Přinášíme rozhovor s doc. RNDr. Martinem Čechem, Ph.D. z Biologického centra Akademie věd. Povídáme si o mezinárodním projektu LIFE Predator, který je zaměřený na redukci přemnožených sumců v italských jezerech a portugalských nádržích.
text: Marek Kožušník
Mluvit budeme především o mimořádně ostré výměně názorů se známým rybářem Jakubem Vágnerem a jeho sumcařskými kolegy na veletrhu For Fishing z minulého týdne, ale i o výhružných dopisech odpůrců tohoto projektu, které hrozí dokonce i fyzickou likvidací.
Stejné otázky jsme zaslali také Jakubovi Vágnerovi. Ten ovšem nijak nereagoval.
Po přednášce doktora Martina Čecha v rámci doprovodného programu veletrhu o mezinárodním projektu LIFE Predator (o projektu jsme psali zde) vystoupil v diskuzi Jakub Vágner s kolegy a začali práci vědců kritizovat.
Jakub Vágner zpochybňoval záměr projektu, tedy snížení populace sumce v některých zemích jižní Evropy, ale i samotnou škodlivost nepůvodních sumců ve zmiňovaných lokalitách. Napadal plánovaný způsob odlovu i plán, že se bude maso odlovených sumců nabízet ke konzumaci místním.
Jakub Vágner se svými kolegy dále argumentovali tím, že za vznikem podobných aktivit stojí lobbing komerčních rybářů, o čemž vědci prý možná ani netuší. Záznam ostré diskuse pořízený samotným Jakubem Vágnerem můžete vidět zde.
Italští a portugalští kolegové přizvali české vědce do mezinárodního konsorcia pro jejich odbornou erudici. Sumec velký je u nás na rozdíl od jižní Evropy původním druhem, vědci z Biologického centra Akademie věd mají bohaté zkušenosti s jeho lovem a výzkumem.
U nás je sumec velký původním druhem, na rozdíl od zemí jižní Evropy, kde bude projekt LIFE Predator probíhat. Může si to tedy běžný rybář představit tak, že sumec velký má v italských jezerech a portugalských nádržích podobný status nepůvodní ryby jako u nás například sumeček černý?
Ano, úplně přesně. Možná ještě názorněji – sumec velký v Itálii a Portugalsku je jako hlavačkovec Glenův v Česku.
Nejste pak ve sporu s Jakubem Vágnerem tak trochu nevinně? Není to spíše o problém vašich italských a portugalských kolegů? Je přece výlučně záležitostí postižených zemí, jak chtějí sumce omezit.
Ano, ale toto jsme zdůrazňovali ve všech tištěných i internetových médiích a při všech rozhlasových výstupech od konce srpna do listopadu 2022. Nepůvodní invazní sumec je v tomto konkrétním případě problém Itálie a Portugalska, kde si sami určí, jak s ním naloží. Náš český tým na to nemá nejmenší vliv. Pokud si někdo myslí opak, velmi přeceňuje naše možnosti.
Naopak jsme opakovaně všemi cestami zdůrazňovali (aby bylo úplně jasno), že českých systémů se jakékoli tlumení nebo i eradikace (vymýcení) populací sumce velkého netýká, protože v ČR je sumec původním druhem. Naše situace v České republice je diametrálně odlišná oproti té v Itálii a Portugalsku. ČR slouží jen jako kontrolní území ke srovnání se situací v Itálii a Portugalsku.
Snažil jsem se to skoro hodinu znovu názorně demonstrovat během své páteční přednášky na veletrhu For Fishing 2023, ale z reakcí některých rybářů je zřejmé, že toto úsilí nepadlo na úrodnou půdu.
Nepochopení bylo v některých případech patrně zcela záměrné. Chodí nám výhružné dopisy, včetně těch, které slibují fyzickou likvidaci. Tyto budou předány Policii ČR k dalšímu řešení.
Není opravdu nejlepší redukce stavu sumců ta, kterou si příroda zařídí sama, jak v diskuzi zmiňuje Jakub Vágner? Uvádí, že sumců je v těchto lokalitách sice hodně, ale ostatní ryby tím netrpí. Můžete uvést protiargument?
