Chytejte kapry, i když „neberou“!

Není na světě rybář, který by seděl nad „hluchými“ a „slepými“ pruty a nepřemýšlel by, jak změnit situaci k lepšímu. A že podobných chvilek je!

text: Lukáš Krása

Ryba nejeví známku žádné aktivity, sluní se pod hladinou nebo jen tak žije ve sloupci a ke dnu ne a ne sestoupit. Pamatuji si na den, kdy jsem rybařil na malé vodě v blízkosti domova. Bylo horké léto a revír už několik dní nevydal jedinému rybáři ani rybku. Jako by tam žádná nebyla. Protože jsem se nudil, popadl jsem do ruky plavačkový prut a nahodil za rákos červy metodou na propad, abych si zachytal perlíny…

Lokalizace kapra

Hned na první nához mi zabral kapr. Nebylo to ale o náhodě, protože během několika dalších náhozů jsem ulovil další dva kousky na pětimetrové hloubce asi dva metry pod hladinou. Začal jsem chytat kapry na splávek, a přitom kaprový prut, který jsem vyladil do detailu s atraktivním plováčkem a šťavnatou PVA punčoškou o pár metrů dál, ani ťuk! Nástraha mi ležela v sedmi metrech bez jediného ataku, i když se nad místem kapři doslova váleli.

Tenkrát jsem si vyrobil dvoumetrový návazec z jemné šňůrky a nastražil šťavnaté sousto v podobě nadipovaného pop up boilie. Jak malá změna stačila k tomu, aby se z nudného horkého odpoledne stal krásný den plný nádherných úlovků! I díky této zkušenosti jsem se o lov kaprů ve sloupci začal zajímat dopodrobna a v některých chvílích ji upřednostňoval více než chytání ze dna.

Ne fotbal, ale rybařina nemá logiku!

V rybařině jsou chvíle, kdy je ryba letargická a příliš se neprojevuje. Je to zcela přirozené. Většinou tomu tak bývá začátkem roku, když se do vody opřou první teplé sluneční paprsky. To ryba vystoupá k hladině nabrat tzv. denní stupně, aby se mohla připravit na tření. Pak také v horkých dnech v létě a v zimě přicházejí chvilky, kdy nemůžeme po rybách chtít, aby propadly nějakému žracímu šílenství.

Ovšem přicházejí okamžiky, kdy je ryba aktivní, jenže my se stále u dna nemůžeme dočkat záběru. Pamatuji si na letní výpravu, kdy jsem chytal na Mušově. Každé ráno, když vyšlo slunce, jako by ryby utnulo. Přestaly brát. A basta. A takhle to bylo až do doby, kdy se slunce znovu chýlili k západu. Když jsem vyjel s echolotem na vodu, viděl jsem, že ryba se evidentně držela ve sloupci.

Chytal jsem ve čtyřmetrové hloubce a ryby mi nad krmným místem skákaly po celý den. Panebože! Ta beznaděj, když vám čtyři metry nad nástrahou skáče velký kapr a vy jste bez záběru, je příšerná, skličující, demotivující. Vždyť to bylo jen čtyři metry, říkáte si a nadáváte.

Kouzelný proutek asi potřebuje každý z nás

Jenže jakmile slunce zapadlo za vinice, bylo to, jako když mávnete kouzelným proutkem. Kapři přestali skákat a začali brát. A já si konečně do podběráku navedl šupináče. První změna ve dne přišla až se změnou počasí. Po silné moravské bouřce se ryba rozežrala tak, že jsem nestíhal obsluhovat pruty.

Tehdy, když ryby „nebraly“, jsme prostě čekali na noc a na zázrak v podobě silného větru či bouřky, ale nenapadlo nás, že ryba vlivem fyzikálněchemických vlastností vody nemůže sestoupit ke dnu. A chytat ze sloupce kapra na boilie? To bylo něco nepředstavitelného. Na druhou stranu jsem tyto poznatky využil k pochopení skutečnosti, proč ryby neberou ze dna. 

Později, to už jsem byl na na rybářské škole, jsem se začal detailně zajímat o fyzikální a chemické vlastnosti vody, abych co nejvíce pochopil chování ryb v danou chvíli a byl připraven vyhodnotit téměř každou situaci. Třeba tu, kdy je dobré změnit montáže a naservírovat to kaprům do míst, kde se vyskytují a kde vůbec mohou přijímat potravu.

Skočná vrstva

Jeden z nejdůležitějších faktorů pro chytání ryb ve sloupci má na svědomí tzv. skočná vrstva. Pro pohyb stojatých vod má rozhodující význam vítr a projevuje se různým stupněm rozvlnění hladiny. Povrchová voda je hnána ve směru větru a narazí-li na břeh, stáčí se dolů. V mělké nádrži sestupuje až ke dnu a nade dnem proudí opačným směrem k závětrnému břehu. S hloubkou síla vlnění ubývá.

V hlubších jezerech či nádržích dochází k tomu, že v horní vrstvě, prohřívané slunečními paprsky, se teplota vody směrem ke dnu snižuje pozvolna, protože je opakovaně promíchávána větrem. Teplota se pomalu snižuje i v hlubších vrstvách, kde je teplo předáváno vedením.

Mezi těmito vrstvami, „prosluněnou“ a „neprosluněnou“, existuje zóna značného teplotního rozdílu, kde se ryba častokrát koncentruje. Tento prostor je většinou poněkud více zakalený. Vlivem proudů se v oblasti skočné vrstvy koncentruje také velké množství přirozené potravy, kterou kapři vyhledávají. A chytání v této oblasti často bývá velmi atraktivní.

Ryby potřebují kyslík

Vedle proudění vody musíme při lovu kaprů ve sloupci dobře pochopit i náročnost ryb na kyslík v dané lokalitě. Ten s nejvyšší pravděpodobností ovlivňuje vystoupání ryb do sloupce nejvíce. Na čistých pískovnách přítomnost ryb ve sloupci ovlivňuje zase více teplota vody.

Hlavně sluneční záření a taky koncentrace přirozené potravy, více než obsah rozpuštěného kyslíku (výjimkou jsou horké letní dny). Na druhou stranu může v rybnících nebo nádržích docházet k situacím, kdy je ryba omezena prostorem ve vodě vlivem rozpuštěného kyslíku.

Stává se to především v eutrofních (přeživených) vodách s velmi nízkou průhledností (vysoká hodnota fytoplanktonu), kde se nasycení kyslíkem směrem ke dnu velmi silně snižuje a není zvláštností, kdy už v metrové hloubce bývá 20% nasycení. Proto se kapr bude tlačit k hladině a je tu důvod s vysvětlením, proč kapři neberou ze dna, nýbrž ze sloupce, popřípadě těsně pod hladinou.  

Ještě je několik dalších fyzikálně chemických situací, které omezují rybu v pohybu a koncentrují ji do vodního sloupce nebo k hladině, protože se tam cítí lépe než u dna.  Na druhou stranu – kapry můžeme odchytávat ze sloupce v jakékoliv období. Sledujte jejich pohyb a ve chvíli, kdy je uvidíte skákat více než kdy jindy, vyzkoušejte nastražit montáž těsně pod hladinu.