Články - Pstruh obecný

Někteří rybáři si s výběrem mušky příliš hlavu nelámou. V krabičce jim leží pár osvědčených vzorů a oni se řídí jen podle toho, zda vidí sběr ryb na hladině, nebo nikoli.

Když jsem jako malý kluk začínal s muškařinou, bylo mi 13 let. Pustil jsem se do neznáma – do takzvané královské disciplíny. Všichni ti staří pardálové, kteří muškaří celý svůj život, a kteří znají každý kámen v řece, moc dobře věděli, kolik práce mě čeká.

Kriticky ohrožené perlorodce říční se na Šumavě po několika desetiletích blýská na lepší časy. V rámci projektu „Posílení a ochrana populace perlorodky říční v NP Šumava (2017–2022)“, se během pěti let navýší populace tohoto vzácného mlže o zhruba 5000 jedinců, kteří budou schopni dožít se reprodukce. Informuje o tom NP Šumava na svých stránkách.

Teplé květnové počasí nedávalo příliš nadějí na jakýkoliv úlovek. Bylo tak teplo, že jsem se po chvíli i zapařil v prsačkách. Za celý den jsem měl jen pár opatrných záběrů a hodlal jsem své dobrodružství ukončit.

To místo je od Česka vzdáleno zhruba 3500 km a leží 600 km za polárním kruhem. Skýtá neskutečné možnosti jak při lovu mořských ryb, tak i při horské turistice. Nejvíce mě ale zaujal lov pstruhů na sladkovodních jezerech, které jsem navštívil s Pavlem Brázdou.

I když měli naši předkové zájem především o kulinářské využití pstruha obecného, určitě jim neunikla ani tvarová rozmanitost a barevná variabilita této ryby, pocházející z různých povodí, nebo z rozdílných typů vod.

Pro někoho je pach rybího masa neodolatelná, stejně jako jeho chuť. Jiní se odvracejí od čehokoliv, co rybinou čpí, byť trochu.

Prokopský potok je z hlediska chovu pstruha obecného nejlepší potok pražských rybářů. Úředně chráněná rybí oblast. Když mi proto 13. ledna zavolal hospodář Jindřich Vinter, že je pod Asuánem havárie, bleskově jsem skočil na kolo a jel zjistit skutečnosti.

Pohyb ryb v jejich přirozeném prostředí závisí především na dvou fyzikálních veličinách – hustotě prostředí a rychlosti vodního proudu. Nezanedbatelnou roli samozřejmě hrají morfologické a fyziologické adaptace ryb.

V Čechách už rybařím nějaký ten pátek. A neustále se vyvíjejí nová lákadla ze světa rybaření. Novinky chodí na trh tak rychle, že už ztrácím přehled. Nicméně občas mě něco nového zaujme a udělám si radost.

Včerejší přívalové deště a zvýšené průtoky řek ničily i rybářský majetek. Poškozená byla například líheň MO Děčín. Voda zničila část vybavení, rybáři přišli o generační lipany, pstruhy a siveny. Téměř nikdo z místní členské základny nepřišel pomoct se zvládnutím následků povodně.

Některé ryby se dočkaly zbytečného pohrdání a neúcty, ačkoli si to rozhodně nezaslouží. Mezi ně patří kupříkladu americký pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss), u nás nepůvodní druh, importovaný poprvé už koncem 19. století z Německa, kdy byl jeho chov zaveden ještě o několik let dříve.

Vladimír Gregor měl v pondělí 3. května pořádný kus štěstí. Na Vltavě v pstruhovém pásmu chytil potočáka, který má šanci i na zlatý odznak soutěže Nej nej nej, kterou každoročně vyhlašuje časopis Rybářství.

Voda z kanalizace nad žateckým mostem opět ohrozila pstruhy v Ohři. Ti se přitom na tomto úseku řeky vytírají přirozeně bez zásahu rybářů. Kvůli lidem, kteří do kanalizace hází i to, co tam nepatří, tekly před několika dny splašky plné hygienických potřeb místo do čističky přímo do řeky. A nebylo to poprvé.

Jak dopadla naše cesta za vysněným ohridským pstruhem? V minulém díle jsem jednoho chytil v chovném rybníku, teď je na řadě jeho divoký bráška.