Cestovatelské rybaření v Mongolsku aneb Rybářský ráj jen pro někoho (1)

Text: Michal Hlaváč, foto: www.fotto.kvalitne.cz

Mongolsko nás lákalo svým přírodním bohatstvím už dlouho a během hledání potřebných informací jsme nacházeli také útržkovité informace o kapitálních úlovcích tamních ryb. Rozhodli jsme se tedy přibalit do naší výbavy i rybářské přívlačové vybavení.

Mongolsko jsme chtěli poznávat na vlastní pěst. Tedy bez pomoci cestovních kanceláří a průvodců. Jelikož se jedná o zemi rozlohou 12x větší než naše republika, vybrat si na měsíční putování určitou část není zrovna jednoduché. Vždy musíte dojít k tomu, že něco podstatného nebudete mít šanci spatřit. My se rozhodli obětovat z našich plánů jih Mongolska s rozsáhlou pouštní oblastí, známou jako Gobi. Hlavním cílem našeho putování se stalo jezero Chovsgol ležící na severu země.

Druhé největší mongolské jezero – Chovsgol – je (geologicky) mladší bratříček ruského Bajkalu, je tedy vulkanického původu. Délka jezera je 134 km, šířka 39 km a hloubka pozvolně klesá do 262 m. Jeho voda je průzračně čistá a tvoří 2 % celosvětového objemu sladkých vod! Vzhledem ke zbylé mongolské krajině je celé okolí jezera trochu netypicky obklopeno hlubokými lesy. Zasahuje sem totiž svým nejjižnějším výběžkem sibiřská tajga. Kromě dalších druhů ryb se zde nejčastěji setkáte s lenokem, lipanem či bájným tajmenem.

Autem po kolejích

Tři dny jízdy po místních silnicích, které nejsou ničím jiným než kolejemi vyjetými ve stepi, udělaly svoje a k jezeru jsme se těšili z mnoha důvodů. Tím prvním byla touha po koupeli, která se ovšem brzy dostala k bodu mrazu. I když svítilo sluníčko a teploměr ukazoval 20 ˚C, voda v jezeře měla pouze 6 ˚C… Byli jsme zvědaví také na místní přírodu, kvůli které jsme sem především přijeli. A ta nezklamala. Taková divočina se vidí jen párkrát za život a slovy je těžko popsatelná.

Rybaření

Už když jsme viděli jezero poprvé, čekali jsme problémy, protože hloubka byla několik metrů od břehu stěží půl metru a svažovala se velmi pozvolna. A ještě ke všemu bylo dno kamenité. Znamenalo to tedy vybírat těžší nástrahy, abychom dohodili do míst, kde by se dravci mohli vyskytovat. Nutně to znamenalo časté vázky a tudíž i nedobrovolné studené koupele.

Naše nadšení bylo veliké, ovšem po rybách se slehla zem, pardon, voda. Zkoušeli jsme všechny druhy nástrah, co jsme měli (rotačky, plandavky, wobblery, twistery, poppery). Dokonce jsme prubli i lov na plavanou, ale nic.

Až jednou se povedl jistě unikátní úlovek… Nástraha uvízla kdesi několik metrů od břehu a tak jsem pro ni vyrazil. Voda už sahala po pás a tu vidím nástrahu vznášet se asi půl metru nad dnem. To mě dost překvapilo, ovšem vysvětlení bylo jednoduché – mohla za to rybářská síť. Tahal jsem, tahal… Kromě nástrahy jsem vytáhl také šest malých tajmenů a mrtvého kačera…

Ač měl být Chovsgol rybářským rájem, my jsme ještě ve volné vodě nespatřili ani malou rybku. Dostali jsme se už alespoň do míst, kde vlnobití vytvořilo velké umělé nádrže, které byly v mapě označeny jako rybářská eldoráda. Voda tu byla o poznání teplejší (14 ˚C), dokonce byl k vidění i rybí potěr.

Teplejší voda znamenala ovšem i spoustu vodních rostlin. Ryby nebraly úplně stejně, jako na volném jezeře. Dopadala na nás skepse. Tu ještě podpořil rybolov v ústí jedné z řek. Ryby jsme viděli pár metrů před sebou, ovšem kolem nástrah plavaly naprosto netečně. Ale alespoň jsme věděli, že tu ryby opravdu jsou…

To už jsme se ale od jezera museli vzdálit. Naše další kroky vedly k rozsáhlé planině Darchad. Za námi zůstalo jezero s pověstí rybářského ráje, ovšem nám ze svého bohatství nevydalo v podstatě nic. V čem byla příčina našeho neúspěchu? To jsme se nedozvěděli. Jak se ukázalo později, v našem vybavení či rybářských dovednostech ne.

Jak bude vypadat rybaření na v mongolsku dál? V příštím dílu se podíváme na řeky!