Jako cestovatel má za sebou zkušenosti za tři životy, přesto se teď učí novým dovednostem: přebalovat, jezdit s kočárkem nebo zpívat dětské ukolébavky. Jakub Vágner se před nedávnem oženil s krásnou kaprařkou Claudií, se kterou původně nechtěl nic mít. Ale teď mají spolu dceru a Jakub se cítí šťastný. To ale neznamená, že by zanevřel na rybaření. Pokračuje v budování Katlova, intenzivně pracuje na nové značce a občas si vyrazí jen tak k Berounce nebo Sázavě.
text: Ondřej Cupal
V dubnu se vám narodila dcera Kaya. Už jste se s novou životní rolí sžil nebo si na ni pořád zvykáte?
Je to krásná životní role, ale jsem teprve na jejím počátku. Dlouhé roky jsem na děti ani nepomyslel. Hodně jsem cestoval. Některé roky jsem byl i osm měsíců mimo Českou republiku a to skloubit s rodinou nelze. Tedy pokud chce být člověk zodpovědný rodič. Teď se učím měnit pleny, jezdit s kočárkem a musel jsem se rozvzpomenout na dětské ukolébavky.
Taky nakupuju všechno dětské oblečení, na kterém je zobrazena nějaká ryba. Mám naštěstí skvělou ženu. Claudia je úžasná máma, a tak se musím přiznat, že jsou věci, které prozatím dělat nemusím. Třeba vstávat v noci. Naší jedinou rozepří je momentálně to, jestli bude Kaya chytat sumce, nebo kapry.
Na vašich rybářských výpravách, díky kterým jste procestoval celý svět, jste zažil situace, do kterých se většina nejen rybářů, ale i obyčejných lidí nedostane. Poznal jste zapomenuté civilizace, které až ve vás spatřily prvního bělocha, mnohokrát na vás mířili zbraní, o rekordních úlovcích nemluvě. Dají se přesto tyhle momenty srovnat s narozením dcery?
Většina lidí by jistě řekla, že nedají. Já raději řeknu, že jsou to úplně jiné okamžiky a prožitky. Nejde říci, že méně či více podstatné, jsou prostě jiné. Každý jeden z nich vás formuje, vytváří životní hodnoty a zkušenosti, které vás pak jednoho dne dovedou i k rozhodnutí mít své vlastní dítě.
V naší civilizaci nás nejvíce fascinuje život, ale také smrt. Té jsem na svých expedicích viděl také mnoho. Narození mé dcery pro mě bylo neskutečně emotivní. Byl jsem u toho a pomáhal se vším. Je to velmi osobní a hluboká zkušenost, která je navíc spojena s osobou, kterou milujete. Zážitky z cest mohou být také velmi silné, ale neříkají vám táto.
Vy i Claudia jste mezi rybáři velmi známé osobnosti. Je asi zbytečné ptát se, kde jste se poznali. Jakou první rybu jste společně ulovili?
S Claudií jsme se potkávali celou řadu let na rybářských výstavách po Evropě. Náš vztah byl vždy čistě pouze přátelský a pracovní. Spousta kamarádů mi tvrdila, jak bychom se k sobě hodili. Já jim ale vždy řekl, že takovou holku bych rozhodně nechtěl. Prostě holku, na kterou na výstavě kouká desetitisíce úchyláků, nás chlapů (úsměv). No, a vidíte to. Netrvalo to zase tak dlouho a je to moje žena.
Naše první ryba byl samozřejmě sumec. Claudia je ale stále zarputilá kaprařka, takže svůj volný čas na rybách většinou dělíme mezi kapry a sumce.
V současnosti s celou rodinou pobýváte na Katlově, kde jste dva roky usilovně pracoval na výstavbě kousku země, ve které by se cítili dobře rybáři, ryby, ale také příroda, ke které chováte celoživotní respekt. Co bylo při zhmotnění tohoto vašeho snu nejnáročnější?
Kéž by to bylo dva roky… Na Katlově bydlím už šestým rokem. Letí to jako voda a nemám pocit, že by nám práce na Katlově ubylo. Neustále tam něco budujeme a mám pocit, že je to spíše poslání na celý život. Teď jsem dobudoval Katlov Homes, krásné domečky přímo na břehu jezera, které slouží jak pro rybáře, tak jejich rodiny.
Nejnáročnější je vždy sehnat spolehlivé a pracovité lidi. Člověk sám zvládne dost, ale nikdy ne tolik, jako když má kolem sebe dobrý tým. Mám obrovské štěstí, které se jmenuje Honza Pokorný. Je to můj nejlepší přítel, který se mnou celý Katlov od počátku budoval. Následně se ke mně přidal Vítek Černý, má sestra Terezka a její manžel Petr. Celý tenhle tým je skvělý hnací motor a díky nim se Katlovu daří a lidé se k nám rádi vrací. Bez nich bych byl pouze člověk se zajímavou vizí.
Proč ho táta kdysi vyhodil z domu? Co zažil u natáčení pro National Geographic Channel? Proč založil vlastní značku sumcařského vybavení? Co si myslí o aktuálních dobách hájení ryb u nás? Jak by prodloužil dobu vláčení a proč by úplně zakázal přivlastňování potočáka? Kdy chytil životního sumce? Jak mu jde muškaření?
To vše si můžete přečíst v novém čísle časopisu Rybářství. Na stáncích je od začátku července.
Objednat si ho od 1. července můžete také v našem e-shopu.
Pokud ještě nemáte předplatné časopisu Rybářství, můžete si ho zařídit zde.
Diskuze k článku (0)