Můžeme nechat přírodu, ať si poradí sama, ale v Itálii a Portugalsku pak budou koukat na úplně jiný systém. Opět zdůrazňuji, že sumec je zde invazním, nepůvodním druhem, tedy vlastně argument výše nemá ani žádné logické opodstatnění.
Desítky endemických druhů pak italské a portugalské děti uvidí příště patrně jen v učebnicích. Týká se to třeba iberijských parem, ostroretek nebo jelců. Je samozřejmě otázkou (když jsme viděli konkrétní situaci v Portugalsku), jestli se tento tragický stav dá ještě vůbec zvrátit, nebo do jaké míry. Můj osobní názor je, že sumec zde představuje pověstný poslední hřebíček do rakve, že se zasahuje za minutu dvanáct.
Například z hlediska početnosti juvenilních jedinců sumce se bavíme o 10–100násobku toho, co v ČR známe z našich nejlepších lokalit. Tyhle ryby něco žrát musí a vzhledem k permanentně teplé vodě nepřestávají lovit ani v zimě.
Původní druhy v Portugalsku jsou všechny malých rozměrů. Superpredátorovi, jako je sumec, nikdy neodrostou. Bavíme se o rybách, které jen ve výjimečných případech dorůstají přes 50 cm délky, torpédovitého tvaru těla, tedy mohou být potravou sumců již ve velikosti cca 1 m.
Jakub Vágner dále kritizuje použití dlouhých šňůr k odlovu sumců. Jaké máte argumenty k jejich použití? Hodláte používat i jiné metody?
Každá vzorkovací metoda, pokud cílí jen na konkrétní druh ryby, má určité procento nechtěného úlovku, tzv. by-catch. Ten bývá obrovský u neselektivních metod typu tralů, košelkových nevodů, zátahových sítí, vězenců, tenatových sítí nebo elektrického agregátu. U všech těchto metod můžeme říci, že více či méně pokryjí celé nebo většinu společenstva ryb.
Žádný nechtěný úlovek nemá jen harpunování ryb v čisté vodě. Tady je ale zcela zásadním problémem ona čistá voda. Zdaleka ne všude lze tuto metodu praktikovat. Z YouToube příspěvků je však zřejmé, že se aplikuje na sumce na řadě míst Itálie a třeba Francie. Velice úspěšně. V ČR je naopak tato metoda zakázána, v rámci projektu LIFE Predátor se v ČR aplikovat nebude a její použití kýmkoli v ČR je nanejvýš odsouzeníhodné.
Metoda long-lines převzatá z mořského prostředí cílí na velké predátory. Podle konkrétních podmínek bývá její selektivita na sumce cca 95 %. Což je neuvěřitelně lepší číslo než při použití jakékoli jiné lovné metody. V Portugalsku se bavíme o 100% selektivitě. Tam jiný podobný predátor není. To již máme vyzkoušené.
Existuje opravdu spojení vlád dotčených zemí s komerčními rybáři, jak o něm Jakub Vágner mluvil?
Jak jsou propojení komerční rybáři s vládami jednotlivých zemí, o tom já nemám žádné informace. Není žádným tajemstvím, a při propagaci projektu LIFE Predátor jsme to v loňském roce opakovaně zmiňovali, že masivní odlovy sumců v některých vytipovaných jezerech v Itálii a Portugalsku budou mít na starosti místní rybáři (nikoli vědci). Buď komerční nebo třeba v rámci rybářského závodu.
Jakub Vágner hovoří o naprostém decimování sumců. Je cílem projektu LIFE Predator likvidace sumců v Itálii a Portugalsku, anebo redukce jejich počtu?
Sumec velký je podle italských a portugalských kolegů v těchto zemích nepůvodním druhem a nemá zde tedy co dělat. Ve velkých jezerech typu Lago di Maggiore půjde o redukci. Nikdo si nemůže myslet, že jezero 5x větší než Lipno s maximální hloubkou skoro 400 m je možné kompletně vylovit. Tady bude populace tlumena na akceptovatelnou hranici ve smyslu: čím méně sumců, tím lépe.
