Zahraničí

Hurghada u Rudého moře byla v minulosti malou rybářskou vesničkou, kterou jsem navštívil poprvé před dvaceti lety. Cizinců zde bývalo opravdu velmi málo. Cestovní ruch vzrostl až ke konci 20. století. Dnes dosahuje obřích rozměrů, což vám potvrdí i mnoho českých rodin, která míří do Egypta stále častěji. Popravdě řečeno, pobřeží trpí. Je devastováno výstavbou nových hotelových areálů a turistických komplexů.

Srbsko je nádherná země plná protikladů, jako jsou bohatství a chudoba, srdečnost a zášť, válka a mír… Než stačím pozdravit, už mám na stole druhou rakiji. „Radek može,“ ponouká mě s úsměvem pan domácí Vujo. „To naturičesko, ničevo industrialsko,“ přidává další argumenty pro systematické ničení mých jater.

Když se řekne losos, většina lidí si představí lososa atlantského, který táhne do řek západní a severní Evropy a který je též ke koupi v obchodech. Do řek, tekoucích do Pacifiku (oblasti Kamčatka, Aljaška, Britská Kolumbie) vytahuje do tření pět druhů lososů. Jsou to lososi pink (gorbuša), coho (kisuč), chum (keta), chinook (čavyča) a sockeye (nerka).

Mořský rybolov s použitím lodi má bezesporu mnoho výhod. Pomocí echolotu si najdete vhodná místa pro lov (zlomy, lavice, vraky) nebo hejna nástražních rybek. Poté už stačí nad zlomem či vrakem driftovat a čekat, až se některému z dravců zachce ochutnat šťavnatou makrelu na háčku.

Vlkouš neboli mořská kočka. Ryba známá svými neuvěřitelně silnými čelistmi, kterými vám může ukousnout prsty. Proto buďte vždy velmi obezřetní a opatrní. Pojďme se podívat, jak tuto bestii cíleně lovit.

Vlkouš obecný je nazýván mnoha různými jmény (zejména v angličtině – Atlantic wolffish, wolffish, seawolf, catfish). Leopard bývá anglicky nazýván Spotted wolffish, což často vede k nedorozumění.

Mořský rybolov bez lodi se může jevit jako málo účinný. Pokud najdete vhodné místo, můžete však úspěšně ulovit nejen mnoho druhů, ale i opravdu velké ryby. Na vaší nástraze si pochutná makrela, treska, pyskoun, ale i 10kg úhoř mořský!

Hlavním důvodem je, že v Norsku vlastně ani žádný konec sezony neexistuje. V půlce října začnou do středního Norska najíždět sledi a v severním Norsku se začne u pobřeží objevovat plůdek tresky jednoskvrnné. Ten způsobí, že k pobřeží najedou velké ryby.

Ryby, jejichž tělo je vyztuženo kostěnou kostrou (donedávna třída Osteichthyes), se objevily na Zemi v prvohorách (silur). Podle fosilií některých „praryb“ můžeme usuzovat, že tehdejší řeky a močály často vysychaly a voda v nich měla nezřídka minimální obsah kyslíku. Co vedlo paleontology k těmto závěrům?

Když vám budík zazvoní v pět hodin ráno v den, kdy nemusíte do práce, musí to mít nějaký důvod. „A určitě je to skvělý nápad,“ přesvědčuji ten opuchlý a pomačkaný obličej, který se na mě vyčítavě dívá ze zrcadla v koupelně. Bude zima nebo teplo? Nechtělo by to třeba takový ten žlutý pogumovaný kabát, co jsem tuhle viděl v televizi?

Slovinsko. Malá země, která má co nabídnout. Rybáři zde najdou ráj v podobě metrových pstruhů, hlavatek, lipanů a obřích kaprů. Nerybáře může oslovit nedotčená příroda a místní výtečná kuchyně.

Ryby, jejichž tělo je vyztuženo kostěnou kostrou (donedávna třída Osteichthyes), se objevily na Zemi v prvohorách (silur). Podle fosilií některých „praryb“ můžeme usuzovat, že tehdejší řeky a močály často vysychaly a voda v nich měla nezřídka minimální obsah kyslíku. Co vedlo paleontology k těmto závěrům? Kromě jiného to byly početné nálezy fosilií ryb, které měly vedle žáber vyvinuty i plíce. Proto je označili vědeckým názvem Dipnoi – tedy dvojdyšné ryby.

Hlavním důvodem je, že v Norsku vlastně ani žádný konec sezony neexistuje. V půlce října začnou do středního Norska najíždět sledi a v severním Norsku se začne u pobřeží objevovat plůdek tresky jednoskvrnné. Ten způsobí, že k pobřeží najedou velké ryby.

Dlouze přemýšlím nad skleničkou výborné černohorské rakije o charakteristice obyvatel této zajímavé země. Nakonec jsem se rozhodl, že si na úvod vypůjčím slova amerického novináře Sulzbergera: „Balkán… To byl veselý poloostrov plný bujarých lidí, kteří jedli ostré jídlo, pili silnou kořalku, nosili pestrobarevné šaty, snadno milovali i zabíjeli a měli úžasný talent rozpoutávat války.“

Ryby, jejichž tělo je vyztuženo kostěnou kostrou (donedávna třída Osteichthyes), se objevily na Zemi v prvohorách (silur). Podle fosilií některých „praryb“ můžeme usuzovat, že tehdejší řeky a močály často vysychaly a voda v nich měla nezřídka minimální obsah kyslíku. Co vedlo paleontology k těmto závěrům? Kromě jiného to byly početné nálezy fosilií ryb, které měly vedle žáber vyvinuty i plíce. Proto je označili vědeckým názvem Dipnoi – tedy dvojdyšné ryby.