Zahraničí

Při rybaření se dá zažít mnoho zajímavých věcí, ale už se vám stalo, že by vám chtěl ulovenou rybu ukrást lachtan?

Jedno z nejnehostinnějších míst na světě. Krátery podmořských sopek. Je v nich vysoká teplota a extrémní kyselost vody. Kdo by čekal, že zde bude něco žít? Ale žije!

Velryby jsou tvorové, které by si snad nikdo nespojil s nějakým nebezpečím. To je bohužel jen mýtus! Tito obří tvorové vám mohou ublížit ve zlomku vteřiny. Za poslední týden skončili po střetu s nimi už dva lidé v nemocnici.

Po příjezdu k řece jsme byli všichni natěšení na velké candáty. Naše první zkušenost s touto obří řekou však nebyla příliš příjemná. Kromě několika nepatrných záběrů, které se nám nepodařilo proměnit, se nic nedělo.

Již dlouho přemýšlím o lovu na Dunaji. Brouzdám po internetu, prohlížím všelijaké mapy, obrázky a pomalu, ale jistě odhaluji tajemství evropského veletoku. Jako zkušený balkánský stopař začínám pátrat právě zde. Jazykové znalosti jsem takticky podpořil kvalitním chmelovým mokem české provenience, a když jsem do placu přidal i několik výtisků časopisu Rybářství, jazyky domorodých lovců se rychle rozvázaly.

V rámci opatření pro minimalizaci rizik spojených s nákazou Covid - 19 uzavřelo Norsko hranice pro občany České republiky. Zákaz však není tak černobílí, jak by se mohlo na první pohled zdát.

V minulém díle jsme se společně vydali na lov do chorvatského moře. Prut zůstal pěkně na břehu, protože místní ryby moc dobře vědí, co mají, při pohledu na rybáře, očekávat.

Čas dovolených je tady. V letních měsících dochází v rybářské obci ke stěhování národů. Dlouho očekávané výpravy se stávají skutečností a početné tlupy lovců, lačnících po trofejním úlovku, vyrážejí z jedné strany republiky na druhou. Naopak rybáři z druhé strany se přemístí na stranu první. Díky teorii, že největší ryby žijí co nejdál od bydliště, nezůstane žádné místo opuštěné.

Z 966 km (jiné zdroje uvádějí 1300 až 1358 km) délky řeky Tisa patří Slovensku jen 5,6 km dlouhý úsek – a ještě jen pravý břeh. Tento největší levostranný přítok Dunaje pramení ve Východních Karpatech na Ukrajině a do Dunaje ústí u Nového Slankameni v Srbsku.

Norská výprava nám začala tak, jak bychom to nepřáli ani nepřátelům. Rozbité auto a v Norsku žádný ochotný mechanik. I přes tyto útrapy jsme se nakonec do kempu dostali.

Vznešené pomenování si Domaša (správně Velká Domaša) zaslouží právem. V jejím povodí nejsou žádné staré ekologické přítěže, ba ani žádný významnější průmysl. S vodou s Velké Domaši se proto dlouho počítalo jako s perspektivním zdrojem pitné vody.

První dva dny nás na Dunaji zatím štěstí nepotkalo. Na prutech jsme sice několik ryb měli, ale všechny nám spadly nebo se ani nedaly zaseknout. Poslední den naší návštěvy strávíme trochu jinak.

Polsko je naší zemičce v mnohém hodně podobné. Společná historie v podobě Velkomoravské říše a vlády rodu Přemyslovců či v historii nedávno minulé v podobě nástupu komunismu a v jeho určitě slavnostnějším ústupu.

Bertolt Brecht vytvořil v Šestákové opeře z roku 1928 postavu londýnského podsvětí, vraha a lupiče Mackie Messera. Žralok zuby, má jak nože a z těch zubů čiší strach… Časem se z této věty stal úvod lidového popěvku, který měl vzbuzovat hrůzu a obavy přirovnáním žraločích zubů k noži Mr. Messera. U nás píseň perfektně nazpíval herec Miloš Kopecký. Vzpomínáte, vy starší? Dramatik Brecht nevyslovil žádnou novátorskou myšlenku, když vrcholové mořské predátory žraloky začlenil mezi zákeřné vrahy a zločince. Jakoby nečekali celý život na nic jiného, než na šanci zaútočit na člověka.

Po návratu z Hitry jsem hned začal plánovat další výpravu. S kolegou z vedlejší vesničky, s nímž jsem se seznámil na webu, jsme se rozhodli, že pojedeme spolu. Tentokrát však vlastní dopravou. Takže jsem hned začal s opravou mého VW transportéru.