikosti zůstávají ve svých stanovištích nad peřejí, pokud ovšem odolaly obtížím spojeným s konkurenčním bojem o místa. Bývají zde velmi aktivní v konzumaci potravy, takže je spíše zaujme i umělá muška nebo třpytka.
Před velkým kamenem se ryba obyčejně zastavuje na jaře, kdy je proud velmi rychlý a zmíněná „poduška“ se vytváří proudem nabíhajícím na kámen. Pokud kámen vyčnívá nad povrch vody, migrující ryba se od něho nebude zdržovat po proudu dlouho; zastaví se jen na krátký odpočinek.
Najít rybu za kamenem je možné prakticky v libovolné době rybářské sezony. Ukazuje to na univerzálnost tohoto typu stanoviště s výjimkou případů, kdy vršek kamene nebo valounu zcela vyčnívá nad vodu; takový úkryt nalezneme často prázdný. Naproti tomu se zdá, že proudy vody přelévající se zcela přes kámen vytvářejí za ním jakýsi „závoj“ pěny a bublinek vzduchu a rybám tak napomáhají v jejich maskování.
Ryba obvykle nestává bokem u každého většího kamene a vyhovuje jí zpravidla jen nějaký s vystupující hranou. Řeka během roku často přemísťuje značné množství kamenů, štěrku i písku a tím vytváří více či méně dočasné nánosy, kosy a mělčiny.
Na širokých mělkých úsecích se stejnoměrným vodním proudem se často nacházejí od jednoho břehu k druhému velká pole naplaveného štěrku. Velmi často se ryba zdržuje právě u štěrkových srázů řečiště. Na začátku sezony jsou ale taková rybí stanoviště spíše dočasná a stanovištní rybu tam můžeme nacházet pouze koncem sezony.
Oblíbeným stanovištěm dravých ryb bývá obvykle vyvýšenina štěrkovitého dna na konci takové tůně, za jejímž východem se nachází poměrně protáhlý „průtoční“ úsek řeky a kde nejsou žádné jiné úkryty. Jinak se na konci tůně zdržují spíše nevelké ryby, výjimečně tato stanoviště zaujímají ojedinělí větší jedinci očekávající přísun potravy.
Diskuze k článku (0)