Cestovatelské rybaření v Mongolsku aneb Lipani na hod (2)

Text: Michal Hlaváč, foto: www.fotto.kvalitne.cz

Pět řek

Další vyhlášenou rybářskou destinací Mongolska je oblast zvaná Pět řek jižně od města Mörön. Po čtyřech hodinách jízdy jsme dorazili k sídlu místního rangera, který nám měl prodat rybářské povolenky. Po nekonečně dlouhém jednání, při němž nám vydatně pomáhala místní učitelka, nám sdělil, že máme smůlu.

Povolenku nám nedá a musíme pro ni zpět do Mörönu! Protože to byl v podstatě neuskutečnitelný návrh, slíbili jsme, že ryby chytat nebudeme a tím se vše vyřešilo. Nečekali jsme, že by nás někdo kontroloval… Povolenku jsme chtěli koupit spíše ze slušnosti. Zvlášť, když její cena je pro nás zcela zanedbatelná. Takže hurá k řece, zítra ráno se uvidí.

A vidělo se!

Někde výše proti proudu asi byla průtrž mračen a řeka byla kalná tak, že v ní nebylo vidět na centimetr.  Očekávané kapitální úlovky se tedy nekonaly, ovšem celá oblast je po přírodní stránce velmi přitažlivá. Jedná se o území i historicky velmi cenné, jak jsme se mohli přesvědčit u okolních pradávných skalních rytin.

Teď už nám zbývala vlastně poslední možnost, kde bychom si mohli v průběhu naší cesty zarybařit – jezero Terchíncágán. Jako cestu k jezeru jsme zvolili jedno dlouhé a opuštěné údolí, kterým protékala menší řeka. Už na začátku pochodu se nebe kabonilo, déšť na sebe nenechal dlouho čekat. Rádi jsme tedy využili pohostinnosti místních obyvatel a dali si v geru (mongolská jurta) teplý čaj. Hlava rodiny se nám po chvíli pochlubila krásným exemplářem lipana.

Když jsme viděli, na co se tu chytá, zůstával nám rozum stát! Tupý trojháček na minimálně šedesátce vlasci a na něm napíchnutá luční kobylka! Podobně jako my koukali i naši hostitelé, když jsme vytáhli naše pruty s moderními navijáky a nástrahami. A že se to musí jít hned vyzkoušet, déšť nedéšť. Zavedli nás na krásné místo pod vysokou skálou s protiproudem, kde skoro na každé nahození šel ven lipan. Bylo tak jednoduché zde něco chytit, až jsme z toho byli rozpačití. Po pár kouscích jsme lovu nechali, abychom tůň úplně nezdevastovali.

Druhý den se počasí umoudřilo. K večeru jsme dorazili k jezeru Terchíncágán. Našimi nástrahami jsme nedočkavě prozkoumávali vody jezera, ale nic… Po rybě ani památka. Báli jsme se opakování situace od jezera Chovsgol – zvlášť, když ani brzké ranní rybaření opět nepřineslo úspěch.

Dvě štiky

Záběr přišel až v jednom místě na rozhraní vln a klidné vody. Zkoušeli jsme to dlouho, už jsme to chtěli zabalit. Při posledním nahození, nějakých 15 m od břehu, chramstl po velkém wobbleru nějaký obr a mířil s ním do hlubin jezera. Brzda navijáku se rozezpívala a vlasec začínal pomalu mizet. Ryba ale nevydržela dlouho, po chvíli už jsem mohl navíjet zpět a až na pár cákanců v mělké vodě u břehu se vzdala celkem snadno. Z obra se vyklubala krásná štika s délkou 87 cm.

V naší skupině zavládlo nadšení a má, jinak nerybařící přítelkyně, si hned chtěla zkusit taky práci s prutem. Během „výuky“ nahazování nečekaně přišel další záběr, ještě silnější než ten první. Tentokrát štika bojovala opravdu tvrdě, nedala svou kůži lacino a snažila se nástrahy zbavit za každou cenu! Čekal jsem pořádný kus, nakonec byla délka o něco menší než u té předchozí, 84 cm.

Jezero nám tedy ze svého bohatství vydalo to, na co jsme během celého našeho putování čekali, a odměnilo nás za naši vytrvalost.

Mongolsko nabízí rybáři mnoho nevšedních zážitků a to nejen rybolovných. Krásná krajina, odlišná kultura a nespoutanost přírody i myšlení lidí je dostatečným lákadlem pro každého. A je úplně jedno, zda se budete rybaření ve zdejších vodách věnovat „cestovatelsky“ jako my, či vyrazíte na některý z mnoha nabízených rybářských zájezdů.