Články - Štika obecná

Na sklonku roku se můj zběsilý pracovní rytmus zklidnil a já se mohl konečně v klidu věnovat věcem, které jsem dlouho odkládal. Pročistit fotografie, udělat si pořádek v poznámkách a zápiscích a tak trošku si srovnat myšlenky. A rázem tu byl nápad! Což takhle sepsat malou retrospektivu uplynulých patnácti let rybaření ve Švédsku? A zaměřit se v ní na lov velkých štik? Od nápadu nebylo daleko k realizaci. Takže pokud se věnujete lovu štik přívlačí, následující řádky jsou určené právě vám.

Na podobné zážitky si ještě musíme do poloviny června počkat, ovšem to, co natočili švédští rybáři, rozhodně stojí za vidění. A pokud někdo lov štik nikdy moc nemusel, teď nejspíš změní názor. Protože tohle rybaření, to je poezie.

Blížil se první červenec, čas prázdnin. Už dlouho jsme s kamarádem Jirkou chodili kolem jednoho malého zapadlého rybníčku, o kterém si každý myslí, že zde plavou maximálně plotice a žáby.

Protože jsem ještě donedávna sám lovil štiky takříkajíc „pod obojím“, tedy klasicky na rybku i moderní přívlačí, nebudu se pasovat do role rozhodčího mezi dvěma tábory rybářů, mezi kterými to občas trochu zajiskří.

Tento příběh souvisí s ichtyologickým průzkumem, který jsme zaměřili na potvrzení výskytu (dnes již vzácného) karase obecného.

Bylo, nebylo. Toho času mrzlo, až praštělo. Paní Zima nekompromisně zavřela krásné modré oči rybníků, rybníčků, jezer a jezírek… Duše rybolovců posmutněly, kraj mistra Krčína přikryla těžká bílá peřina. Takhle nějak by mohla začínat pohádka, ale zpátky do světa rybářského, takže vlastně zpátky do pohádky…

Přijde-li řeč na historii rybničního chovu ryb, obvykle nám před očima jako hlavní produkovaná ryba vytane kapr. Na samém úsvitu této historie to ale tak jednoznačné nebylo. Tehdy často v rybnících vládla štika, nikoliv z vůle rybníkářů, ale z vůle Matky Přírody. Například ve starých archivních dokumentech z Francie z konce 15. století se právě o štice hovoří jako o hlavním chovaném druhu v rybnících.

Štika. Kolem této ryby koluje spousta polopravd a mýtů. Pravdou je, že se jedná o vrcholného dravce, který sežere rybu, kachně i myš. Jak to vypadá, když se sama štika stane lovenou kořistí?

Les je zvláštní místo. Krásné za plného světla. Jakmile však světla ubude, mění se větve stromů v pokroucené paže přízraků. Světla je nyní viditelně méně. Slunce se asi na chvíli schovalo za záclonu mraků a les kolem mě se proměnil do strašidelné podoby.

Potápění ve sladkých vodách jistě není tak nebezpečné jako v moři. Přesto v nich žijí ryby, kterých by se mnozí lidé báli. Jednou z takových ryb je například stotřiceticentimetrová štika, na kterou se můžete podívat ve videu.

Takový úlovek se podaří opravdu jen málokomu. Hodně tmavých, skoro až černých candátů se vytáhne u údolních nádrží poměrně dost, černá štika je však opravdu vzácná.

Chyť a pusť? Tak to v Rusku neznají, svědčí o tom i tato fotografie rybáře, který ulovil patnáct velkých štik.

Co skrývá svazový rybníček? Při pohledu ze břehu byste řekli, že zde ani moc ryb žít nemůže. Opak je pravdou! Voda je plná ryb, které se po zakrmení stáhnou na jedno místo.

Štika je naše nejdravější ryba. Je to čistokrevný zabiják, kterému kořist téměř nikdy neunikne. I proto je její lov tak vzrušující. A co teprve lov z hladiny!

Občas se stane, že sumec zabere na masové boilie nebo že ulovíte bolena na rohlík. Toto je však úplně jiný případ. Tahle téměř metrová štika zabrala na kukuřici s bílými červy!