Cejn velký

Poznávací znaky

• Tělo je nápadně vysoké, z boků stlačené.
• Na spodní straně těla za břišními ploutvemi je vytvořen kýl nepokrytý šupinami.
• Na přední části hřbetu je rýha nepokrytá šupinami (šupiny levé a pravé strany se nepřekrývají, takže je mezi nimi úzká brázda).
• Začátek hřbetní ploutve je umístěn za svislicí, spuštěnou z báze břišních ploutví.
• Prsní ploutve dosahují k základu břišních ploutví.
• Řitní ploutev má 26–31 paprsků.
• Šupiny tkví pevně v kůži.
• Hlava je krátká, spodní ústa malá, značně vysunovatelná, rypec zaoblený.
• V mladém věku je cejn velký stříbřitě šedý, starší jedinci nazelenalí až namodralí s šedočerným hřbetem.
• Ploutve jsou nápadně tmavé, šedé až načernalé, jen párové jsou světlejší, ale i ty během dospívání tmavnou.
• Boky jsou stříbřité, u starších kusů nazlátlé či žlutavé.
• Oční duhovka je zlatožlutá.

• Podobný cejnek malý má relativně větší oči, kratší prsní ploutev (nesahá až k základně břišní ploutve), základ prsní a břišní ploutve je většinou načervenalý a řitní ploutev je kratší (22–26 paprsků).
• Ještě delší řitní ploutev má cejn perleťový (41–48 paprsků) a cejn siný (39–46 paprsků), oba nejsou navíc tak vysokohřbetí.

Cejnek malý
kaprovití (nové zařazení do čeledě leuciscidae – jelcovití)

Cejn perleťový
kaprovití (nové zařazení do čeledě leuciscidae – jelcovití)

Cejn siný
kaprovití (nové zařazení do čeledě leuciscidae – jelcovití)

Cejn velký je typicky hejnová, plachá ryba.

Obývá větší, pomalu tekoucí řeky, a to zejména v dolních úsecích.

Objevuje se ve slepých ramenech, důlních propadlinách, rybnících a prakticky ve všech mimostruhových údolních nádržích.

S oblibou vyhledává místa s pomalým proudem vody a měkkým dnem, ve kterém ryje a hledá potravu.

Do velikosti asi 6–8 cm se živí zooplanktonem a řasami, později přechází na zoobentos s významným podílem zooplanktonu i u větších jedinců.

Společně s potravou běžně pohlcuje ve větším objemu i detrit a písek.

V některých nádržích vytváří přemnožené populace charakteristické pomalým růstem.

Pohlavně dospívá v širokém rozpětí délky a hmotnosti ve věku 2–11 let.

Výtěr probíhá od konce dubna do konce června při teplotě 12-14 °C (optimum 15-18 °C)

Tření probíhá v hejnech, je poměrně bouřlivé a hlučné.

Jikry vytírá na ponořené vodní rostliny, ale třeba i na kameny a ochotně se tře i na připravená umělá trdliště (např. z chvojí jehličnatých stromů).

S blížící se zimou se stahuje do hlubších vod, kde přezimuje s ostatními kaprovitými rybami.

Známe křížence cejna velkého s ploticí obecnou, perlínem ostrobřichým a cejnkem malým.

Na plavanou nebo na položenou s nástrahou na dně nebo těsně nade dnem.

K osvědčeným živočišným nástrahám patří např. žížaly, larvy chrostíků, pošvatek, pakomárů (patentky) a především masní červi a kukly.

K rostlinným pak různá těsta, vařené kroupy, kolínka, těstoviny, brambor, vařené ovesné vločky, kostičky chleba nebo housky.

Cejni mají ve velké oblibě měkkou kukuřici z plechovky a kombinace rostlinných a živočišných nástrah, jako třeba zrnko kukuřice a k tomu „hnojní žížalku“.

Stejně dobře fungují pelety a drobné boilie.

Vnadění je jednou ze základních činností při lovu cejna, bez řádného vnadění nemáme velkou šanci udržet cejny na jednom místě.

Cejn neklade po zaseknutí přílišný odpor a obvykle jej přitáhneme ke břehu bez velkého boje. Proto není potřeba používat zbytečně silné náčiní.