V malých jezerech, která mají na plochu jen několik desítek nebo stovek hektarů, půjde o eradikaci sumce, tedy můžeme použít i slovník pana Vágnera, že půjde o decimaci.
Tato jezera patří do soustavy NATURA 2000. Italové a Portugalci tam sumce velkého prostě nechtějí (včetně přímo rybářů). Je to stejné, jako kdybychom souseda na vesnici nutili, aby si na zahradě nechal krtky a hryzce, kteří mu rozryjí zahradu a poničí rostliny. Také si je tam nenechá a bude je se vším odhodláním hubit.
To je prostě realita Portugalska a Itálie, byť se to nám, českým rybářům, může zdát sebevíc nepochopitelné nebo nehumánní. Zmiňoval jsem na přednášce, jak je paradoxní, že my v Česku bychom vlastně chtěli mít situaci portugalských přehrad, plných sumců a candátů.
Zejména v severní Itálii, kde se invaze sumce vymkla kontrole, by měla podle projektu vzniknout uzavřená lokální ekonomika, kde budou místní výrobci potravin vyrábět sumčí produkty a restaurace nabízet pokrmy ze sumců. I tento přístup napadl na zmiňované přednášce Jakub Vágner s tím, že se v těle sumce, vrcholného predátora, který může žít velice dlouho, kumulují nebezpečné látky. Přehodnotíte tento bod projektu? Jak se budou případně těla starých jedinců likvidovat?
Pan Vágner se v diskuzi na veletrhu tvářil, že objevil Ameriku. Ale bioakumulace se učí v základních kurzech biologie na VŠ přírodovědného typu a je známá od 60. let 20. století zásluhou paní Rachel Carson a její ikonické knihy Mlčící jaro (Silent spring).
Konečně bioakumulace toxických látek stála také za drastickým poklesem populací vyder a kormoránů 60.–80. letech minulého století, kdy se tito vrcholoví predátoři nebyli ve většině případů schopní ani rozmnožovat, jak byla jejich těla zatížena toxickými látkami z ryb.
Sám jsem na dotaz pana Vágnera během přednášky odpovídal, že v tomto nejsme v žádném rozporu. Nepochybně. Čím je ryba větší a starší a čím je výš v potravní pyramidě, tím má větší potenciál v sobě kumulovat nebezpečné látky všeho myslitelného druhu (byť to není absolutní, záleží na typu přijímané potravy nebo na systému, ve kterém se vyskytuje).
My jsme byli dokonce první, kteří na to v projektu upozorňovali a kteří už v říjnu 2022 odebírali v Portugalsku na nádrži Belver svalovou tkáň nejen sumců, ale i candátů, právě na testování toxicity těchto ryb. Dokonce jsem na přednášce zveřejnil fotky sumců s výřezy hřbetní svaloviny přímo z Belveru.
Tyto vzorky jsou teď od půlky října na analýzách u našich kolegů z Mikrobiologického ústavu AV ČR v laboratoři pana profesora Tomáše Cajthamla a dr. Jaroslava Semeráda, se kterými na tomto tématu dlouhodobě intenzivně spolupracujeme (s požehnáním našich zahraničních kolegů, které tato kontaminace také velice zajímá).
Po vyhodnocení bude upravena velikostní hladina ryb, které bude ještě bezpečné konzumovat, a které už budou muset Italové a Portugalci řešit jiným způsobem (např. v extrému kafilerie). Ale to už je jejich boj, do toho my nemáme žádné právo zasahovat, to si musí vyřešit jejich místní samosprávy, případně vlády, včetně financování těchto nákladných zásahů.
Nikdo nikdy nechtěl předkládat ke konzumaci trofejní sumce (pan Vágner podsouval v diskuzi ryby 10–15 let staré), byť tito se samozřejmě také v systémech vyskytují a lovit a odstraňovat se budou.
Protože se bude v Itálii a Portugalsku sumec lovit „no limit“, můžeme se v případě konzumace bavit o rybách např. 2–5 let starých (prvotní odhad), jejichž toxické zatížení bude stejné, jako lososů nebo tresek, které můžeme denně nakoupit v jakémkoli supermarketu.
Diskuze k článku (0)